Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 900 Kč od 11. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 980 Kč a částky 7 300 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 767,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 071,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 6. 2023 do 10. 7. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 100 Kč od 11. 7. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 20,94 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 808 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 538,98 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 677,90 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 22,38 % ročně z částky 5 677,90 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované zaprvé domáhá zaplacení částky 7 880 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 6. 2021 (dále také „první nárok“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 200 Kč, poplatkem za administrativní činnost 1 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 180 Kč v 60 týdenních splátkách po 183 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr tak, že se žalované dotázala na její majetkovou situaci, zjistila, že dosahuje z pracovního poměru příjmu 15 600 Kč měsíčně, má výdaje na bydlení ve výši 3 794 Kč měsíčně a další výdaje ve výši 4 000 Kč, splácí další úvěry ve výši 1 200 Kč měsíčně, což také ověřila. Žalovaná však předchůdkyni žalobkyně zaplatila celkem pouze 3 100 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, která po žalované požaduje nesplacenou jistinu ve výši 6 000 Kč, poplatky ve výši 1 880 Kč a dále úrok ve výši 20,94 % ročně z jistiny 6 000 Kč od 30. 7. 2022 do 1. 6. 2023 v kapitalizované výši 1 071,43 Kč a úrok ve výši 20,94 % ročně z jistiny 6 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Vzhledem k prodlení žalované žalobkyně požaduje též úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z neuhrazené jistiny 6 000 Kč od 30. 7. 2022 do 1. 6. 2023 v kapitalizované výši 767,50 Kč a dále úrok z prodlení v zákonné výši 15 % z jistiny 6 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Dále již žalovaná nic nezaplatila ani přes výzvu.
2. Žalobkyně se dále po žalované domáhá zaplacení částky 7 300 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 1. 2021 (dále také „druhý nárok“), na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr tak, že se žalované dotázala na její majetkovou situaci, zjistila, že dosahuje z pracovního poměru příjmu 14 127 Kč měsíčně, má výdaje na bydlení ve výši 5 694 Kč měsíčně a další výdaje ve výši 4 000 Kč, což také ověřila. Žalovaná však předchůdkyni žalobkyně zaplatila celkem pouze 10 700 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, která po žalované požaduje nesplacenou jistinu ve výši 5 677,90 Kč, poplatek ve výši 1 622,10 Kč a dále úrok ve výši 22,38 % ročně z jistiny 5 677,90 Kč od 23. 3. 2022 do 1. 6. 2023 v kapitalizované výši 1 538,98 Kč a úrok ve výši 22,38 % ročně z jistiny 5 677,90 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Vzhledem k prodlení žalované žalobkyně požaduje též úrok z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z neuhrazené jistiny 5 677,90 Kč od 23. 3. 2022 do 1. 6. 2023 v kapitalizované výši 808 Kč a dále úrok z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z jistiny 5 677,90 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Dále již žalovaná nic nezaplatila ani přes výzvu.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. K jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud proto jednal v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a z provedených důkazů vzal za prokázané následující skutečnosti. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [RČ] ze dne 4. 6. 2021 soud zjistil, že se v této listině předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalované prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavazuje vrátit celkovou částku ve výši 10 980 Kč skládající se z dlužné jistiny a z úroku ve výši 1 200 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 200 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a z poplatku za pojištění ve výši 180 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž první splátka je splatná do 7. dne ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že od předchůdkyně žalobkyně v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč převzala. Z listiny označené jako karta zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je rozvedená, žije v domácnosti sama, má učňovské vzdělání, je zaměstnána od února 2019 u společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba] a dosahuje čistého příjmu 15 600 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá, její měsíční výdaje na bydlení činí 3 794 Kč, další osobní výdaje činí 4 000 Kč, žalovaná také hradí splátky dalšího úvěru ve výši 1 200 Kč měsíčně. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná a [Anonymizováno] [právnická osoba] uzavřeli pracovní smlouvu s nástupem do práce 4. 2. 2019 na pozici úklidový pracovník, ze mzdového výměru bylo zjištěno, že je žalované stanovena hodinová mzda ve výši 94 Kč a z jedné strany daňového přiznání bylo zjištěno, že je zde uveden příjem 14 127 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 15. 