Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni [částka], kapitalizovaný úrok [částka], úrok ve výši 9,46 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. V řízení se žalobkyně poté, co na ni byla pohledávka postoupena společností BNP Paribas [právnická osoba], akciová společnost, se sídlem 1 boulevard Haussmann, [adresa], Francouzská republika, registrační číslo [tel. číslo], odštěpný závod: [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČO [IČO], pod obchodní značkou Hello bank! (dále též „Banka“, resp. „právní předchůdce žalobkyně“), domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále „Smlouva“) a po úspěšném posouzení úvěruschopnosti, poskytnut dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši [částka], plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny „Poplatky“ složené z kapitalizovaných úroků a případně z pojistného, a to v 36 měsíčních splátkách po [částka]. Sjednané splátky nebyly placeny řádně a včas a Banka tak ke dni [datum] ukončila Smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. K zaplacení zbývá dlužná jistina [částka], kapitalizovaný úrok do [datum] ve výši [částka], Poplatky ve výši [částka], úrok ve výši 9,46 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny a Poplatků od [datum] do zaplacení. Z celkové částky [částka] s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemné výzvy, nezaplatil.
2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalované, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne [datum] zcela vyčerpala.
3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly zejm. Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky, (viz „Smlouva“). O podmínkách úvěru byl následně žalovaný informován Úvodním dopisem Banky ze dne [datum]. Dle Přehledu transakcí bylo na úvěr postupně zaplaceno celkem [částka], naposledy dne [datum]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s Notářským zápisem sepsaným dne [datum] notářem [tituly před jménem] [jméno FO] sp. zn. NZ 369/2023, v rámci portfolia postoupeného původně na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , výňatkem ze Seznamu takto postoupených pohledávek postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku ze Smlouvy za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni a toto postoupení oznámil Podáním ze dne [datum] žalovanému, předaným k doručení dle Podacího lístku k němu dne [datum]. Žalovaný ani poté, co k tomu byl vyzván písemnou předžalobní Výzvou advokáta ze dne [datum], předanou k doručení dle Podacího lístku k ní dne [datum], dosud ničeho nezaplatil.
4. Po provedeném dokazování též zbývajícími listinami žalobkyní označenými jako důkaz však soud především nemá za prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], že by poskytovatel úvěru řádně ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Toliko měl být činěn dotaz do „interního expertního systému Expert Systém (ES)“, který obsahuje „souhrn všech, pro dané rozhodnutí relevantních parametrů, jako skóre, rozpočet, kvalita prodejce, upozornění s ním související a další poznámky nebo dotazy“ a nejde tedy o individuální posouzení konkrétních specifických údajů žalovaným nejen uváděných v situaci, kdy je ve finanční tísni a schopen tak svou situaci bagatelizovat a zlehčovat s motivací získat úvěr (srovnej tvrzení „ES je navržen tak, aby co nejúčinněji simuloval lidský rozhodovací proces“; poskytovatel tak využil toliko souboru automatizovaných modelů a ačkoliv žalovaný uvedl jako své celkové zjevně tak nereálné výdaje toliko ve výši [částka], ačkoliv Bance bylo známo, že má příjmy [částka] měsíčně a oproti skutečnosti v Žádosti tvrdil „splátky ve výši [částka] “, ačkoliv Bankou byly zjištěny splátky [částka] měsíčně, navíc u téhož poskytovatele úvěru, blíže neověřoval tvrzení žalovaného, že nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, a Banka stanovila „celkové náklady domácnosti včetně ostatních finančních závazků žalovaného“ na částku [částka] (6 083 + [částka]) měsíčně a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen přesto splácet [částka] měsíčně a tedy zvládnout „nové splátkové zatížení“ vč. dosavadních „interních úvěrů“ se splátkami [částka] měsíčně; celkem tedy [částka] měsíčně (viz Protokol o prověření úvěruschopnosti klienta), vycházeje však opět z toliko jen tvrzených příjmů [částka] měsíčně s tím, že „po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientovi zbylo [částka] k pokrytí životních nákladů klienta“. Ověření příjmu bylo přitom posouzeno „oproti tabulce předpokládaných příjmů“ dle statistiky MPSV. Že „docházelo i k dotazům do NRKI/BRKI“, a to nejpozději v době posuzování žádosti o úvěr, žalobkyně neprokázala a vycházela z údajů ze SOLUS, že žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti. Banka nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet a tyto indicie byly patrné i z následných záporných zůstatků patrných z Výpisu z úvěrového účtu, a to již ke dni [datum] „-[částka] “, narůstajícímu až na „-[částka] “ dne [datum] a následně dále narůstajícím až do zesplatnění. Banka nezkoumala strukturu jednotlivých výdajů za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, nezkoumala nájemní smlouvu žalovaného, nebyly ověřovány jeho výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpis nájemného, Evidenční list nájemce). Nebyly ověřovány Výplatní pásky za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, zvláště když takto lze ověřit zejména tvrzenou neexistenci vyživovacích povinností, příp. neexistenci exekucí. Nebyla vyžádána ani pracovní smlouva, aby tak bylo ověřeno, zda žalovaný nemá pracovní poměr na dobu určitou, či zda není ve zkušební době. K dalším podrobnostem viz shora již citované usnesení. Nebyly tedy dostatečně zohledněny osobní, rodinné a majetkové poměry žalovaného tak, aby byla dána dostatečná míra pravděpodobnosti, že ke dni poskytnutí úvěru je v možnostech žadatele úvěr řádně a včas v následných 36 měsících splácet, o čemž svědčí mj. i to, že již od třetí splátky byl žalovaný v prodlení. Vzhledem k tomu že právní předchůdce žalobkyně neměl k dispozici ověřené a doložené údaje o výdajích žalovaného, nemohl řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr řádně splácet. Na předchozím závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nemůže ničeho změnit ani neaktuální soudní rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] z roku 2020, kterým však žalobkyně argumentovala k žádosti soudu o předložení listin vyžádaných od žalovaného při posuzování jeho schopnosti úvěr řádně a včas splácet.
5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno v části 70 %, počítaje v to příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. a Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovaným v Žádosti/Smlouvě o poskytnutí úvěru toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na poučení a výzvu soudu v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.
6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustil právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudil pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka]). Zaplatil-li tedy žalovaný z neplatné Smlouvy částku [částka], je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši [částka] (rozdíl mezi [částka] čerpanými a [částka] již zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala v pátek dne [datum], tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. následující den (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne [datum]) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měl zato, že nastalo prodlení dne [datum]; tedy ve výši 15 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.
7. Ve zbývající části 30 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.
8. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí [částka] ([částka] jistina a [částka] příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno [částka] ([částka] jistina a [částka] příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 70 %.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 70 % bylo přiznáno 40 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny za tři úkony právní služby učiněné do zahájení řízení včetně po [částka] dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „AT“), z náhrady hotových výdajů za tři úkony učiněné do zahájení řízení včetně po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) AT, a z 21 % DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení o jeho registraci. Nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za podání ve věci samé, kterým bylo reagováno na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti dle již shora citovaného usnesení zdejšího soudu, když taková tvrzení měla být součástí již samotné žaloby. Soud při stanovení výše nákladů řízení vycházel z § 14b AT, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující [částka]. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
10. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.