Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 34 566 Kč, úrok z prodlení 8 764,61 Kč kapitalizovaný za dobu [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 566 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 8 511 Kč, kapitalizovaný úrok 11 547,93 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 2 054,20 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 41 493,40 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 057,40 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 1 092,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému byl dle úvěrové smlouvy uzavřené distančně dne [datum] (dále „Smlouva“), po ověření jeho totožnosti a úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti, poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měla být včetně jistiny zaplacena celková částka 62 604 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 1 739 Kč s poslední splátkou ke dni [datum]. Celkem bylo uhrazeno 10 434 Kč. K zaplacení zbývá nesplacená jistina 37 415,40 Kč, dlužné splátky 4 078 Kč do zesplatnění (tj. do [datum]), úrokové vyrovnání 453,60 Kč (tj. obchodní úrok 22,970617% ročně z jistiny úvěru od [datum] do [datum]), smluvní pokuty 1 000 Kč za prodlení, náhrada nákladů na vymáhání 130 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 11 547,93 Kč (15 % ročně z nesplacené jistiny a dlužných splátek od [datum] do [datum]), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10 818,81 Kč (15 % ročně z částky 42 623,40 Kč od [datum] do [datum]), úrok ve výši 15 % ročně z nesplacené jistiny 37 415,40 Kč a dlužných splátek 4 078 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 623,40 Kč od [datum] do zaplacení. Z celkové částky 43 077 Kč s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemnou předžalobní výzvu, do dne sepisu žaloby nezaplatil.
2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne [datum] zcela vyčerpala, ale nadále nerelevantně, když v případě posuzování úvěruschopnosti žalovaného odkázala na Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a údaje získané přímo od žalovaného uvedené v kartě Klienta s tím, že byl ověřen výpis z registru SOLUS s výsledkem „nenalezen“ a NRKI s výsledkem „pozitivní“ a ISIR „nenalezen“; dále pak žalobkyně vycházela ze statistických údajů o částce životního minima, které spolu s údaji od klienta podrobila výpočtu MLS klienta a MLS domácnosti, kdy mj. od příjmu žalovaného 29 000 Kč odečetla úhrn splátek z NRKI 8 922 Kč a jeho životní minimum 4 250 Kč a z výsledné částky 15 828 Kč dovodila, že je žalovaný schopen úvěr splácet.
3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně vzal soud za prokázánu zejména její procesní subjektivitu a předmět podnikání. Dle Úvěrové smlouvy č. SSU22/102149 (viz „Smlouva“) uzavřené dne [datum] ve spojení s Úvěrovými podmínkami Smlouvy a Výpisem čerpání, splátek a úhrad, byla takto žalovanému převedena celková částka 45 000 Kč na účet dohodnutý s prodejcem „auta – 1343112“. Žalovaný se zavázal včetně částky 45 000 Kč a úroku 22,970617 % ročně zaplatit celkem 62 604 Kč ve 36 měsíčních splátkách počínaje [datum] a konče [datum]. Z těchto částek žalovaný zaplatil 10 434 Kč (viz Saldokonto úvěrové smlouvy ve spojení s Výpisem čerpání, splátek a úhrad). Ničeho dalšího nebylo ze strany žalovaného plněno ani poté, co k tomu byl vyzván nejprve Výzvou před zesplatněním ze dne [datum], předanou k doručení dne [datum] dle Podacího archu k ní, a následně též Předžalobní výzvou advokátní kanceláře k plnění ze dne [datum], předanou k doručení dne [datum] dle Podacího archu k ní.
