17 C 74/2024

Odůvodnění

1. V řízení se žalobci, jako manželé a ve společném jmění původně vlastnící nemovité věci označené ve výroku tohoto rozsudku, domáhali po žalovaném, na kterého byly nemovité věci kupní smlouvou ze dne [datum] převedeny, určení, že toto jejich vlastnictví nadále trvá. V kupní smlouvě bylo ujednáno, že kupní cena 4 mil. Kč bude zaplacena ve dvou částkách 1,7 mil. Kč a 2,3 mil. Kč na dva účty ve smlouvě ujednané, z nichž ani jeden nebyl účtem žalobců a jež „vůbec nekontrolovali“, „pouze jeden z účtů kontroloval svědek [jméno FO], kdy ani on nevěděl, komu druhý účet patří“ (tj. bývalý společník firmy syna žalobců). Téhož dne byla mezi účastníky současně uzavřena ve prospěch žalobců coby nájemců též smlouva o nájmu předmětných nemovitých věcí na dobu určitou do [datum]. Původně žalobci tvrdili, že téhož dne byla uzavřena ještě jedna kupní smlouva na tytéž nemovité věci, avšak za kupní cenu 5 mil. Kč, kde však byl jako prodávající označen žalovaný a jako kupující žalobci; za řízení, poté co žalovaný předložil úplné znění této „druhé smlouvy“, žalobci tvrzení doplnili tak, že takto předložili pouze výňatek budoucí smlouvy kupní, obsahující ujednání právě oné, v budoucnu případně uzavřené kupní smlouvy. Žalobci uzavřeli smlouvy v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, když chtěli pomoci svému synovi ve finanční tísni, o které je informoval pan [jméno FO], kterým byl na žalobce vytvořen nátlak (tedy nikoliv žalovaným) v podobě „narychlo zrealizovaného“ prodeje střechy nad hlavou a bylo tak zneužito jejich nezkušenosti a rozrušení, aniž obdrželi kupní cenu a z majetku nemají žádný prospěch. 1,7 mil Kč získala „společnost [právnická osoba] “, která není jak se žalobci, tak ani se žalovaným v žádném právním vztahu a 2,3 mil. Kč E. K. (partnerka [adresa]), která není jak se žalobci, tak ani se žalovaným v žádném právním vztahu. Nemovité věci jsou přitom v souvislosti s [podezřelý výraz] stíháním pana [adresa] (tedy nikoliv žalovaného) zajištěny pro podezření, že jsou výnosem z trestné činnosti. Nejprve žalobci tvrdili, že uzavřeli dvě kupní smlouvy, resp. smlouvu o budoucí koupi, a smlouvu o nájmu. Následně se za řízení začali bránit, že vždy chtěli uzavřít pouze jednu smlouvu, a to smlouvu zástavní a byli tak uvedeni v omyl „jednáním [adresa] “ (tedy nikoliv žalovaného), který „proces prodeje zcela účelově spustil“ v důsledku donucení hrozbou způsobení újmy, kterou považovali za sobě vlastní „jednáním dalších stran“ (tedy nikoliv žalovaného), které vykazuje i znaky lichvy s odkazem na paralelně probíhající [podezřelý výraz] řízení vůči třetí osobě (tedy nikoliv vůči žalovanému). Smlouvy jsou neplatné také absolutně, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek „de facto ze stejných důvodů“. Žalovaný přitom nebyl v dobré víře v to, že by „všichni účastníci“ jednali „svobodně a se vší vážností vůle“, když jednal v kooperaci se zbývajícími členy „čtveřice“ „[jméno FO] -[jméno FO] -[jméno FO] “ ([jméno FO] mailem odeslal [jméno FO] návrh smlouvy kupní a [jméno FO] WhatsAppem sdělil, že převod není problém“, aniž měl od žalobců jakékoliv „zmocnění k jakémukoliv jednání“), kteří se „de facto zprostředkovaně vzájemně znali“ a za 4 mil. Kč tak získal majetek v hodnotě „5-7 mil. Kč“, která mu byla známa a ve spojení s „prodejem narychlo“ a bez standardního postupu „úschovy“ kupní ceny, si musel být vědom tísně žalobců.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že žádná ze smluv nebyla uzavírána v tísni, ani za nevýhodných podmínek. Pokud žalobci tvrdili, že byli uvedeni v omyl, když chtěli uzavřít pouze smlouvu zástavní a nakonec uzavřeli smlouvy tři, z toho dvě kupní (teprve, až poté, co se žalovaný ohradil a předložil, na rozdíl od žalobců, úplnou smlouvu o budoucí smlouvě kupní, se počali žalobci bránit novým tvrzením, že vždy chtěli uzavřít smlouvu zástavní), jde o obranu postrádající logiku, když každému průměrně inteligentnímu člověku muselo být zřejmé, a tedy oběma žalobcům také, že neuzavírají smlouvu jednu, ale tři. Nemohli si v žádném případě myslet, že podepsali zástavní smlouvu, když nejprve podepsali smlouvu, která byla v záhlaví velkým tučným písmem nadepsána jako „Kupní smlouva“, dále nájemní smlouvu, kde v jejím zápatí u podpisové doložky nebyla uvedena jejich jména, ale pouze obecné označení „nájemci“; tzn., že při podpisu musel každá ze žalobců nejprve vyhledat místo, kde se podepsat a toto místo našli tak, že museli vyhledat právě slovo „nájemci“ a tam umístit svůj podpis. Pokud by žalobci skutečně žádnou ze smluv nečetli a podali žalobu, kterou také nečetli, pak jde o nezodpovědné jednání, které nelze přičítat k tíži žalovaného a nikoliv o omyl. Celá situace žalobců však zřejmě vznikla především v důsledku nezodpovědnosti jejich syna a jejich posléze zklamané důvěry v něj, kdy zjevně nedostál svým slibům a nevyplatil je a žalobci tak nyní „hledají“ způsob, jak svá nezodpovědná počínání napravit a napadají z nejrůznějších důvodů platnosti smluv. Žalovaný přitom chtěl odpovědně investovat své volné finanční prostředky. Lidsky však situaci nastalou u žalobců chápe, proto dokonce přes ujednání ve smlouvě budoucí kupní opakovaně prodlužoval lhůtu v ní ujednanou. Žalovaný jednal v dobré víře, nevyvolal u žalobců omyl, nejednal v rozporu s dobrými mravy, ani se nedopustil lichevního jednání.

