Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce k žalované naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], 45 P a [právnická osoba] /2023, v částce [částka] měsíčně, se s účinností od [datum] zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], 45 P a [právnická osoba] /2023, v částce [částka] měsíčně počínaje dnem [datum]. Žalovaná nejpozději ke dni [datum] nastoupila do zaměstnání a začala dosahovat pravidelných příjmů. Žalovaná se již nepřipravuje na budoucí povolání denním studiem na střední nebo vysoké škole a je schopna se sama živit.
2. Žalovaná u jednání dne [datum] uznala nárok uplatněný žalobou co do důvodu i výše v celém rozsahu.
3. Dle ust. § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen z části, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.
4. Dle ust. § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věci, v níž nelze uzavřít a schválit smír.
5. V řízení byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť žalovaná v průběhu soudního řízení nárok žalobce uznala co do důvodu a výše a nejedná se o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír. Soud proto žalobě v souladu s ust. § 153a o. s. ř. vyhověl rozsudkem pro uznání. Nárok žalobce neodporuje právním předpisům, neboť vyplývá z ust. § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.
6. Procesně úspěšnému žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.