Výrok
I. Žalovaný je povinen vyklidit byt. č. [hodnota] v budově na adrese [adresa], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal na žalovaném vyklizení bytu č. [hodnota] ve [Anonymizováno] nadzemním podlaží budovy s č. p. [Anonymizováno], na pozemku p. č. st. [Anonymizováno], v k. ú. [adresa], obec [adresa], adresní místo [adresa] (dále jen „byt“). K věci uvedl, že mezi účastníky byla dne 25. 7. 2019 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl předmětný byt. Doba trvání nájmu byla sjednána na dobu určitou do 24. 10. 2019 s možností prodloužení vždy na tutéž dobu, na kterou byl nájem sjednán, pokračoval-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň 3 měsíců, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel jej písemně nevyzval, aby byt opustil. Nájemní vztah skončil k 24. 10. 2022, neboť žalobce zaslal žalovanému výzvu k vyklizení bytu ze dne 3. 11. 2022. Žalovaný přes výzvu žalobce předmětný byt nevyklidil.
2. Žalovaný k věci uvedl, že návrh žalobce je nesprávný, kdy tvrzení žalobce mají spočívat na důvodech fakticky nesprávných a nepřesných. Při jednání dne 4. 3. 2026 prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že se v minulosti pokoušel o prodloužení nájmu a o jednání s žalobcem a požádal žalobce o prodloužení nájmu z důvodu zdravotních a sociálních. Dále doplnil svou obranu o argumentaci, že podle jeho názoru mu nebyla výzva k opuštění bytu doručena, neboť v období, kdy byla tato výzva doručována, tak buď pobýval ve zdravotnickém zařízení z důvodu hospitalizace, nebo nebyl s ohledem na svůj zdravotní stav schopen zásilku převzít. Dále žalovaný namítal, že s žalobcem k předmětnému bytu uzavřel dvě další nájemní smlouvy a to dne 13. 12. 2012 a 20. 2. 2013, a tedy, pokud by byl nájem ze smlouvy ze dne 25. 7. 2019 ukončen, tak by nájem trval na základě předchozích smluv, neboť nájem z těchto smluv vzniklý ukončen nebyl.
3. Žalobce v reakci uvedl, že žalovaný si naposledy žádal o prodloužení nájmu v roce 2023, což bylo Radou městského obvodu [adresa] -[Anonymizováno] zamítnuto. Dále uvedl, že nájem ze smlouvy o nájmu ze dne 13. 2. 2012 byl ukončen uplynutím určité doby, na kterou byl nájem sjednán, a nájem ze smlouvy o nájmu ze dne 20. 2. 2013 byl ukončen výzvou ze dne 4. 2. 2019, kterou si žalovaný převzal dne 26. 2. 2019. Žalovaný žádným způsobem nerozporoval doručení předmětné výzvy k opuštění bytu a pokud by opravdu považoval nájem za trvající, nežádal by o jeho prodloužení.
4. Z informace o pozemku ze dne 13. 12. 2022 soud zjistil, že žalobce je vlastníkem domu č. [hodnota] na adrese [adresa]. Ze smlouvy o nájmu bytu č. ev. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno] -[Anonymizováno] ze dne 25. 7. 2019 soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu č. [hodnota] v budově na adrese [adresa] na dobu určitou do 24. 10. 2019, s tím že dle čl. II odst. 2 smlouvy pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dni skončení nájmu po dobu alespoň tří měsíců a pronajímatel jej písemně nevyzve, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu jednoho roku. Strany se dohodly, že ust. § 2285 obč. zák. nebude užito. Z výzvy k vyklizení bytu ze dne 3. 11. 2022 soud zjistil, že žalobce sdělil žalovanému, že smlouva o nájmu bytu, na základě které byl nájem prodloužen do 24. 10. 2022, již dále nebyla prodloužena. K rozhodnému dni 24. 10. 2022 měl žalovaný neuhradit nájemné a náklady na služby za období 9/2022 ve výši 4 897 Kč a příslušenství. Nájemní vztah tak měl zaniknout ke dni 24. 10. 2022 a proto žalobce vyzval žalovaného k vyklizení bytu č. [hodnota] v budově na adrese [Anonymizováno], [adresa]. Z dodejky ze dne 8. 11. 2022 soud zjistil, že zásilka byla žalovanému zasílána dne 8. 11. 2022 na adresu [adresa] a byla uložena na poště v období od 10. 11. 2022 do 26. 11. 2022 s tím, že žalovaný si zásilku nevyzvedl.
