Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka], úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni [částka], kapitalizovaný úrok [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení [částka], úrok ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. V řízení se žalobkyně domáhá po žalovaném plnění ze Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému po úspěšném posouzení úvěruschopnosti poskytnut revolvingový úvěrový rámec ve výši [částka]. Dle této Smlouvy měl být úvěr splácen pravidelnou měsíční splátkou splatnou vždy k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po měsíci prvního čerpání, a tato splátka se skládala z příslušné části čerpané jistiny, úroku z ní, pravidelných poplatků (zejm. poplatek za výpis), případných nepravidelných poplatků (zejm. za výběr z automatu či blokaci karty) a případných smluvních sankcí. Žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení s úhradami alespoň dvou splátek, a žalobkyně proto v souladu se Smlouvou a Úvěrovými podmínkami úvěr dne [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem [částka], z čehož následně uhradil [částka], které byly započteny na úroky, poplatky a část jistiny. K datu podání žaloby tak zbývá k úhradě dlužná jistina úvěru [částka], náklady na vymáhání [částka], smluvní pokuty [částka], kapitalizovaný úrok ke dni sepisu žaloby ve výši [částka], úrok 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] (od [datum] do [datum]), úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] (15 199,85 + 900 + [částka]) od [datum] do zaplacení. Žalovaný z celkové částky [částka] představující jistinu, smluvní pokuty a náklady na vymáhání, s příslušenstvím, ani přes opakované písemné výzvy, dosud ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu danou usnesením nevyjádřil.
3. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalované, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne [datum] zcela vyčerpala, ale nadále nerelevantně, když v případě posuzování úvěruschopnosti žalované odkázala na Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a údaje získané přímo od žalované uvedené v kartě Klienta s tím, že byl ověřen výpis z registru ISIR s výsledkem „v registru nenalezen“ a NRKI s výsledkem „nalezen – pozitivní vyhodnocení“ a CEE s výsledkem „v registru nenalezen“, z čehož dovodila, že je „žalovaný schopným splácet předmětný úvěr“; dále pak žalobkyně vycházela ze statistických údajů o částce životního minima, které spolu s údaji od klienta podrobila výpočtu MLS klienta a MLS domácnosti s tím, že je žalovaný schopen úvěr splácet.
4. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně vzal soud za prokázánu zejména její procesní subjektivitu a předmět podnikání. Dle Smlouvy uzavřené dne [datum] ve spojení s Úvěrovými podmínkami Smlouvy a Výpisem čerpání, splátek a úhrad, bylo takto žalovanému umožněno bezhotovostně čerpat peněžité částky až do výše [částka], když žalovaný postupně načerpal [částka], z čehož následně uhradil [částka] do zesplatnění úvěru dne [datum] a po zesplatnění úvěru již ničeho. Žalovaný nad shora uvedené již ničeho dalšího žalobkyni neplnil a neučinil tak ani přes písemnou Výzvu ke splacení celého úvěru ze dne [datum], kterou byl žalovaný vyzvána k plnění „obratem, nejpozději však do 14 dní od sepsání této výzvy“, předanou k doručení dle Podacího archu k ní dne [datum]. Marná byla též předžalobní výzva advokáta žalobkyně ze dne [datum], předaná k doručení dle Podacího archu k ní dne [datum].