3. Z nejpozději u jednání učiněných nesporných skutkových tvrzení účastníků ve spojení s Výpisem z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] ze dne [datum], „Kupní smlouvou“, opatřenou úředním ověřením podpisů stran smlouvy dne [datum], (dále též „Smlouva kupní“), „Smlouvou o budoucí smlouvě kupní – nemovitost“ (dále též „Smlouva o budoucí koupi“), rovněž opatřenou úředním ověřením podpisů stran smlouvy dne [datum], předloženou v kompletním znění teprve žalovaným, když žalobci předkládali pouze její výňatek obsahující znění oné budoucí „Smlouvy kupní“, a „Smlouvou o nájmu domu“ ze dne [datum] (dále též „Smlouva o nájmu“), vzal soud za prokázáno, že uvedeného dne všichni tři účastníci opatřili svými podpisy celkem [hodnota] vyhotovení smluv shora (3x Smlouvu kupní, 2x Smlouvu o budoucí koupi a 2x Smlouvu o nájmu), a to před Úřadem městského obvodu [adresa]. Žalobci, jako manželé a ve společném jmění původně vlastnící nemovité věci označené ve výroku tohoto rozsudku takto převedli na žalovaného jejich vlastnictví za kupní cenu 4 mil. Kč při tehdejší (až ex post Znaleckým posudkem [jméno FO] ze dne [datum] č. [č. účtu]) obvyklé ceně 5,6 mil. Kč, to vše s tím, že kupní cena bude zaplacena ve dvou částkách 1,7 mil. Kč a 2,3 mil. Kč na dva účty ve smlouvě ujednané, z nichž ani jeden nebyl účtem žalobců (dle Protokolu PČR o výslechu [jméno FO] ze dne [datum] částka 1,7 mil Kč byla placena na účet „společnosti [právnická osoba] “, která nebyla dle tvrzení žalobců v žádném právním vztahu ani se žalobci, ale ani se žalovaným, a dle Protokolu PČR o výslechu [adresa] ze dne [datum] částka 2,3 mil. Kč byla placena dle „dohody“ obžalovaného se synem žalobců na účet Evy Koštuřové - partnerky [adresa], která rovněž dle tvrzení žalobců nebyla v žádném právním vztahu se žalobci, ale ani se žalovaným) a jež žalobci „vůbec nekontrolovali“ a pouze jeden z nich byl znám kamarádovi syna žalobců panu [jméno FO] (toto tvrzení žalobců nebylo učiněno nesporným, avšak jde o tvrzení v jejich neprospěch; ke dni [datum] byl dle Výpisu z OR [právnická osoba] [IČO] IČO, , jednatelem této společnosti a syn žalobců bývalým jednatelem do [datum] se závazkem 10,35 mil. Kč vůči této firmě uznaným písemně dne [datum] – viz Uznání dluhu z uvedeného dne). Každý ze žalobců tak na každém ze tří vyhotovení velkým tučným písmem v záhlaví listiny nadepsané jako „Kupní smlouva“ o celkem dvou stranách, v místě předepsaném jako „(prodávající)“, umístili své vlastnoruční podpisy, a to osobně na Úřadu městského obvodu [adresa]. Původně žalobci tvrdili, že téhož dne byla uzavřena ještě jedna kupní smlouva na tytéž nemovité věci, avšak za kupní cenu 5 mil. Kč, ve které byl jako prodávající označen žalovaný a jako kupující žalobci. Následně však tvrzení změnili poté, co žalovaný předložil úplné znění Smlouvy o budoucí koupi, obsahující ujednání právě oné „druhé“ kupní smlouvy, která měla být v budoucnu teprve uzavřená (viz omluva zástupce žalobců a jím odkazující e-mail od dcery žalobců paní [jméno FO] ze dne [datum] s Předmětem: „smlouva o smlouve budouci“ a k e-mailu připojený toliko výňatek Smlouvy o budoucí koupi se zněním právě pouze oné budoucí „smlouvy kupní“). I tuto Smlouvu o budoucí koupi, a na to na každém z jejích dvou stejnopisů o celkem třech stranách, každý ze žalobců opatřil v místě předepsaném jako „Budoucí kupující“ svým vlastnoručním podpisem, a to osobně na Úřadu městského obvodu [adresa]. Ve Smlouvě o budoucí koupi byla sice ujednána kupní cena o 1 mil. Kč vyšší (tedy 5 mil. Kč), avšak k uvedenému ujednání je třeba přihlížet v kontextu s tím, že současně bylo žalobcům, kteří na prodej spěchali na naléhání syna (nikoliv žalovaného, ale ani pana [jméno FO]; viz shora o vyhodnocení telefonátu žalobce s ním), předčasně ukončili svoji dovolenou v Maďarsku a nechali se dovézt osobním automobilem společníka syna ve firmě Charge and ride, s.r.o.