Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 15 800 Kč, úrok z prodlení ve výši nad 12,75 % ročně do 0,5 % denně z částky 32 978 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši nad 12,75 % ročně do 0,5 % denně z částky 12 978 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši nad 12,75 % ročně do 0,1 % denně z částky 12 978 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému bylo jako podnikateli dle Smlouvy o podnikatelském úvěru č. L716865 (dále „Smlouva“) vyplaceno v den uzavření Smlouvy [datum] na jím označený bankovní účet 20 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny zaplacen poplatek 5 178 Kč za sjednání a čerpání úvěru (dále jen „Poplatky“) a 822 Kč úrok, a to jednorázově do doby splatnosti úvěru dne [datum]. Žalovaný však ničeho nezaplatil. K zaplacení zbývá dlužná jistina 20 000 Kč, poplatek 12 978 Kč, poplatky za upomínky 2 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 822 Kč, úrok ve výši 0,5 % denně z částky 32 978 Kč (20 000 + 12 978 Kč) od [datum] do [datum] a ve výši 0,1 denně z částky 32 978 Kč od [datum] do zaplacení. Z celkové částky 35 800 Kč (32 978 + 2 000 + 822 Kč) s příslušenstvím ze Smlouvy shora již žalovaný ničeho, ani přes opakované písemné předžalobní výzvy, nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu danou usnesením nevyjádřil.
3. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], k doplnění tvrzení a důkazů především z čeho bylo dovozeno, že žalovaný podnikatel čerpá úvěr právě v souvislosti s výkonem své konkrétní podnikatelské činnosti a pro účely svého podnikání a předvídatelně pak k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne [datum] zcela vyčerpala s tím, že úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli, a tedy se na něj nevztahuje zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, odkázala na princip ochrany důvěry v závazkových vztazích a poctivého jednání a že nelze posuzovat postavení smluvní strany s ohledem na skutečnosti, které druhá strana nemohla a neměla vědět (ÚS II. ÚS 3/06, I. ÚS 342/09); k tomu je však třeba uvést, že živnostenský rejstřík je veřejně přístupný a s ohledem na uplynutí pouze 4 měsíců od začátku podnikání žadatele a jeho nízký věk bylo lze spravedlivě požadovat po žalobkyni coby silnější straně závazku vyšší míru obezřetnosti pro vyloučení, zda nejde o tzv. zastřený spotřebitelský úvěr.
4. Po provedeném dokazování listinami níže označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze Smlouvy ze dne [datum] ve spojení s fotografií tváře žalovaného spolu s přední stranou občanského průkazu, fotografií lícové i rubové strany občanského průkazu, Detailem transakce s příchozí verifikační platbou 1 Kč dne [datum] a Potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhradě z účtu žalobkyně dne [datum], bylo prokázáno, že žalobkyně jako „společnost“ a žalovaný jako „klient“, identifikovaný mj. jménem, příjmením, rodným číslem, adresou bydliště: [adresa], IČO [IČO žalovaného], telefonním číslem, číslem účtu: [č. účtu], e-mailovou adresou, uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč bezhotovostně na účet č. [č. účtu] (viz též Zpráva banky vyžádaná soudem ze dne [datum]). Žalovaný se zavázal celkem kromě 20 000 Kč zaplatit zlevněný poplatek 5 178 Kč za sjednání úvěru (při prodlení a ztrátě nároku na slevu 12 978 Kč) kapitalizovaný úrok ve výši 822 Kč (50 % ročně) s datem splatnosti [datum]; při předčasném splacení byl ujednán poplatek 6 000 Kč. Pro případ prodlení byl ujednán smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně po dobu prvních 90 dnů prodlení a následně 0,1 % denně z dlužné jistiny a Poplatku za sjednání úvěru. Dle Výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku byl žalovaný zapsán jako podnikatel od [datum] a od [datum] do [datum] provozování živnosti přerušil. Žalovaný dosud, přes písemnou Výzvu k okamžitému zaplacení žalobkyně ze dne [datum], doručenou žalovanému do datové schránky dle Doručenky k ní dne [datum], následné výzvy žalobkyně z [datum], [datum] a [datum], ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum], doručenou žalovanému do datové schránky dle Doručenky k ní dne [datum], ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný ke dni uzavření Smlouvy shora měl již dluhy z předchozích smluv o úvěrech (sp. zn. [spisová značka] – ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z [datum] dluh 24 943,10 Kč s příslušenstvím, sp. zn. [spisová značka] – ze smlouvy o podnikatelském úvěru z [datum]).
5. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v části 20 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), když mezi účastníky byla ve skutečnosti uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Pro rozhodnutí v projednávané věci je stěžejní posouzení, že se nejedná o vztah mezi podnikateli. Žalovaný byl sice v době, kdy uzavíral předmětnou smlouvu, držitelem živnostenského oprávnění, nicméně ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaný žádal úvěr v souvislosti s výkonem své konkrétní podnikatelské činnosti, jelikož účelově nebyl úvěr omezen a prosté prohlášení o podnikatelských potřebách neobstojí. Žalovaný, v době poskytnutí úvěru 17 letý, měl podnikat v oboru reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení teprve po dobu 4 měsíců, nadto již s existujícími dluhy ze dvou předcházejících úvěrů a od [datum] do [datum] měl dokonce provozování živnosti přerušeno. Z těchto důvodů má soud o samostatné výdělečné činnosti žalovaného pochybnosti a objektivně je musel mít i poskytovatel podnikatelských úvěrů. Předmětný podnikatelský úvěr tak byl uzavřen stranami účelně a šlo tak o tzv. zastřený spotřebitelský úvěr a bylo lze po žalobkyni spravedlivě žádat vyšší míru obezřetnosti a vynaložení investigativní činnosti k vyloučení takových pochybností. Nadto žalobkyni muselo a mělo být zřejmé, že by žalovaný řádným zkoumáním úvěruschopnosti jako spotřebitel zjevně neprošel. Vzhledem k tomu, že při uzavření smlouvy žalobkyně jednala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jde o spotřebitelský úvěr a na daný závazkový vztah tak dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (dále jen „ZoSÚ“). Dle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ, se žalovanému poskytnuté plnění považuje za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Pokud žalobkyně s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, č. j. [spisová značka], namítala, že je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti, která nárok žalobkyně vylučují, a to ve vztahu ke skutečnostem, s nimiž hmotné právo spojuje neplatnost právního jednání, jehož existence je pro rozhodnutí věci právně významná, je nutno zdůraznit, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru žádným způsobem neověřoval žalovaným toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno výše a rovněž i v odstavci 3. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na poučení a výzvu soudu v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.
6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li by žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka]). Žalovaný však z neplatné Smlouvy nezaplatil ničeho a není tak třeba jakékoliv plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto důvodná u nároku ze Smlouvy ve výši 20 000 Kč, která byla žalovanému skutečně vyplacena. Splatnost soudem přiznané jistiny nastala v úterý dne [datum], tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. po Výzvě ze dne [datum] poté, co byla dne [datum] doručena žalovanému do datové schránky. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měl za to, že nastalo prodlení dne [datum]; tedy ve výši 12,75 % ročně.
7. Pro úplnost je třeba dodat, že i kdyby nešlo o zastřený spotřebitelský úvěr, přesto by soud shledal absolutní neplatnost Smlouvy dle § 580 o. z. Jsou-li totiž právním jednání porušeny principy dobrých mravů, uplatní se korektiv dobrých mravů i mezi podnikateli, a není vyloučeno ani užití ustanovení o. z. poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany, jako je například právní úprava ochrany slabší strany a porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání ve smyslu § 588 o. z. (viz zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Rozpor s dobrými mravy je spatřován ohledně Smlouvy jako celku a nikoliv pouze ohledně oddělitelné části Smlouvy nebo některého dílčího ujednání v ní a to v tom, že jde o zcela nepřiměřenou výši úroku za poskytnutí úvěru 50 % ročně, k tomu výše poplatku za sjednání úvěru dosahující téměř 65 % výše úvěru, nemožnost předčasného splacení pod sankcí více, než čtvrtiny z výše úvěru, a řetězení dalších sankcí v podobě smluvního úroku 0,5 % denně (182,5 % ročně) po dobu prvních 90 dnů prodlení a nadále ve výši 0,1 % denně a de facto smluvních pokut po 500 Kč za každou upomínku (žalobkyně takto uplatnila částku 4x 500 Kč), dále při zesplatnění úvěru došlo de facto k vytvoření tzv. nové jistiny úvěru skládající se ze součtu neuhrazené jistiny (zde 20 000 Kč) a poplatku za sjednání úvěru (zde 12 978 Kč). Taková navýšení vzniklá mj. neschopností žalovaného úvěr splácet, se jeví jako nepřiměřená a zakládající mimořádné okolnosti vedoucí ke konstatování absolutní neplatnosti předmětné Smlouvy.
8. Ve zbývající části 80 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.
9. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 104 625,09 Kč (35 800 Kč jistina a 68 825,09 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 21 341,37 Kč (20 000 Kč jistina a 1 341,37 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 20 %.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně procesně úspěšnému žalovanému dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
11. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.