Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 37 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 20 979 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 800 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 800 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 608,79 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále „Smlouva“) uzavřené distančním způsobem po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] převodem na jeho účet celkem 37 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měla být jistina 37 000 Kč a smluvní úrok 40 % měsíčně z jistiny v kapitalizované výši 14 800 Kč zaplacen nejpozději do [datum]. K zaplacení zbývá dlužná jistina 37 000 Kč, smluvní úrok 14 800 Kč, smluvní pokuta pro případ prodlení 6 179 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z 51 800 Kč (37 000 + 14 800 Kč) od [datum] do zaplacení. Z celkové částky 46 020 Kč s příslušenstvím shora žalovaný ničeho, ani přes písemnou předžalobní výzvu advokáta žalobkyně, nezaplatil. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalobkyně a její zástupce se po předchozí omluvě k jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl o ní v jejich nepřítomnosti; v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný, který se k jednání dostavil, si byl vědom dluhu, podepisoval „online“ smlouvu, aniž by si ji však přečetl, byl tehdy ve velké finanční tísni. Učinil nesporným, že mu byly vyplacena celková částka 37 000 Kč, ze které však nic nesplatil, neboť neměl z čeho.
4. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (viz „Smlouva“) opatřené datem [datum], která měla být uzavřena tzv. distančním způsobem, ve spojení s potvrzením o platbě z účtu žalobkyně na účet žalovaného a s Výpisem z účtu žalovaného za 4/2023 a 5/2023, byla převedena takto žalovanému za dobu od [datum] do [datum] celková částka 37 000 Kč na protiúčet žalovaného č. ú. [účet]. Žalovaný ani poté, co k tomu byl vyzván písemnou Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] předanou k doručení téhož dne dle podacího lístku k ní, „do tří dnů“ ani dosud ničeho nezaplatil.
5. Povedeným dokazováním listinami žalobkyní označenými jako důkaz nemá soud za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena Smlouva o tvrzeném obsahu, když žalobkyně takové břemeno tvrzení a důkazní neunesla, a to ani po předchozí výzvě zdejšího soudu dané formou usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], na které se pro zjednodušení v podrobnostech odkazuje. Žalobkyní předložená listiny označená jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], ani ve spojení s dalšími listinami, vč. fotokopie občanského průkazu žalovaného, či Žádostí o spotřebitelský úvěr č. [hodnota], neprokazuje, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření tvrzené Smlouvy způsobem popisovaným žalobkyní, tj. prostřednictvím prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek žalobkyně, neboť na nich absentuje vlastnoruční podpis žalovaného či jiný prostředek způsobilý podpis žalovaného nahradit. Z uvedených listin nelze dovodit, že by mezi účastníky došlo k uzavření jakékoli Smlouvy zejména postupem dle § 562 odst. 1 o. z. Nadto v řízení nebylo ani prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením Smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni poskytnutí finanční částky shora, (dále jen „ZoSÚ“). Žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdajovou stránku žalovaného; zabývala se toliko příjmy žalovaného (viz výplatní pásky); z výpisů z účtu žalovaného za měsíce 4/2023 a 5/2023 nevyvodila žádné závěry ohledně výdajů, ačkoliv z nich vyplývá, že ve 4/2023 činil počáteční zůstatek 52,46 Kč a konečný pak 230,46 Kč a v 5/2023 činil počáteční zůstatek 230,46 Kč a konečný pak 37,47 Kč. Bylo tak přitom zjevné, že žalovaný žádá o úvěr, ačkoliv není schopen „ušetřit“ ani „použitelný příjem“. Vzhledem k tomu že žalobkyně neměla k dispozici ověřené a doložené údaje o výdajích žalovaného, nemohla řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr řádně splácet. Soud byl připraven žalobkyni poučit a vyzvat ji dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů obdobně, jako citovaným usnesením shora, avšak žalobkyně se svou neúčastí u jednání této možnosti zbavila. Na druhou stranu bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně žalovanému zaslala na jeho bankovní účet postupně částku 37 000 Kč a že mu zaslala předžalobní výzvu, v níž jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě „do tří dnů“. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoli žalobkyni uhradil.
6. Soud pro nadbytečnost s ohledem na právní závěr níže nevycházel z dalších provedených důkazů, a to zejména z Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, či tzv. Zesplatňujícího dopisu ze dne 10. 12: 2023 s neprokázaným datem podání na poště.
7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě vyhověl v rozsahu 61 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), když žalobkyně a žalovaný neuzavřeli Smlouvu, resp. i kdyby ji uzavřeli, a to s tvrzeným obsahem, šlo by o neplatnou smlouvu o úvěru. U nároku žalobkyně uplatněného ze Smlouvy shora pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li by žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy shora, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka]). Žalovaný však z neplatné Smlouvy shora žalobkyni ničeho nezaplatil a není tak třeba jakékoliv plnění i bez námitky žalovaného započítávat na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 37 000 Kč. Splatnost soudem přiznané jistiny nastala ve čtvrtek dne [datum], tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „do tří dnů“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne [datum]) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měl za to, že nastalo prodlení dne [datum]; tedy ve výši 15 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.
8. Ve zbývající části 39 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.
9. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 66 685,66 Kč (57 979 Kč jistina a 8 706,66 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 40 558,08 Kč (37 000 Kč jistina a 3 558,08 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 61 %.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 61 % bylo přiznáno 22 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 900 Kč, z odměny za tři úkony právní služby učiněné nejpozději do [datum] po 3 420 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do [datum] (dále jen „AT“), z náhrady hotových výdajů za tři úkony učiněné do nejpozději do [datum] po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a z 21 % DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení ze dne [datum]. Nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za podání ve věci samé ze dne [datum] nebyl přiznán, když šlo o reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti, která však měla být součástí již samotné žaloby. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
11. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.