[IČO] IČO, , panem [jméno FO], zpět do [adresa] za účelem zajištění prohlídky nemovitých věcí a podpisu smluv (viz nejen Protokoly o výsleších žalobců u PČR, ale i Protokoly o výsleších pánů [jméno FO], [jméno FO], ale i žalovaného, stran průběhu jednání tehdy v domě žalobců a provázením žalovaného po domě), umožněno Smlouvou o nájmu, aby veškeré nemovité věci po dobu jednoho roku až do [datum] užívali bezplatně (vyjma nákladů na elektřinu, vodu, stočné, poplatků za popelnice a plyn a pojistného za pojištění nemovitých věcí na hodnotu 5 mil. Kč), při tehdejší inflaci blížící se 20 % ročně (notorieta korespondující s výslechem žalovaného v Protokole PČR ze dne [datum]), nadto, aby kterákoliv ze stran smluv měla k dispozici např. znalecký posudek na cenu obvyklou převáděných nemovitých věcí. Ačkoliv byla pro účely budoucí koupě, po jednom roce bezplatného nájmu, ujednána kupní cena o 1 mil. Kč vyšší, je nutno zdůraznit, že dle ex post vyhotoveného znaleckého posudku ze dne [datum] šlo i tak nadále o cenu nižší, měřeno optikou žalobců by tak paradoxně i žalovaný prodával nemovité věci tzv. „pod cenou“ určenou však ke dni [datum], ačkoliv ta by po roce v únoru 2024 byla již zajisté i s ohledem na inflaci vyšší; z uvedeného paradoxu a v kontextu se žalobci přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř. nedoplněná tvrzení zejména o tom, zejména z čeho dovozují, že by žalovaný nejednal v dobré víře ve svobodný projev vůle žalobců při uzavírání smluv shora a že mu byla známa jejich tíseň z obav o [podezřelý výraz] stíhání syna žalobců, nemá tak soud jakékoliv jednání v rozporu s dobrými mravy, s veřejných pořádkem či dokonce lichevní ze strany žalovaného směrované vůči žalobcům za prokázáno. V týž den účastníci dále podepsali Smlouvu o nájmu, uzavřenou ve prospěch žalobců coby nájemců předmětných nemovitých věcí na dobu určitou do [datum], kdy každý ze žalobců tak na každém ze dvou vyhotovení listiny nadepsané jako „Smlouva o nájmu domu“ o celkem dvou stranách, v místě předepsaném jako „nájemci“, umístili své vlastnoruční podpisy, a to nikoliv na Úřadu městského obvodu [adresa], nýbrž ještě v prodávaném domě poté, co byla ukončena jeho prohlídka.

4. Vědomost žalovaného ke dni [datum], že by kdokoliv, zejména pak žalobci, tehdy nejednali „svobodně a se vší vážností vůle“, či, že by jednal v kooperaci se zbývajícími členy „čtveřice“ „[jméno FO] -[jméno FO] -[jméno FO] “, kdy „[jméno FO] mailem odeslal [jméno FO] návrh smlouvy kupní a [jméno FO] WhatsAppem sdělil, že převod není problém“ (viz výpisy z WhatsAppové komunikace [jméno FO] s [adresa] vydané policii panem [jméno FO] při výslechu dne [datum]), aniž měl od žalobců jakékoliv „zmocnění k jakémukoliv jednání“), nebyl způsobilým prokázat jakýkoliv žalobci k tomu navržený důkaz, a to ani jednotlivě ani v jejich vzájemném kontextu; uvedené tedy nelze dovodit zejména ani z Protokolů PČR o výsleších shora, WhatsAppové komunikace [jméno FO] s [adresa], Úředního záznamu PČR ze dne [datum], Uznání dluhu synem žalobců ze dne [datum] vůči [právnická osoba], Rozhodnutími orgánů činných v [podezřelý výraz] řízení o trvání zajištění předmětných nemovitých věcí (jediná spojitost se žalovaným je dovozována z toho, že znal posledního z řetězce „zprostředkovatelů“ a v konečném důsledku získal nemovité věci rodičů jednoho z poškozených, vůči kterému se měl [jméno FO] dopustit [podezřelý výraz] vydírání; nadto je i v Usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], zdůrazněno, to, že „se nadále jedná o zatímní opatření“), ani Návrhu na vklad práva do KN opatřeným otiskem podacího razítka dne [datum] ve 13:12 hod. s poznámkou o zahájení tzv. Pomocného řízení již dne [datum] ve 12:12 hod. (uvedené jen dokládá přípravu žalovaného tak, aby cesta z bydliště žalobce téměř přes celou republiku až do [adresa] byla v co největší míře efektivní, což se i stalo). Přesto, že žalobci měli více, než hodinu čas se smlouvami „ležícími na stole“ seznámit, neučinili tak, nečetli je a žalobkyně tak dokonce neučinila přesto, že současně „věděla, že je nečetl“ ani žalobce (viz Protokol o výslechu žalobce jako svědka před PČR ze dne [datum], kde uvedl mj., že smlouva „ležela na stole, tomu jsme ale nevěnovali pozornost“ a dále viz Protokol o výslechu žalobkyně jako svědka před PČR ze dne [datum], kde uvedla, že smlouvy „nečetla“, ačkoliv tušila, že žalobce také ne – viz „já si myslím, že taky ne“. Uvedený průběh prohlídky domu, uzavírání smluv včetně návštěvy Úřadu k ověření podpisů viz též výslech žalovaného před PČR dne [datum], [jméno FO] ze dne [datum] a [jméno FO] ze dne [datum]); žalobci