12. 2017 bylo zjištěno, že zde je uveden jako pronajímatel [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaná jako nájemce s tím, že předmětem smlouvy je byt na [adresa]. Ze složenek bylo zjištěno, že žalovaná v období října 2020 až března 2021 poukázala částky vždy ve výši 3 794 Kč označené jako nájem ve prospěch [tituly před jménem] [jméno FO], z dokladů SIPO bylo zjištěno, že žalovaná hradila za měsíce říjen 2020 až březen 2021 na elektřině, plynu, televizním a rozhlasovém poplatku částky v rozmezí 1 910 Kč až 2 050 Kč, dále z poštovní poukázky bylo zjištěno, že žalovaná uhradila v listopadu 2020 nedoplatek na elektřině ve výši 1 715 Kč. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [RČ] ze dne 26. 1. 2021 soud zjistil, že se v této listině předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalované prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavazuje vrátit celkovou částku ve výši 18 000 Kč skládající se z dlužné jistiny a z úroku ve výši 2 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž první splátka je splatná do 7. dne ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že od předchůdkyně žalobkyně v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč převzala Z listiny označené jako karta zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je rozvedená, bydlí v nájmu a žije v domácnosti sama, má učňovské vzdělání, je zaměstnána od února 2019 u společnosti ISS [právnická osoba] a dosahuje čistého příjmu 14 127 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá, nesplácí další úvěry, její měsíční výdaje na bydlení činí 5 694 Kč, další osobní výdaje činí 4 000 Kč. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná a [Anonymizováno] [právnická osoba] uzavřeli pracovní smlouvu s nástupem do práce 4. 2. 2019 na pozici úklidový pracovník, ze mzdového výměru bylo zjištěno, že je žalované stanovena hodinová mzda ve výši 94 Kč a z jedné strany daňového přiznání bylo zjištěno, že je zde uveden příjem 14 127 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 15. 12. 2017 bylo zjištěno, že zde je uveden jako pronajímatel [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaná jako nájemce s tím, že předmětem smlouvy je byt na [adresa]. Ze složenek bylo zjištěno, že žalovaná v období října 2020 až ledna 2021 poukázala částky vždy ve výši 3 794 Kč označené jako nájem ve prospěch [tituly před jménem] [jméno FO], z dokladů SIPO bylo zjištěno, že žalovaná hradila za měsíce říjen 2020 až leden 2021 na elektřině, plynu, televizním a rozhlasovém poplatku částky v rozmezí 1 910 Kč až 2 050 Kč, dále z poštovní poukázky bylo zjištěno, že žalovaná uhradila v listopadu 2020 nedoplatek na elektřině ve výši 1 715 Kč. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek a potvrzení o úhradě soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem dohodla dne 1. 6. 2023 na postoupení pohledávek ze smluv o úvěru ze dne 4. 6. 2021 a 26. 1. 2021 za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalovanou dopisem odeslaným dne 23. 6. 2023 o oznámení pohledávek vyrozuměla a vyzvala ji k úhradě dluhů do deseti dnů od obdržení dopisu. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalované dne 2. 10. 2023 odeslala předžalobní výzvu, kterou ji vyzvala k zaplacení dluhů.
5. Na základě zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Předchůdkyně žalobkyně žalované dne 4. 6. 2021 v hotovosti poskytla částku ve výši 6 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru z téhož dne. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalované splácet úvěr tak, že se žalované dotázala na její příjmy, výdaje a osobní poměry, ověřila příjem z pracovního poměru a výdaje na bydlení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 6. 2023 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což žalované oznámila. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem 3 100 Kč, dále již nic nezaplatila, ačkoli ji žalobkyně vyzvala k zaplacení dluhu do deseti dnů dopisem odeslaným dne 23. 6. 2023. Předchůdkyně žalobkyně také žalované dne 26. 1. 2021 v hotovosti poskytla částku ve výši 10 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru z téhož dne. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalované splácet úvěr tak, že se žalované dotázala na její příjmy, výdaje a osobní poměry, ověřila příjem z pracovního poměru a výdaje na bydlení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 6. 2023 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což žalované oznámila. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem 10 700 Kč.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Po právním posouzení věci soud dospěl k následujícím závěrům. Soud nejprve posuzoval, zda předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve dnech 4. 6. 2021 a 26. 1. 