5. Soud naopak nevzal za prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost posoudit ke dni uzavření Smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, tj. nejen jeho příjmovou, ale hlavně výdajovou stránku v kontextu osobních poměrů žalovaného, a to ani listinami označenými žalobkyní jako Potvrzení o provedení ověření bonity klienta (dle žalobkyně „Karta klienta“), Metodika – posouzení úvěruschopnosti klienta, ani Úvěrovou zprávou s lustrací v NRKI (lustrace v BRKI provedena dle tvrzení žalobkyně nebyla. Žalobkyně se blíže nezabývala strukturou výdajů žalovaného (zejména výpisy z účtu žalovaného za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, za situace, kdy takto lze posoudit též strukturu výdajů) a spolehla se na údaje poskytnuté žalovaným o zjevně nereálných celkových výdajích dvoučlenné domácnosti ve výši [částka] měsíčně, čímž neměla k dispozici zodpovědné podklady pro posouzení, zda žalovaný de facto nečerpá úvěr, aby jím kryl případné zbytné výdaje domácnosti, či zda nepodstupuje nepřiměřená finanční rizika a k vyloučení jeho případné „náchylnosti“ coby žadatele o úvěr k „lehkovážnosti“ při hospodaření s finančními prostředky (nebyly ani ověřovány např. „měsíční výdaje domácnosti“, zatímco k toliko tvrzenému příjmu [částka] měsíčně přihlédnuto bylo, aniž byl současně jakkoliv ověřen). Nezkoumala tak dostatečně, zda je žalovaný schopen „ušetřit“ „použitelný příjem“, což se následně projevilo mimo jiné i tím, že žalovaný nakonec přestal úvěr splácet. Nebyla posuzována nájemní smlouva žalovaného, výdaje s bydlením spojené za vodné, stočné, topení, plyn, elektřinu a další služby s bydlením běžně spojené (např. SIPO, Předpisy záloh na energie, apod.). Žalobkyně neověřovala, zda žalovaný má pracovní poměr na dobu určitou, či zda je ve zkušební době, pokud žalovaný tvrdil, že nevlastní účet, tak není zřejmé, jak žalobkyně posuzovala strukturu výdajů žalovaného za poslední měsíce před poskytnutím úvěru. Nebyly vyžádány Výplatní pásky za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, zvláště když takto lze ověřit zejména absenci vyživovací povinnosti, tvrzenou v Kartě klienta. Soud tedy v dané věci rekapituluje, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, a to ani poté, co k tomu byla soudem vyzvána formou usnesení označeného již shora ve 3. odstavci odůvodnění, ve kterém byla předvídatelně podrobně a poučena mimo jiné též, v čem je třeba skutková tvrzení doplnit a současně poučena též o nepříznivých následcích nesplnění výzvy.
6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno v části 77 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnuté plnění považuje za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zda ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru řádně neověřoval žalovanou toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 5. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu. Pokud žalobkyně v jiných řízeních odkazuje k řádnosti procesu posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn [spisová značka], je nutno uvést, že citované rozhodnutí dopadá na případ, kdy tamní spotřebitel „úvěr řádně splatil, aniž sám kdy uplatnil jakoukoliv výhradu ve vztahu ke své schopnosti úvěr splatit“ a v tamním řízení se ex post domáhal vydání bezdůvodného obohacení po poskytovateli úvěru, což však není případ, jež soud posuzuje v nyní projednávané věci a shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu tak nelze nyní aplikovat a soud tak odkazuje především na odstavec 5. tohoto odůvodnění, včetně závěru o nikoliv řádném posuzování úvěruschopnosti tam uvedeného.
7. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy shora tak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrových smluv shora, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka]). Žalovaný z neplatné Smlouvy zaplatil [částka] a toto plnění je třeba bez námitky žalované započíst na jistinu, kterou by byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši [částka] (rozdíl mezi [částka] vyplacenými a [částka] zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala ve čtvrtek dne [datum], tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „obratem, nejpozději však do 14 dní od sepsání této výzvy“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne [datum]) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy žalobkyně mohla poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měla zato, že nastalo prodlení dne [datum]; tedy ve výši 11,5 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.
8. Ve zbývající části 23 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.
9. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí [částka] ([částka] jistina a [částka] příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno [částka] ([částka] jistina a [částka] příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 77 %.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 77 % bylo přiznáno 54 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny za tři úkony právní služby učiněné do zahájení řízení včetně po [částka] dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „AT“), z náhrady hotových výdajů za tři úkony učiněné do zahájení řízení včetně po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) AT, a z 21 % DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení o jeho registraci. Nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za podání ve věci samé ze dne [datum] nebyl přiznán, když šlo o reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti, která však měla být součástí již samotné žaloby. Soud při stanovení výše nákladů řízení vycházel z § 14b AT, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující [částka]. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
11. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.