tak jednali nikoliv v tísni, ale nezodpovědně, na základě nereálných příslibů svého syna a důvěry v úspěšnost jeho „podnikání“ a pod vlivem telefonického sdělení pana [jméno FO] (nikoliv tedy žalovaného, ani v rámci jakékoliv, nejen trestněprávně kvalifikované kooperace s ním), které však u žalobců nebylo způsobilé vyvolat jimi tvrzenou tíseň (viz Protokol o výslechu žalobce jako svědka před PČR ze dne [datum], kde uvedl mj., že „chtěli pomoci synovi“, „aby získal překlenovací úvěr“, o tom, že by synovi hrozilo nějaké nebezpečí však uvedl: „nebezpečí ani ne, ale říkal, že mu hrozí 10 let a i jeho ženě“, na otázku, zda to synovi nakonec pomohlo: „ano, protože se vyplatily určité dluhy“ /Pozn. soudu: z uvedeného tedy plyne, že ne „všechny“ dluhy, ale jen ty „určité“/ a syn to potvrdil – viz odpověď u výslechu: „ano“; uvedené také plyne z Uznání dluhu ze dne [datum], kterou syn žalobců uznává písemně dluh 10,35 mil. Kč vůči firmě [právnická osoba] [IČO] IČO, , zastoupené [jméno FO] jako tehdejším jednatelem. Současně viz Protokol o výslechu žalobkyně jako svědka před PČR ze dne [datum], kde mj. uvedla, že se synem „nekomunikujeme“, že „zaprvé jsme nevěděli, že je takový problém s jeho firmou“, „mysleli jsme, že je to naše rodičovská povinnost mu pomoci a věřili jsme, že to dobře dopadne“, „že to bude do roka splacené, syn říkal, že to bude možná i dříve“ a po roce „říkal, že nemá peníze“).

5. Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [adresa] I ze dne [datum], č. j. KRPA-228763-56./TČ-2023-001171-6-Kap, bylo proti panu [jméno FO] zahájeno [podezřelý výraz] stíhání pro [podezřelý výraz] vydírání syna žalobců [jméno FO] a jeho společníka ve firmě Charge and ride, s.r.o.[IČO] IČO, , pana [jméno FO], od kterých získal 4 mil. Kč z prodeje domu rodičů [jméno FO] a převzal závazky společnosti shora (viz též zejména protokoly výsleších [adresa] před PČR ze dne [datum] a [datum]). Nemovité věci, jež jsou také předmětem tohoto řízení, byly dle Výpisu z KN shora ve spojení s Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [adresa] I ze dne [datum], č. j. KRPA-228763-132/TČ-2023-001171-6-Kap, [spisová značka], Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy ze dne [datum], č. j. KRPA-228763-354/TČ-2023-000071, ve spojení se Stížností žalovaného ze dne [datum], s Předkládací zprávou Městského státního zastupitelství v Praze ze dne [datum] a Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], zajištěny pro podezření, že jsou výnosem z trestné činnosti [adresa]. Proti žalovanému, ale ani pánům [jméno FO] či [jméno FO] nebylo a dosud není v souvislosti s [podezřelý výraz] jednáním [adresa] vedeno [podezřelý výraz] řízení (srovnej k tomu zejména jejich výslechy před PČR žalovaného dne [datum], [jméno FO] dne [datum] a [jméno FO] dne [datum]). K zjištění, že rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], byl s právní mocí ke dni [datum] [jméno FO] shledán vinným z [podezřelý výraz] lichvy a odsouzen mj. k trestu zákazu činnosti spočívající v poskytování realitních služeb na 42 měsíců, soud pro jeho nadbytečnost, když se žalobci tento nejednal a se žalovaným se do „cesty do [adresa] “ vůbec neznali (viz Protokoly PČR o výslechu [jméno FO], [jméno FO] a žalovaného shora a současně též Protokoly PČR o výsleších žalobců shora), soud dále nepřihlížel.

6. Že žalobci v předmětném domě nadále bydlí a nemovité věci, jež jsou předmětem tohoto řízení nadále i po uplynutí sjednané doby nájemního poměru jako nájemci užívají, aniž by žalovanému, jako jejich vlastníku, platili nájemné, (tedy nadále za podmínek ujednaných ve Smlouvě o nájmu), je prokázáno „Výzvou k úhradě bezdůvodného obohacení - Výzvou k úhradě kupní smlouvy“ ze dne [datum], předloženou oběma žalobci, ve spojení s Odpovědí zástupce žalobců ze dne [datum], jakož i to, že žalovaný marně po nejzazším termínu ujednaném pro uzavření budoucí kupní smlouvy [datum], tedy 4 měsíce poté, mimo jiné opětovně nabízel žalobcům prodej nemovitých věcí a naplnění tak ujednání ve Smlouvě o budoucí koupi a učinil tak opakovaně ještě formou SMS adresovanou dceři žalobců dne [datum] (viz printscreen mobilního telefonu předloženého žalobci v souvislosti s podáním ze dne [datum]) a naposledy u jednání dne [datum].

