Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 5 218 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 218 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 218 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 828,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále „Smlouva“) uzavřené distančním způsobem po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne [datum] převodem na jeho účet postupně 25 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měla být jistina 25 000 Kč a smluvní úrok 5 218 Kč zaplacena nejpozději do [datum]. Žalovaným nebylo uhrazeno ničeho. K zaplacení zbývá dlužná jistina 25 000 Kč, smluvní úrok 5 218 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši. Z celkové částky 30 218 Kč s příslušenstvím shora žalovaný ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemné výzvy, nezaplatil. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu danou usnesením nevyjádřil.
3. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.
4. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o úvěru č. [hodnota] (viz „Smlouva“) uzavřené dne [datum] tzv. distančním způsobem ve znění dodatku č. [hodnota] ní, ve spojení s Výpisy z účtu právního předchůdce žalobkyně, byla převedena takto žalovanému částka 25 000 Kč na protiúčet žalovaného č. ú. [č. účtu] (viz také zpráva [právnická osoba].[IČO] IČO, , ze dne [datum] vyžádaná soudem). Žalovaný se zavázal zaplatit 25 000 Kč a smluvní úrok 5 218 Kč nejpozději do [datum]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni a zástupce žalobkyně toto postoupení dopisem ze dne [datum] oznámil žalovanému. Oznámení, obsahujíc též výzvu k zaplacení, bylo dle podacího lístku k němu odesláno dne [datum]. Žalovaný ani přesto ničeho ze žalované částky shora dosud nezaplatil.
5. Pokud žalobkyně odvíjela svůj nárok ze smlouvy o úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni poskytnutí úvěru shora, (dále jen „ZoSÚ“), nepodařilo se jí, ani přes písemnou výzvu zdejšího soudu formou usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a v ní předvídatelně deklarovaného právního názoru soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, podle které neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu neposouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele soud posuzuje z úřední povinnosti a podle které nárok na úhradu finančních prostředků poskytnutých na základě neplatné smlouvy je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení, a to s odkazy zejména nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka], rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-679/18, prokázat, že by právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel úvěru splnila povinnost danou § 86 odst. 1 a 2 větou první ZoSÚ, tedy že při uzavření Smlouvy shora posoudila úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet a přitom coby poskytovatel posoudila zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů; uvedené žalobkyně přes výzvu soudu neprokázala a neunesla tak své břemeno důkazní k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla předem posouzena řádně a pečlivě, zejména, zda byla řádně posuzována výdajová stránka rozpočtu žalovaného a zda byly toliko žalovaným tvrzené skutečnosti o osobních rodinných a majetkových poměrech jakkoliv ověřovány. Krom toho si uvedeného byla žalobkyně vědoma již v žalobě, když jako alternativu pro případ, „pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný“, požádala, „aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného“; byť soud není právním posouzením vázán.
6. Žalobkyně na podrobnou výzvu zdejšího soudu danou formou usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], na které se pro zjednodušení v podrobnostech odkazuje, nereagovala a výslovně tak netvrdila, že by zejména disponovala příslušnou dokumentací ohledně lustrace v příslušných databázích a tvrzených příjmech a výdajích. S ohledem na tuto nedůslednost zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak poskytovatel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, a smlouvy shora jsou tak dle § 87 odst. 1 ZoSÚ včetně ujednání v nich neplatné, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele.
7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě vyhověl v rozsahu 77 % (viz níže), počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, když právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli neplatnou smlouvu o úvěru. U nároku žalobkyně uplatněného ze Smlouvy shora pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li by žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrových smluv shora, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka]). Žalovaný však z neplatné Smlouvy shora žalobkyni ničeho nezaplatil a není tak třeba jakékoliv plnění i bez námitky žalovaného započítávat na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 25 000 Kč. Splatnost soudem přiznané jistiny nastala v pátek dne [datum], tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „do tří dnů“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne [datum]) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měl zato, že nastalo prodlení dne [datum]; tedy ve výši 14,75 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.
8. Ve zbývající části 23 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.
9. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 35 859,66 Kč (30 218 Kč jistina a 5 641,66 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 27 737,84 Kč (25 000 Kč jistina a 2 737,84 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 77 %.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalobkyni přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 209 Kč, odměny za tři úkony právní služby učiněné do zahájení řízení včetně, nejpozději do [datum], po 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do [datum] (dále jen „AT“), náhrada hotových výdajů za tři úkony učiněné do zahájení řízení včetně, nejpozději do [datum], po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21 % DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, když zástupce žalobkyně je plátce. DPH dle osvědčení o jeho registraci. Soud při stanovení výše nákladů řízení vycházel z § 14b AT, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
11. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.