4. Soud naopak nevzal za prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost posoudit ke dni uzavření Smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, tj. nejen jeho příjmovou, ale hlavně výdajovou stránku v kontextu osobních poměrů žalovaného, a to ani listinami označenými žalobkyní jako Matriční list klienta, Metodika – posouzení úvěruschopnosti klienta, ani Úvěrovou zprávou s lustrací v NRKI (lustrace v BRKI provedena dle tvrzení žalobkyně nebyla), navíc s třemi splátkovými kontrakty a dvěma z kreditní karty, nadto s řešenými dvěma žádostmi. Žalobkyně se nepozastavila nad tím a úvěr přesto poskytla, že s ohledem na shora zjištěné žalovaný de facto čerpá další a další následné úvěry, ačkoliv nemá spláceny ty přecházející, do té doby nesplacené. Nadto nikterak nezohlednila vědomost o předmětu úvěru, za který byl pořizován automobil s predikovanými dalšími náklady spojenými s jeho provozem a údržbou. Žalobkyně úvěr poskytla, ačkoliv předchozí nebyly předtím splaceny a žalovaný tak nebyl schopen „ušetřit“ „použitelný příjem“, což se následně projevilo mimo jiné i tím, že žalovaným byly následně zaplaceno pouze prvních pět splátek a poté až [datum] dosud poslední úhrada (viz Saldokonto a Výpis čerpání, splátek a úhrad). Nebyla posuzována nájemní smlouva, výdaje s bydlením spojené za vodné, stočné, topení, plyn, elektřinu a další služby s bydlením běžně spojené (např. SIPO, Předpisy záloh na energie, apod.), nebyl ověřován pracovní poměr žalovaného, zda je na dobu neurčitou, případně s běžící zkušební dobou (údaje v Matričním listě klienta jsou toliko tvrzeními žalovaného). Žalobkyně si nenechala předložit Výplatní pásky žalovaného za poslední měsíce, zvláště když takto lze ověřit zejména neexistenci exekucí a vyživovacích povinností, když žalovaný uvedené toliko tvrdil v Matričním listě klienta. Nebyly posuzovány pohyby na účtu žalovaného alespoň za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru, za situace, kdy takto lze získat přehled o struktuře výdajů, „náchylnosti“ žadatele o úvěr k „lehkovážnosti“ při hospodaření s finančními prostředky (nebyly ani ověřovány např. toliko tvrzené a zjevně nereálné „měsíční výdaje domácnosti“ 4 500 Kč). Soud tedy v dané věci rekapituluje s odkazem na již řečené v odstavci 2. tohoto odůvodnění, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála.
5. Po právní posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě vyhověl v 64 % vč. příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnuté plnění považuje za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zda ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru řádně neověřoval žalovaným toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu. Pokud žalobkyně v jiných řízeních před zdejším soudem odkazuje k řádnosti procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn [spisová značka], je nutno i nyní uvést, že citované rozhodnutí dopadá na případ, kdy tamní spotřebitel „úvěr řádně splatil, aniž sám kdy uplatnil jakoukoliv výhradu ve vztahu ke své schopnosti úvěr splatit“ a v tamním řízení se ex post domáhal vydání bezdůvodného obohacení po poskytovateli úvěru, což však není případ, jež soud posuzuje v nyní projednávané věci a shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu tak nelze nyní aplikovat a soud tak odkazuje především na odstavec 4. tohoto odůvodnění, kde byl učiněn závěr, že žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti řádně a odpovědně s ohledem na tehdejší zjištění, které měla k dispozici z důvodů tam již uvedených a dospěla k (chybnému) závěru o tom, že žalovaný je schopen úvěr splácet, což se ostatně projevilo i tím, že žalovaný zaplatil toliko 6 splátek.
6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy shora tak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy shora, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka]). Žalovaný z neplatné Smlouvy zaplatil 10 434 Kč a toto plnění je třeba bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 34 566 Kč (rozdíl mezi 45 000 Kč poskytnutými žalovanému a 10 434 Kč již zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala ve čtvrtek dne [datum], tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „nejpozději však do 14 dnů ode dne sepsání této výzvy“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne [datum]) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní žalobkyně mohla poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měla za to, že nastalo prodlení dne [datum]; tedy ve výši 15 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.
7. Ve zbývající části 36 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.
8. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 71 389,53 Kč (43 077 Kč jistina a 28 312,53 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 45 773,91 Kč (34 566 Kč jistina a 11 207,91 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 64 %.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 64 % bylo přiznáno 28 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 724 Kč, z odměny za tři úkony právní služby učiněné do zahájení řízení včetně, nejpozději do [datum], po 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do [datum] (dále jen „AT“), z náhrady hotových výdajů za tři úkony učiněné do zahájení řízení včetně, nejpozději do [datum], po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a z 21 % DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení ze dne [datum]. Nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za podání ve věci samé ze dne [datum] nebyl přiznán, když šlo o reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti, která však měla být součástí již samotné žaloby. Soud při stanovení výše nákladů řízení vycházel z § 14b AT, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
10. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.