Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 20 000 Kč od 3. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 10 426 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 30 426 Kč od 23. 7. 2025 do 2. 1. 2026, 11,5 % z částky 10 426 Kč od 3. 1. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 980,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném uhrazení částky 30 426 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 14. 5. 2025 (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČ [IČO] (dále jen „právní předchůdce“). Žalovanému byl na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem uhradit v měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr řádně a včas nehradil, a proto byl ke dni 22. 7. 2025 zesplatněn. Žalobkyně se domáhala uhrazení jistiny ve výši 20 000 Kč a úroku ve výši 10 426 Kč. Vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobkyně.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.
4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 14. 5. 2025 soud zjistil, že byla vyhotovena smlouva o revolvingovém úvěru, ve které byly jako strany uvedeny [právnická osoba] a žalovaný. Dále je v této listině uvedeno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout na účet č. [č. účtu] částku v celkové výši až 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s ročním úrokem ve výši 279,83 % v měsíčních splátkách ve výši 5 % z čerpané jistiny spolu s úrokem přirostlým za předchozích 30 dnů. Nebylo tedy prokázáno uzavření smlouvy o úvěru. V řízení také nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem ověřoval úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 6. 5. 2026 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému na jeho výše uvedený účet částku 20 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně přílohy soud zjistil, že vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z výzvy ze dne 18. 12. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2025 a podacího lístku ze dne 22. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě vymáhané pohledávky do 3 dnů s tím, že mu bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Co se právního posouzení věci týče, v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. I kdyby uzavření smlouvy o úvěru prokázáno bylo, tak by tato smlouva byla absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., neboť nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval skutečné příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 z. s. ú. V řízení bylo ovšem prokázáno poskytnutí částky ve výši 20 000 Kč právním předchůdcem žalobkyně žalované, o kterou se žalovaný obohatil bez právního důvodu na úkor právního předchůdce žalobkyně, a je proto v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. povinen bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 o. z. postoupena. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč. Žalovanému byla také v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. uložena povinnost uhradit úroky z prodlení ode dne následujícím po dni splatnosti uvedeném ve výzvě k splacení dluhu, kdy soud vycházel v souladu s § 573 o. z. z toho, že tato výzva byla doručena žalovanému dne 30. 12. 2025. Ve zbytku nároku žalobkyně byla žaloba zamítnuta, neboť tento měl být založen dle tvrzení žalobkyně na absolutně neplatné smlouvě o úvěru a požadované úroky z prodlení byly částečně zamítnuty, neboť byly požadovány za období, kdy žalovaný nebyl s uvedenými částkami v prodlení.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu kapitalizované částky ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 21 676,16 Kč (tj. v rozsahu 63 %), přiznal na náhradě nákladů řízení částku 980,50 Kč, která přestavuje 25 % z následujících nákladů řízení: soudní poplatek ve výši 1 522 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) ve výši 2 100 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT), 3 x paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) AT.