7. Pro nadbytečnost nebyly provedeny žalobci navrhované výslechy účastníků k prokázání tvrzení, že smlouvy byly uzavřeny v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek vyvolaných „jednáním jiných“ a za „okolností“, kdy si prodali střechu nad hlavou, aniž obdrželi cokoliv z kupní ceny, když účastnické výslechy mají subsidiární povahu a obsah smluv byl prokázán již samotnými smlouvami a jejich tíseň nelze spatřovat v obavách o [podezřelý výraz] stíhání syna, když bylo prokázáno, že žalobci měli dostatek času několika hodin se se smlouvami seznámit. Že smlouvy žalobci nikoliv pro tíseň nečetli a žalobkyně dokonce přesto, že současně „věděla, že je nečetl“ ani žalobce, bylo prokázáno shora (viz Protokol o výslechu žalobce jako svědka před PČR ze dne [datum], kde uvedl mj., že smlouva „ležela na stole, tomu jsme ale nevěnovali pozornost“, „jsme chtěli pomoci synovi“, „aby získal překlenovací úvěr“, o tom, že by synovi hrozilo nějaké nebezpečí „nebezpečí ani ne, ale říkal, že mu hrozí 10 let a i jeho ženě“, a zda to synovi nakonec pomohlo „ano, protože se vyplatily určité dluhy“ a syn to potvrdil „ano“, dále viz Protokol o výslechu žalobkyně jako svědka před PČR ze dne [datum], kde uvedla, že smlouvy „nečetla“, ačkoliv tušila, že žalobce také ne – viz „já si myslím, že taky ne“, se synem „nekomunikujeme“, na otázku proč smlouvy tedy podepsali pak, „zaprvé jsme nevěděli, že je takový problém s jeho firmou“, „mysleli jsme, že je to naše rodičovská povinnost mu pomoci a věřili jsme, že to dobře dopadne“, „že to bude do roka splacené, syn říkal, že to bude možná i dříve“ a po roce „říkal, že nemá peníze“); žalobci tak jednali nikoliv v tísni, ale nezodpovědně, což nelze přičítat k tíži žalovaného. Pokud žalobci u jednání navrhovali výslech svědků, a to pana [jméno FO] a pana [jméno FO], soud k těmto pro nadbytečnost nepřistoupil, když provedl důkaz protokoly o jejich výslechu, proti kterým nebylo námitek a žalobci ani přes poučení a výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tyto již označené důkazy k žádným případně doplněným relevantním tvrzením (viz obsah výzvy u jednání) nepřiřadili. Pro nadbytečnost nebyl proveden ani žalovanými navržené důkazy Návrhem zástavní smlouvy datované dnem [datum] s úředně ověřenými podpisy pouze žalobců a nikoliv tam označeného zástavního věřitele, jakož i e-mailovou komunikací mezi synem žalobcům a panem [adresa], která v příloze obsahuje návrh smlouvy o zápůjčce s tím, že zástavou měly být nemovitosti žalobců, které měly prokázat, že žalobci nikdy neměli v úmyslu uzavřít kupní smlouvu na prodej předmětných nemovitostí, nýbrž smlouvu zástavní a pomoci tak svému synovi v jeho podnikání, když jednak jde o pouhé návrhy v předsmluvní fázi časově předcházející uzavření následných tří smluv shora a jednak z nich ani logicky nelze dovozovat omyl žalobců spočívající dle nich v tom, že pokud předtím měli zájem podepsat smlouvu zástavní, proto by následně nikdy nepodepsali smlouvu kupní, jak ostatně nakonec učinili, když postupné dosažení konsensu je samotnou podstatou kontraktačního procesu jakož i vývoj svobodné vůle kontrahujících stran po celý proces až do finálního uzavření kontraktu.