5. Z nájemní smlouvy ze dne 13. 2. 2012 soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému předmětný byt k dočasnému užívání do 7. 2. 2013. Z nájemní smlouvy ze dne 20. 2. 2013 soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému k dočasnému užívání předmětný byt na dobu určitou do 31. 1. 2014, s tím, že nebude-li nájemce dlužit na nájemném a úhradách za plnění spojených s užíváním bytu včetně příslušenství, nebude-li porušovat nájemce či jeho spoluuživatelé povinnost vyplývající z nájmu, nebude-li bez souhlasu pronajímat byt jiné osobě, nebude-li nájemce či spoluuživatel porušovat dobré mravy v domě a nebude-li mít nájemce dva a více bytů, prodlužuje se nájem o dalších 12 měsíců, počínaje dnem 1. 2. 2014, jinak k prodloužení nájmu nedojde.
6. Z propouštěcí zprávy ze dne 26. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl hospitalizován v nemocnici [Anonymizováno] [adresa] v období od 22. 10. 2022 do 26. 10. 2022. Z propouštěcí zprávy ze dne 14. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl hospitalizován v [právnická osoba] [adresa] v období od 12. 11. 2022 do 14. 11. 2022, kam byl převezen sanitkou, kdy uvedl, že v pondělí (tj. 7. 11. 2022) byl propuštěn z nemocnice [adresa]. Tato propouštěcí zpráva nezmiňuje, že by měl být žalovaný v bezvědomí, pouze zmiňuje problémy s dolními končetinami. Z potvrzení o dočasné neschopnosti ze dne 14. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl v pracovní neschopnosti od 14. 11. 2022 do 16. 5. 2023. Z příjmové zprávy ze dne 14. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl dne 14. 11. 2022 hospitalizován v Nemocnici [Anonymizováno] [adresa]. Propouštěcí zpráva z této hospitalizace nebyla žalovaným k důkazu doložena. Z propouštěcí zprávy ze dne 16. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl hospitalizován v období od 16. 2. 2023 do 16. 5. 2023. Z posudku o invaliditě ze dne 7. 6. 2023 soud zjistil, že žalovanému byla přiznána invalidita III. stupně.
7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce, který je vlastníkem předmětného bytu, poskytl jako pronajímatel žalovanému jako nájemci k dočasnému užívání předmětný byt na základě nájemní smlouvy ze dne 13. 2. 2012 a 20. 2. 2013. Byt byl žalobcem žalovanému poskytnut také k dočasnému užívání nájemní smlouvou ze dne 25. 7. 2019, a to na dobu určitou do 24. 10. 2019 s tím, že dle čl. II odst. 2 smlouvy pokračoval-li nájemce v užívání bytu po dni skončení nájmu po dobu alespoň tří měsíců a pronajímatel jej písemně nevyzval, aby byt opustil, mělo platit, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu jednoho roku. Žalobce vyzval písemně žalovaného výzvou ze dne 3. 11. 2022, která byla odeslána dne 8. 11. 2022 a uložena na poště v období od 10. 11. 2022 do 26. 11. 2022, k opuštění bytu, což žalovaný neučinil. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný nebyl hospitalizován v období od 7. 11. 2022 (kdy byl dle svého tvrzení v propouštěcí zprávě ze dne 14. 11. 2022 propuštěn z nemocnice ve [Anonymizováno]) do 12. 11. 2022, kdy byl přijat do [právnická osoba] [adresa]. Žalovaný v rámci svého tvrzení uváděl, že by se měl snad nacházet v bezvědomí v předmětném období, kdy mu měla být výzva k opuštění bytu doručována. Z propouštěcí zprávy ze dne 14. 11. 2022 ovšem výslovně vyplývá, že v období od 7. 11. 2022 do 12. 11. 2022 žalovaný hospitalizován nebyl a že tato neobsahuje jakoukoliv zmínku o předchozím bezvědomí žalovaného, což by dle názoru soudu nepochybně v lékařské zpráva zachyceno bylo. Soud proto pro nadbytečnost zamítl návrh na poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazu k otázce nemožnosti žalovaného zásilku převzít z důvodu tvrzeného bezvědomí a také návrh na provedení důkazů vyžádáním zprávy od Nemocnice [Anonymizováno] týkající se období a důvodů hospitalizace žalovaného. Nelze navíc ohlédnout od skutečnosti že žalovaný vůbec nedoložil propouštěcí zprávu z Nemocnice [Anonymizováno], která měla následovat v případě hospitalizace od 14. 