Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 186 203,97 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 12 107,68 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 186 203,97 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 12 648,57 Kč, kapitalizovaný úrok 22 991,66 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 518,70 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 196 884,54 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 648,57 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 26 836,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. V řízení se žalobkyně (dále také „Banka“), domáhala po žalovaném, kterému byl dle Smlouvy o úvěru č. 015293093R (dále „Smlouva“) a po úspěšném posouzení úvěruschopnosti, poskytnut dne [datum] bezhotovostně úvěr ve výši 201 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být úvěr splácen v 96 měsíčních splátkách po 3 533 Kč složených z jistiny, úroků a poplatků. Žalovaný se dostal do prodlení, porušil tím smluvní povinnosti a Banka tak dne [datum] ukončila Smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Celkem bylo uhrazeno 14 796,03 Kč (viz odkaz skutkových tvrzení na připojený Historický výpis z účtu). K zaplacení zbývá dlužná jistina 196 884,54 Kč, poplatky 1 968 Kč, kapitalizovaný úrok 22 991,66 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 12 626,38 Kč (15 % ročně z aktuálně dlužné jistiny od [datum] do [datum]), úrok ve výši 8,05 % ročně z aktuálně dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z aktuálně dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Z celkové částky 198 852,54 Kč s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemné Oznámení o prohlášení úvěru za splatný a písemnou předžalobní upomínku zástupce žalobkyně, nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu danou usnesením nevyjádřil.
3. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne [datum] a [datum] zcela vyčerpala.
4. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky pro ČSOB Spotřebitelské úvěry v platném znění, ve spojení s Dohodou o aktivaci služeb ČSOB elektronického bankovnictví, Obchodními podmínkami pro poskytování služeb ČSOB elektronického bankovnictví, Záznamem o podpisu klienta ze dne [datum] – Předsmluvními informacemi a Záznamem o podpisu klienta – Žádosti o spotřebitelský úvěr, uzavřené elektronickou formou prostřednictvím elektronického bankovnictví žalovaného, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 201 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 96 měsíčních splátkách po 3 533 Kč složených z jistiny, úroků a poplatků. Dle Výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] od [datum] do [datum], Výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] od [datum] do [datum], a Historického výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] od [datum] do [datum] obsahujícího platební historii za dobu od čerpání úvěru, bylo žalovaným celkem zaplaceno 14 796,03 Kč s poslední dílčí platbou dne [datum]. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum], které bylo předáno k přepravě dle Dodejky k němu dne [datum], byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný dosud, i přes písemnou Předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne [datum], odeslanou dle Podacího archu dne [datum], ničeho ze žalovaných částek shora přesto nezaplatil.
5. Dle Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] (dále jen „Žádost“), Historickými výpisy z účtu č. [č. účtu] od 10/2022 do 02/2023 s přehledy všech transakcí vč. přijatých plateb, Výpisem CRIF, Informacemi ze systému [právnická osoba] (CBCB Informace), nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (k tomu viz vyjádření žalobkyně, že „nezkoumala úvěruschopnost žalovaného z hledisek dle bodu 1 písm. h), i), j), n), o), p), neboť měla již za to, že úvěruschopnost žalovaného“), že by řádně posoudila a ověřovala na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o žalovaném jako poskytovatel úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Oproti zjištění soudu z ex post vyžádané zprávy [právnická osoba].[IČO] IČO, , ze dne [datum], žalobkyně vycházela při posuzování dluhů žalovaného z „transakcí klienta + CBCB – ok, bez negativních informací“, ačkoliv ze zprávy soudem vyžádané měl žalovaný ke dni poskytnutí úvěru 4 dluhy po splatnosti, z toho dva u žalobkyně a po jednom u „[právnická osoba] [právnická osoba].“ a u „[právnická osoba].