8. Po shora provedeném dokazování má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobci, jako manželé a ve společném jmění původně vlastnící nemovité věci označené ve výroku tohoto rozsudku převedli Smlouvou kupní ze dne [datum] na žalovaného jejich vlastnictví za kupní cenu 4 mil. Kč s tím, že kupní cena bude zaplacena ve dvou částkách na dva účty ve smlouvě ujednané. Téhož dne účastníci současně uzavřeli Smlouvu o budoucí koupi týchž nemovitostí od žalobce zpět, ke které se zavázali nejpozději do [datum] za kupní cenu 5 mil. Kč. Současně dále uzavřeli Smlouvu o nájmu předmětných nemovitých věcí za nájemné „ve výši [částka] “ na dobu určitou do [datum] s povinností nést ze svého náklady na dodávku médií, svoz odpadu a pojistné za pojištění nemovitostí na hodnotu 5 mil. Kč. Pro účely určení tehdejší ceny obvyklé nebyl k dispozici znalecký posudek, který byl vyhotoven až ex post dne [datum] a jež určil tehdejší cenu obvyklou v částce 5,6 mil. Kč. Syn žalobců uznal dne [datum] svůj dluh 10,35 mil. Kč vůči firmě, jejímž byl dříve jednatelem a naléhal na žalobce, aby mu pomohli dluh splatit, což žalobci s předchozí informací od [adresa], že synovi jinak hrozí [podezřelý výraz] stíhání, kterou však nevnímali jako hrozbu „nějakého nebezpečí“, ale jako „pomoc v podnikání“, kvapně učinili právě ve snaze především mu pomoci „v jeho podnikání“, vědomi si toho, že nebudou splaceny všechny dluhy syna, ale jen ty „určité“ a s jeho slibem, že budou „do roka splacené“, „možná ještě dříve“, když předčasně ukončili svoji dovolenou v Maďarsku, nechali se dovézt osobním automobilem zpět do [adresa] za účelem zajištění prohlídky nemovitých věcí a smlouvy shora, poté, co více než hodinu „ležely na stole“, dne [datum] na celkem sedmi vyhotoveních, z toho pěti před obecní matrikou, podepsali. Žalovaný takto jednal v dobré víře zejména ve svobodu a vážnost tehdejší vůle žalobců, aniž byl jakkoliv jinak, než dlouholetou známostí s finančním poradcem, který mu předmětnou koupi nabídl, spojen též s jinými z řetězce „Kunc-Čmugr-Mandík“, kdy právě vůči [jméno FO] jako jedinému je vedeno [podezřelý výraz] řízení pro zločin vydírání syna žalobců a jeho společníka ve firmě [právnická osoba] [IČO] IČO, , jejímž byl syn žalobců dříve jednatelem. Předmětné nemovité věci jsou pro podezření, že jsou výnosem z trestné činnosti [adresa] zajištěny s tím, že „se nadále jedná o zatímní opatření“.

9. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobu jako zcela nedůvodnou v plném rozsahu zamítl, ačkoliv u žalobců byl ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětným nemovitým věcem už jen tím, že oproti jejich tvrzení, nejsou fakticky zapsáni v katastru nemovitostí jako jejich vlastníci (NS [spisová značka]). Nadto se však žalobcům přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nepodařilo konkrétně tvrdit a poté prokázat, že by k převodu (prodeji) předmětných nemovitých věcí na žalovaného mělo dojít na základě neplatné kupní smlouvy. Žalobci shledávali neplatnost v tom, „že žalobci nikdy neměli v úmyslu uzavřít kupní smlouvu na prodej předmětných nemovitostí, nýbrž zástavní smlouvu a pomoci tak svému synovi v jeho podnikání“, že „žalobci nikdy nezahájili, resp. neiniciovali žádná jednání, která by měla vést k prodeji jejich nemovitých věcí“, že „žalobci nikdy předtím žádnou z těchto smluv neviděli“, ačkoliv je všechny v týž den podepsali, dále v tom, „že žalobci nikdy nebyli ať už žalovaným nebo kýmkoliv jiným vyzváni k tomu, aby si zkontrolovali čísla účtů ve smlouvě kupní“ a konečně ani v tom, že „žalobci také nikdy neuvedli, aby částka byla o jeden milion vyšší, tzn. po tom uvedeném roce, kdy mělo dojít ke zpětné koupi“. Ani jeden z důvodů neplatnosti v předchozí větě uvedený není způsobilým k úspěšné aplikaci ustanovení § 580 odst. 1 o. z., pročež ani v jednom z těchto důvodů nelze na straně žalovaného spatřit právní jednání, které by se příčilo dobrým mravům, či které by odporovalo zákonu. Ani z jednoho z důvodů shora nelze ve smyslu § 583 o. z. dovozovat, že by žalobci jednali v omylu o rozhodující okolnosti, natož, že by byli přímo žalovaným v takový omyl uvedeni. Naopak jde o nezodpovědné jednání žalobců, kterého by se jakýkoliv průměrný člověk s průměrným rozumem a průměrnou mírou ostražitosti, třeba i při uzavírání zástavní smlouvy (žalobci však uzavírali smlouvy tři, nadto v celkem v 7 vyhotoveních), zajisté nedopustil nepřečtením si předkládaných „na stole položených“ smluv, neověřením si, zejména v kupní smlouvě uvedených čísel účtů, neprojevením jakékoliv situaci odpovídající iniciativy v přečtení si alespoň tučným písmem nadepsaného velkého názvu „Kupní smlouva“, místa kde umísťuji svůj podpis nadepsaného jako „(prodávající)“, nepřečtením si názvu druhé smlouvy nadepsané jako „Smlouva o nájmu domu“, v jejím zápatí při hledání místa k umístění podpisu, kde rovněž nebyla předepsána konkrétní jména, ale pouze obecné označení „nájemci“, nejprve vyhledat toto místo a umístit nad a pod něj svůj podpis. Takové laxní a situaci, týkající se jejich nemovitých věcí – jejich „střechy nad hlavou“, objektivně neadekvátní jednání, nelze přičítat k tíži žalovaného, natož aby mu bylo lze k tíži přičítat konstruování takového omylu, natož v kooperativním cíleném jednání celé „čtveřice“ „[jméno FO] -[jméno FO] -[jméno FO] “-žalovaný. Na straně žalobců nelze dovodit ani jimi tvrzenou tíseň při uzavírání (podpisech celkem [hodnota] vyhotovení smluv shora) v tom, že „chtěli pomoci tak svému synovi v jeho podnikání“ za situace, kdy se ocitl ve finanční tísni a kdy jemu a jeho ženě mělo hrozit [podezřelý výraz] stíhání, když na druhou stranu žalobce na otázku policejního komisaře zda synovi hrozilo nějaké nebezpečí odpověděl „nebezpečí ani ne, ale říkal, že mu hrozí 10 let a i jeho ženě“ a žalobkyně, že se synem „nekomunikují“, na otázku proč smlouvy tedy podepsali, že „zaprvé jsme nevěděli, že je takový problém s jeho firmou“ a „mysleli jsme, že to dobře dopadne“, „že to bude do roka splacené, syn říkal, že to bude možná i dříve“ a po roce najednou „říkal, že nemá peníze“. Žalobci tak nejednali v tísni, ale nezodpovědně, což opět nelže přičítat k tíži žalovaného.

