Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 23 500 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 53 500 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 500 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 968,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému bylo jako podnikateli dle Smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené dne [datum] (dále „Smlouva“) vyplaceno v den uzavření Smlouvy na jím označený bankovní účet 30 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny zaplacen poplatek 21 000 Kč za poskytnutí úvěru (dále jen „Poplatky“), a to jednorázově do doby splatnosti úvěru dne [datum]. Žalovaný však ničeho nezaplatil. K zaplacení zbývá dlužná jistina 30 000 Kč, poplatek 21 000 Kč, poplatky za upomínky 2 500 Kč (5x 500 Kč), úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 53 500 Kč (30 000 + 21 000 + 2 500 Kč) od [datum] do zaplacení. Z celkové částky 53 500 Kč s příslušenstvím ze Smlouvy shora již žalovaný ničeho, ani přes písemnou předžalobní výzvu, nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu danou usnesením nevyjádřil.
3. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zejména k doplnění tvrzení a důkazů především z čeho bylo dovozeno, že žalovaný podnikatel čerpá úvěr právě v souvislosti s výkonem své konkrétní podnikatelské činnosti a pro účely svého podnikání a předvídatelně pak k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně však nereagovala a dala tak najevo, že svá tvrzení a důkazy zcela vyčerpala, ostatně již v žalobě, v rámci procesní opatrnosti uvedla pro případ, „pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena.
4. Po provedeném dokazování listinami níže označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. [hodnota] -8476 ze dne [datum] ve spojení se Snímkem obrazovky počítače s ověřením totožnosti žalovaného prostřednictvím služby Bank iD, Potvrzením o provedené platbě z účtu žalobkyně dne [datum], bylo prokázáno, že žalobkyně jako „Společnost“ a žalovaný jako „Klient“, identifikovaný mj. jménem, příjmením, rodným číslem, adresou místa podnikání: [adresa], IČO [IČO žalovaného], telefonním číslem, číslem účtu: [č. účtu], e-mailovou adresou, uzavřeli Smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr „výlučně na financování podnikatelských potřeb Klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu Úvěru“ ve výši 30 000 Kč bezhotovostně na účet č. [č. účtu] (k příchozí částce viz též Zpráva Banky vyžádaná soudem ze dne [datum]) se splatností nejpozději do [datum]. Žalovaný se zavázal celkem kromě 30 000 Kč zaplatit Poplatek „za poskytnutí Úvěru ve výši 1 % z Částky Úvěru denně, a to nezávisle na již vrácené částce Úvěru, tedy za každý den čerpání Úvěru až do Dne konečné splatnosti Úvěru“ kapitalizovaný částkou 21 000 Kč „do splatnosti poslední splátky úvěru“. Pro případ prodlení byla mimo jiné ujednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku. Dle Výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku byl žalovaný zapsán jako podnikatel od [datum], avšak opakovaně, naposledy pak od [datum] do [datum] má provozování živnosti přerušeno. Žalovaný dosud, přes písemnou Výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum], předanou k doručení dle podacího lístku k ní dne [datum], ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný měl již ke dni uzavření Smlouvy shora dluhy z předchozích smluv o úvěrech (sp. zn. [spisová značka] – exekuce vedená již od [datum] k vymožení dluhů z úvěrové smlouvy na základě Notářského zápisu notáře [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], notářské kanceláře v Opavě, po sp. zn. NZ 361/2024, N 322/2024, ze dne [datum], dohody o uznání dluhu se svolením k vykonatelnosti), které následně splnil zjevně, s ohledem na návaznost nyní projednávané Smlouvy, z prostředků takto následně za tímto účelem získaných (citovaná exekuce byla rozhodnutím ze dne [datum], s právní mocí ke dni [datum], skončena).
5. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v části 53 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), když mezi účastníky byla ve skutečnosti uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Pro rozhodnutí v projednávané věci je stěžejní posouzení, že se nejedná o vztah mezi podnikateli. Žalovaný byl sice v době, kdy uzavíral předmětnou smlouvu, držitelem živnostenského oprávnění, nicméně ze Smlouvy nevyplývá, že by žalovaný žádal úvěr v souvislosti s výkonem své konkrétní podnikatelské činnosti, jelikož účelově nebyl úvěr omezen a prosté prohlášení o podnikatelských potřebách neobstojí. Žalovaný, v době poskytnutí úvěru, již zjevně nebyl kredibilní, s dluhem přesahujícím jeho tehdejší možnosti a aby za takové situace získal úvěr pro sanaci předchozího bylo využito jeho formálního podnikání a ihned poté své podnikání opět přerušil a tento stav trvá dosud. Bylo na poskytovateli úvěru, aby za takové situace důsledně zkoumal, zda žalovaný podnikatel čerpá úvěr právě a jen v souvislosti s výkonem své konkrétní podnikatelské činnosti a pro účely svého podnikání, což učiněno nebylo. Z těchto důvodů má soud o samostatné výdělečné činnosti žalovaného pochybnosti a objektivně je musel mít i poskytovatel podnikatelských úvěrů. Předmětný podnikatelský úvěr tak byl uzavřen stranami účelně a šlo tak o tzv. zastřený spotřebitelský úvěr a bylo lze po žalobkyni spravedlivě žádat vyšší míru obezřetnosti a vynaložení investigativní činnosti k vyloučení takových pochybností. Nadto žalobkyni muselo a mělo být zřejmé, že by žalovaný řádným zkoumáním úvěruschopnosti jako spotřebitel zjevně neprošel úspěšně. Vzhledem k tomu, že při uzavření smlouvy žalobkyně jednala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jde o spotřebitelský úvěr a na daný závazkový vztah tak dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (dále jen „ZoSÚ“). Dle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ, se žalovanému poskytnuté plnění považuje za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Pokud žalobkyně s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, č. j. [spisová značka], namítala, že je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti, která nárok žalobkyně vylučují, a to ve vztahu ke skutečnostem, s nimiž hmotné právo spojuje neplatnost právního jednání, jehož existence je pro rozhodnutí věci právně významná, je nutno zdůraznit, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru žádným způsobem neověřoval žalovaným toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno výše a rovněž i v odstavci 3. a 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na poučení a výzvu soudu v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.
6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li by žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka]). Žalovaný však z neplatné Smlouvy nezaplatil ničeho a není tak třeba jakékoliv plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto důvodná u nároku ze Smlouvy ve výši 30 000 Kč, která byla žalovanému skutečně vyplacena. Splatnost soudem přiznané jistiny nastala v pondělí dne [datum], tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „do tří dnů“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne [datum]) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měl za to, že nastalo prodlení dne [datum]; tedy ve výši 12 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.
7. Pro úplnost je třeba dodat, že i kdyby nešlo o zastřený spotřebitelský úvěr, přesto by soud shledal absolutní neplatnost Smlouvy dle § 580 o. z. Jsou-li totiž právním jednání porušeny principy dobrých mravů, uplatní se korektiv dobrých mravů i mezi podnikateli, a není vyloučeno ani užití ustanovení o. z. poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany, jako je například právní úprava ochrany slabší strany a porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání ve smyslu § 588 o. z. (viz zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Rozpor s dobrými mravy je spatřován ohledně Smlouvy jako celku a nikoliv pouze ohledně oddělitelné části Smlouvy nebo některého dílčího ujednání v ní a to v tom, že jde o zcela nepřiměřenou výši „Poplatku za poskytnutí úvěru“, který však dle svého obsahu představuje de facto úrok za poskytnutí úvěru 1 % denně, tj. 365 % ročně, a řetězení dalších sankcí, byť žalobkyní v tomto řízení výslovně neuplatněných, avšak vyplývajících z ujednání ve Smlouvě (srovnej čl. VIII. Prodlení a sankce), v podobě další smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny Úvěru denně, smluvního úroku 0,5 % denně (182,5 % ročně) po dobu prvních 90 dnů prodlení a nadále ve výši 0,02 % denně a smluvních pokut po 500 Kč za každou upomínku (žalobkyně takto uplatnila částku 4x 500 Kč), dále při zesplatnění úvěru došlo de facto k vytvoření tzv. nové jistiny úvěru skládající se ze součtu neuhrazené jistiny (zde 30 000 Kč), poplatku za sjednání úvěru (zde 21 000 Kč) a poplatků za upomínky 2 500 Kč. Taková navýšení vzniklá mj. neschopností žalovaného úvěr splácet, se jeví jako nepřiměřená a zakládající mimořádné okolnosti vedoucí ke konstatování absolutní neplatnosti předmětné Smlouvy.
8. Ve zbývající části 47 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.
9. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 57 985,21 Kč (53 500 Kč jistina a 4 485,21 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 30 729,86 Kč (30 000 Kč jistina a 729,86 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 53 %.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 53 % bylo přiznáno 6 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 675 Kč, z odměny za tři úkony právní služby po 3 260 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „AT“), náhrada hotových výdajů za tři úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a z 21 % DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení ze dne [datum]. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
11. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.