“, nadto 2 splátkové odmítnuté. Žalobkyně neověřovala v rámci výdajů zejména nájemní smlouvu, výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením (zejm. SIPO, Předpis nájemného, Evidenční list nájemce). Ohledně příjmů se spolehla toliko na historický výpis z účtu mj. s příchozími platbami, aniž zejména ověřovala, zda nemá žalovaný pracovní poměr na dobu určitou, či není ve zkušební době, případně v delší pracovní neschopnosti (nadto dle Historického výpisu z účtu žalovaného vyplývá příchozí platba [datum] 21 732 Kč „[podezřelý výraz] 5.10.22-1.11.22“ od „ČSSZ“), nevyžadovala zejména výplatní pásky za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, zvláště když takto lze ověřit zejména absenci vyživovací povinnosti, neexistenci exekucí, a spolehla se na údaje uváděné žalovaným a výpočet skóre (rizikovosti) klienta. Výslovně pak žalobkyně vycházela z „platební kapacity vypočtené systémem – 16 586,97 Kč“ a že „platební kapacita pro splátku ve výši 3 533,- Kč je tedy dostatečná“ a tedy z predikce, že žalovaný je schopen splácet 96 splátek po 3 533 Kč měsíčně, ačkoliv z registrů klientských informací bylo patrno, že žalovaný čerpá úvěry opakovaně, postupně se zkracujícími se intervaly, byť většinu z nich řádně splatil, přesto podstoupila riziko a žalovanému poskytla částku přesahující více, než šestinásobně do té doby žalovanému vyplácenou mzdu průměrně 33 000 Kč čistého měsíčně, což se ostatně vzápětí promítlo do skutečnosti, kdy žalovaný zaplatil celkem 14 796,03 Kč a dostál tak pouze 4 předepsaným měsíčním splátkám z celkem [hodnota] presumovanými po 3 533 Kč; ostatně i z Historického výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný by dosahoval zůstatků nižších, než stanovená splátka 3 533 Kč měsíčně, nebýt nijak blíže neověřovaných příchozích plateb nad rámec zřejmě příchozí mzdy kolem 22. dne měsíce od „[právnická osoba].“, a to od dvou fyzických osob za dobu od [datum] do [datum] celkem v desíti různě vysokých příchozích platbách (zjevně tak nemůže jít např. o mzdu, či jinou pravidelnou měsíční platbu) v celkové výši 42 120 Kč a nadto dne [datum] s příchozí platbou 123 000 Kč „Aut. čerpání úvěru“. Výdajovou stránku (rodiny) žalovaného a platební kapacitu žalobkyně vypočítala „vnitřním systémem žalobkyně na základě vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného, kdy jsou tyto výdaje rovněž, porovnány s údaji o životním minimu a průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba])“, což rozhodně nesvědčí o individuálním a tedy i zodpovědném posuzování schopnosti žalovaného úvěr dlouhodobě (96 měsíců) splácet. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani soudem ex post vyžádaný výpis z Centrální evidence exekucí bez pozitivního záznamu ke dni úvěru.
6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno pouze co do 82 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnuté plnění považuje za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smluv shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru řádně a zodpovědně neověřoval skutečnosti uvedené již v odstavci 5. odůvodnění tohoto rozsudku. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.
7. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka]). Zaplatil-li tedy žalovaný z neplatné Smlouvy částku 14 796,03 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 186 203,97 Kč (rozdíl mezi 201 000 Kč čerpanými žalovaným a 14 796,03 Kč již zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala v pátek dne [datum], tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. po tzv. Výzvě ze dne [datum] poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měl za to, že nastalo prodlení dne [datum]; tedy ve výši 15 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.
8. Ve zbývající části 18 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní. Pokud žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení za dobu od 15. 12 2023 do [datum] v částce 12 626,38 Kč, je soud tímto výpočtem vázán a s ohledem na to, že soudem přiznaný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 15 % ročně z částky 186 203,97 Kč činí 12 107,68 Kč, byl zamítnutý kapitalizovaný úrok z prodlení za takovou dobu ve výši 518,70 Kč vypočten jako rozdíl předchozích částek.
9. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 258 998,55 Kč (198 852,54 Kč jistina a 60 146,01 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 213 310 Kč (186 203,97 Kč jistina a 27 106,03 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 82 %.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 82 % bylo přiznáno 64 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 955 Kč, z odměny za tři úkony právní služby po 9 060 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do [datum] (dále jen „AT“), náhrada hotových výdajů za tři úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a z 21 % DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení ze dne [datum]. Nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za podání ve věci samé ze dne [datum] nebyl přiznán, když šlo o reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti, která však měla být součástí již samotné žaloby. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
11. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.