10. Žalobci však neuzavřeli smlouvy ani za nápadně nevýhodných podmínek, za situace, kdy „chtěli pomoci tak svému synovi v jeho podnikání“, „nevěděli, že je takový problém s jeho firmou“ a „mysleli si, že to dobře dopadne“, „že to bude do roka splacené, syn říkal, že to bude možná i dříve“. Je pak logické, že nemovité věci nelze takto „narychlo“ prodat za obvyklou cenu a že tak byla ujednána kupní cena 4 mil. Kč, tedy o 1,6 mil. Kč nižší, oproti až ex post znalcem ceně stanovené ve výši 5,6 mil. Kč, za situace, kdy je současně prodávajícím umožněn bezplatný nájem rodinného domu s pozemkem pod ním a přilehlou zahradou po dobu jednoho roku a umožněn zpětný odkup za cenu +1 mil. Kč (tj. 5 mil. Kč a tedy rovněž tzv. „pod cenou“ oproti ceně obvyklé, která však po roce v únoru 2024 byla již zajisté vyšší) při tehdejší inflaci blížící se 20 % ročně, pak není nemravná, ani nápadně nevýhodná a už vůbec ne lichevní ve smyslu § 1796 o. z. O lichvu jít nemůže ani s ohledem na již shora odůvodněnou absenci tísně u uzavírání předmětných smluv, natož o její zneužití žalovaným (ostatně neobstojí ani tvrzení žalobců o tom, že žalovaný obvyklou cenu znal, když paradoxně ze žalobci předloženého znaleckého posudku plyne cena vyšší, než za jakou by jim, a to až po roce růstu cen, žalovaný nemovitosti zpět prodal, nadto při jejich bezplatném ročním užívání). Ani po shora již zmíněném poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se žalobcům nepodařilo unést břemeno tvrzení a natož pak břemeno důkazní o tom, že by žalovaný ve smyslu jimi tvrzeného jeho lichevního jednání ve smyslu § 1796 o. z. zneužil jejich nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení. Nešlo ani o zneužití lehkomyslnosti žalobců shora již popsané, když tehdejší cena obvyklá nebyla v hrubém nepoměru k ceně kupní ve výši 4 mil. Kč s přihlédnutím k celému komplexu vzájemně provázaných smluvních ujednání obsažených v Kupní smlouvě, Smlouvě o nájmu domu a Smlouvě o budoucí smlouvě kupní. V kupní smlouvě lze určit v rámci smluvní volnosti jako platební místo i cizí bankovní účet. Kupní smlouva je totiž kontraktem, kde se obě strany (prodávající a kupující) dohodnou na nejen prodeji a koupi věci, ale na výši kupní ceny a mohou si pro platbu ujednat i více účtu, a to i cizích. Takové plnění podle smlouvy pak nevyvolá stav bezdůvodného obohacení na straně třetích (cizích) osob ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. a je tak zcela nerozhodné, že dvě dílčí částky kupní ceny byly zaplaceny na účty osob, které nejsou „jak se žalobci, tak ani se žalovaným v žádném právním vztahu“. Skutečnost, že nemovité věci jsou v souvislosti s [podezřelý výraz] stíháním pana [adresa] (tedy nikoliv žalovaného) zajištěny pro podezření, že jsou výnosem z trestné činnosti, je pro toto řízení bezpředmětná, když žalovaný nebyl obviněn ze žádného [podezřelý výraz] činu či přestupku; není zde tedy ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. žádného rozhodnutí příslušného orgánu o tom, že byl spáchán [podezřelý výraz] čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, natož, že by je spáchal žalovaný. Žalobcům se rovněž nepodařilo uvést relevantní tvrzení, natož k tomu označit adekvátní důkazy, že by žalovaný nejednal v dobré víře v to, že by „všichni účastníci“ jednali „svobodně a se vší vážností vůle“, a nepodařilo se jim tak ve smyslu § 7 o. z. vyvrátit právní domněnku jeho dobré víry.