2021 platné smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., a dospěl k závěru, že nikoli. Žalovaná je ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně, jakožto poskytovatelce spotřebitelského úvěru, v postavení spotřebitelky, a proto se dle § 2 ZSÚ na jejich vztah použije také tento zákon, ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých smluv. Žalobkyně však ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím jednotlivých úvěrů řádně posoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 ZSÚ, zejména že by s náležitou péčí zkoumala a ověřila příjmy a výdaje žalované a její další dluhy, aby vyhodnotila, zda žalované její majetková situace umožňuje splnit dluhy ve lhůtě splatnosti. Předchůdkyně žalobkyně se spolehla na pouhé tvrzení žalované o jejích dalších výdajích kromě výdajů na bydlení a případných dalších dluzích, majetkovými i jinými poměry žalované se však nezabývala v potřebném rozsahu a sdělené údaje důkladně neprověřila. V případě prvního nároku dokonce do výpočtu částky výdajů žalované nezahrnula ani výši úhrad za energie, pracovala toliko s výší nájemného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Žalobkyně nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně prověřovala další pravidelné výdaje žalované, výši dalších dluhů žalované a zda žalovaná tyto dluhy řádně splácí, případné exekuce žalované, insolvenční řízení vedené proti žalované, ale i další poměry žalované. Žalobkyně sice doložila, že si předchůdkyně žalobkyně vyžádala před poskytnutím úvěrů alespoň pracovní smlouvu, mzdový výměr, část daňového přiznání, nájemní smlouvu a několik složenek a dokladů SIPO, výdajovou stránku žalované však zkoumala nedostatečně, jelikož se spolehla na prohlášení žalované o jejích dalších výdajích kromě výdajů na bydlení toliko ve výši 4 000 Kč měsíčně, v případě prvního nároku toliko 4 000 Kč včetně výdajů na energie. Žalovaná přitom jistě měla výdaje minimálně na stravování, ošacení, drogerii, náklady na dopravu do zaměstnání, také lze předpokládat výdaje spojené s trávením volného času, platby za telefon, internet, příležitostný nákup předmětů osobní potřeby, vybavení domácnosti apod. Po těchto dalších skutečných výdajích žalované předchůdkyně žalobkyně nepátrala, blíže se jimi nezabývala. Předložené důkazy tak neposkytují relevantní informace o pravidelném hospodaření žalované za delší období. Rovněž předchůdkyně žalobkyně neprověřila, zda žalovaná nemá další dluhy. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru řádně neposoudila schopnost žalované úvěry splácet, jsou smlouvy o úvěru ze dne 4. 6. 2021 a 26. 1. 2021 absolutně neplatné dle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 o. z. Dle jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZSÚ by sice soud měl přihlížet k neplatnosti smlouvy pouze k námitce spotřebitele, toto ustanovení je ale nutno vyložit eurokonformně v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen „směrnice 2008/48/ES). [právnická osoba] úprava, stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele pouze relativní neplatnost, je totiž v rozporu s požadavky směrnice 2008/48/ES, jelikož zakotvuje nižší standard ochrany spotřebitele. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je proto nutno vykládat tak, že soud zkoumá z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 OPR). Nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit činí smlouvu od počátku absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Uvedený přístup je naplněním zásady ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K neplatnosti smlouvy o úvěru tak soud přihlédl i bez námitky žalované.
11. V řízení však současně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu, na základě dvou neplatných smluv o úvěru, postupně částky 6 000 Kč a 10 000 Kč, a žalovaná se tak přijetím finančních prostředků bezdůvodně obohatila, proto je povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit dle § 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z. Pohledávky z titulu smluv o úvěru byly postoupeny na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., proto je žalovaná povinna zaplatit svůj dluh žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni uhradila na první nárok 3 100 Kč a na druhý nárok 10 700 Kč, přičemž žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila vyšší částku. Soud tak uložil žalované uhradit žalobkyni nevrácenou část jistiny poskytnuté dne 4. 6. 2021 ve výši 2 900 Kč (6 000 Kč mínus 3 100 Kč). Jistinu poskytnutou dne 26. 1. 2021 již žalovaná žalobkyni vrátila, když zaplatila ve splátkách celkem 10 700 Kč, na druhém nároku proto žalobkyni již žádnou částku nedluží. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává dle § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy věřitele. Žalobkyně žalovanou poprvé prokazatelně vyzvala k zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne 23. 6. 2023. Dle § 573 o. z. se tak má za to, že žalované zásilka došla dne 28. 6. 2023, a žalovaná byla následně povinna uhradit dlužnou částku dle výzvy do 10. 7. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh včas neuhradila, dostala se do prodlení a žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, tzn. od 11. 7. 2023. Výše úroku z prodlení činí 15 % dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na první nárok částku ve výši 2 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 11. 7. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.
12. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého by měla převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Žalované však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.