11. 2022 za situace, kdy zásilka byla na poště uložena až do 26. 11. 2022. Žalovaný si musel být s ohledem na svou argumentaci (o své tvrzené neschopnosti zásilku převzít) vědom, že bude muset tato tvrzení prokázat, přičemž přes dostatečný časový úsek, který měl k dispozici (doba více než 3 let od doručení žaloby) důkazy soudu nepředložil a při jednání soudu pouze požádal o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazů, která s ohledem na výše uvedené žalovanému již poskytnuta nebyla. Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že soud dospěl k závěru, že minimálně v období od uložení zásilky dne 10. 11. 2022 do 12. 11. 2022 byla výzva žalobce k opuštění bytu ze dne 3. 11. 2022 ve sféře a k dispozici žalovanému.
8. Podle § 1042 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.
9. Podle § 1902 obč. zák. dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.
10. Podle § 2201 obč. zák. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
11. Podle § 2292 věta první obč. zák. nájemce odevzdá pronajímateli byt v den, kdy nájem končí.
12. Co se právního posouzení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalobce jako pronajímatel uzavřel s žalovaným jako nájemcem nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 obč. zák., kterou přenechal žalovanému do dočasného užívání předmětný byt na dobu určitou do 24. 10. 2019 s tím, že mezi stranami bylo sjednáno, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dni skončení nájmu po dobu alespoň tří měsíců a pronajímatel jej písemně nevyzve, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu jednoho roku. Co se argumentace žalovaného týče, že by snad měl nájem k předmětnému bytu trvat na základě smluv o nájmu bytu ze dne 13. 2. 2012 a 20. 2. 2013, tato se jeví jako zjevně účelová za situace, kdy žalovaný žádal o prodloužení nájmu ze smlouvy o nájmu ze dne 25. 7. 2019, jejíž platnost nebyla v rámci řízení zpochybněna. I kdyby nájem na základě předchozích smluv ukončen nebyl, je soud toho názoru, že obě strany podpisem smlouvy o nájmu ze dne 25. 7. 2019 provedly novaci závazku ve smyslu § 1902 obč. zák. v rámci které došlo k zániku starších závazků, neboť starší závazky z nájmu by se závazkem z nájmu ze smlouvy o nájmu ze dne 25. 7. 2019 obstát nemohly. Jak už soud uvedl výše, dle jeho názoru žalovaný vyzval žalovaného k opuštění bytu výzvou ze dne 3. 11. 2022, která se dostala do dispozice žalovaného, a v souladu se smlouvou o nájmu ze dne 25. 7. 2019 tak došlo k ukončen nájmu bytu. K tomu soud také podotýká, že ustanovení čl. II odst. 2 smlouvy o nájmu ze dne 25. 7. 2019 nepředpokládalo nutnost doručení výzvy k opuštění bytu přímo do rukou žalovaného. Navíc, i kdyby se tato výzva nedostala do sféry žalovaného, je nutné upozornit na to, že žalovaný byl vyzván k opuštění bytu také žalobou v této věci, která byla žalovanému doručena dne 6. 2. 2023. Nájem na dobu určitou by byl tudíž ukončen i z tohoto důvodu. Žalovaný tak přes ukončení nájmu předmětný byt nevyklidil a zasahuje neprávem do vlastnického práva žalobce, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného předmětný byt vyklidit v souladu s § 1042 obč. zák. ve spojení s § 2292 obč. zák., a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 6 800 Kč, která představuje soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a paušální náhradu nákladů řízení za čtyři úkony (písemné podání ve věci samé, výzva k plnění, příprava k jednání, účast u jednání) ve výši 1 800 Kč podle § 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. per analogiam (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2023).