11. Nebylo prokázáno nic o tom, že by žalovaný znal [adresa], který byl žalobci označen za „spouštěče prodeje nemovitostí“ a který je trestně stíhán. Žalovaný se znal pouze s posledním z členů řetězce „Kunc-Čmugr-[právnická osoba] [jméno FO] se seznámil cestou do [adresa]. Nebylo prokázáno nic o tom, že by žalovaný byl jakkoliv propojen i s dalšími aktéry, kteří měli vyvíjet nátlak nikoliv na žalobce, ale na syna žalobců, natož aby bylo jakkoliv právně kvalifikovaně propojen s osobou [adresa], vůči kterému je vedeno [podezřelý výraz] řízení. Rozhodně tedy nelze uzavřít, že žalovaný by jednal v kooperaci s kýmkoli z uvedených. Je logické při běžném sledu věcí, že pokud dlouholetý finanční poradce ví o zájmu investovat svého klienta, pak investici zprostředkuje, nelze pak bez dalšího hovořit, že tím dochází k oné míře kooperace, ze které by bylo lze dovozovat od počátku ve vzájemné součinnosti budovaný nepoctivý a nemravný záměr příčící se nejen dobrým mravům, ale i narušující veřejný pořádek. Je zajisté odpovědnějším a případné negativní důsledky z toho plynoucí eliminujícím postupem, využít zajišťovacích právních instrumentů v případě převodu nemovitostí v podobě „úschov“ kupní ceny do doby završení translace vlastnictví. Pokud k tomu nebylo v daném případě ze strany žalobců, pak se tak zjevně stalo právě z důvodu, že kupní cena měla být plněna na cizí účty a měl by to být žalovaný jako kupující, kdo by v takovém případě takové zajištění inicioval; ten však eliminoval onen mezičas „nejistoty“ tím, že ještě v den podpisu podal návrh na vklad u katastrálního úřadu. V uvedeném postupu, a to ani ve spojení se shora již uvedeným tak nelze spatřovat nic nasvědčujícího absenci dobré víry na straně žalovaného, že by snad žalobci takto měli jednat ve prospěch jejich syna s cílem co nejdříve mu pomoci s jeho podnikáním za situace, kdy jim měl peníze na kupní cenu do roku vyplatit, v tísni. Pokud žalobci až v závěrečné řeči u jednání před soudem v nejzazší možné chvíli zmínili neplatnost zejména kupní smlouvy též odkazem na ustanovení § 587 o. z. (soud není právním posouzením vázán), aniž tento odkaz naplnili jakýmikoliv skutkovými tvrzeními, není soudu zřejmé, v čem by mělo spočívat přinucení hrozbou tělesného nebo [podezřelý výraz] násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, pro kterou by žalobci měli právo namítat neplatnost právního jednání. Že by žalovaný (nikoliv pan [jméno FO]) přinutil žalobce k uzavření předmětných smluv hrozbou nebo lstí ve smyslu § 587 odst. 2 o. z. ze skutkových tvrzení žalobců nikterak nevyplývá a i kdyby, žalobci se žádné náhrady újmy z toho vzniklé nedomáhali; předmětem řízení byla žaloba určovací.

12. Žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta, když smlouvy byly řádně uzavřeny, včetně Smlouvy kupní, žalovaný jednal v dobré víře, vyjma logického (jinak by se žalovaný o možnosti investice vůbec nedozvěděl) kontaktu na [jméno FO] dlouholetého finančního poradce žalovaného nebylo prokázáno nic o tom, že by byl žalovaný jakkoliv přímo propojen i s dalšími aktéry, kteří měli vyvíjet nátlak nikoliv na žalobce, ale na syna žalobců nikterak vážně netransponovaný na žalobce do té míry, že by bylo lze vysledovat v jejich právním jednání tíseň z toho plynoucí, natož aby byl jakkoliv právně kvalifikovaně propojen s jednou z těchto osob, která je nyní již trestně stíhána, nikoliv však za jednání vůči žalobcům, nýbrž vůči jejich synovi. Žalobce tedy řádně nabyl předmětné nemovité věci koupí dle ustanovení § 2079 a násl. o. z. a vzhledem k tomu, že nejpozději do [datum] nebyl jakkoliv vyzván v souladu s ustanovením § 1786 o. z. k uzavření oné budoucí kupní smlouvy a k takové výzvě nedošlo ani přes jím nabízené prodloužení lhůty k jejímu uzavření, je dosud jejich výlučným vlastníkem a není tak namístě určení ve smyslu § 80 o. s. ř., že by tomu bylo jinak.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšnému žalovanému přiznána náhrada odměny advokáta za čtyři úkony právní služby učiněné nejpozději do [datum], a to přípravu a převzetí věci, vyjádření žalovaného ze dne [datum], [datum] a [datum], po [částka] dle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do [datum] (dále jen „AT24“), při tarifní hodnotě [částka] dle § 9 odst. 4 písm. b) AT24, náhrada hotových výdajů za čtyři úkony shora po [částka] dle § 13 odst. 4 AT24, dále náhrada odměny za dva úkony učiněné od [datum], a to vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum] po [částka] dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „AT“), při tarifní hodnotě odpovídající ceně nemovitostí, maximálně však [částka] dle § 9a odst. 1 písm. d) AT, náhrada hotových výdajů za tyto dva úkony po [částka] dle § 13 odst. 4 AT. Vzhledem k tomu, že na jednání konané dne [datum] již od 9:30 hod. žalovaný cestoval se svým zástupcem z [adresa] a zpět, aby předešel nočnímu cestování a únavě s ním spojené a snížení možnosti řádného zastoupení při jednání, byla žalovanému přiznána též náhrada za cestovné žalovaného a jeho zástupce vlakem na trase [adresa] hl. n. – [adresa] hl. n. dle jízdenek s místenkou [částka] a zpět [částka] a hotové výdaje za ubytování zástupce žalovaného ze [datum] na [datum] v [adresa] v pokoji 25 m2 beze stravy ve výši [částka] dle Potvrzení rezervace „Ubytování Stračena, [adresa] “. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.