Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 21 000 Kč za dobu od 12. 8. 2025 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 380 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 27. 2. 2025 s žalobkyní Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na základě které byl dne 28. 2. 2025 žalovanému poskytnut úvěr ve výši 21 000 Kč, přičemž úvěr byl žalovanému vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran dle čl. IV. odst. 4.3 smlouvy o úvěru. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s čl. X smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaný souhlasil. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak rovněž z navazujících úkonů žalovaného zasláním verifikační platby. Mezi stranami bylo ujednáno, že úvěr bude splácen formou měsíčních splátek po 4 200 Kč vždy ke každému 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 4. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 4. 2025, kterou vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, žalovaný nikterak nereagoval, a to ani na druhou upomínku ze dne 5. 5. 2025. Žalobkyně tak přistoupila v souladu s čl. V. odst. 5.5 smlouvy k zesplatnění úvěru, žalovaný byl vyzván k zaplacení zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení, jak to plyne z připojeného oznámení o zesplatnění ze dne 28. 7. 2025, když tato výzva obsahovala předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni nezaplatil.
2. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast nikterak neomluvil, k žalobě se nevyjádřil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků.
3. Z listiny označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že zde jako účastníci jsou uvedeni: jakožto společnost poskytovatele úvěru žalobkyně, jakožto spotřebitel a příjemce úvěru žalovaný, s tím, že zde je uváděno, že se jedná o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 21 000 Kč, s tím, že úvěr byl sjednán na dobu určitou 12 měsíců, kdy RPSN je 792 %, když spotřebitel se zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr a současně také úrok v celkové výši 50 400 Kč, tedy je povinen zaplatit poskytovateli celkovou dlužnou částku 71 400 Kč. Listina však neobsahuje podpis žalovaného, ani z ní neplyne nahrazení tohoto podpisu jinými prostředky formou komunikace na dálku. Z provedeného dokazování vůbec nevyplynulo, že by při registraci a uzavření smlouvy byl proveden jakýkoli postup k ověření identity žalovaného jako jednající osoby či k ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, když je sice zde jako příloha č. [hodnota] posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ovšem ani tento doklad není verifikován žádným podpisem či akceptací ze strany žalovaného.
4. Z listiny označené jako Detail pohybu bezhotovostní příjem [právnická osoba] bylo zjištěno, že byla zaplacena dne 28. 2. 2025 platba 21 000 Kč z účtu číslo [č. účtu] na účet žalovaného č. [č. účtu]. Dále bylo zjištěno, že byla zaplacena dne 29. 3. 2022 platba 1 Kč z účtu číslo [č. účtu] na účet č. [č. účtu] s poznámkou, že se jedná o platbu [jméno FO].
5. Z Upomínek ze dne 20. 4. 2025 a 5. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky.
6. Z předžalobní upomínky ve smyslu § 142a o. s. ř. a ze sdělení o zesplatnění úvěru, to vše ze dne 28. 7. 2025 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, s oznámením, že platbu je třeba provést do 11. 8. 2025.
7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, kdy dospěl k závěru na základě výše uvedených listin, že skutkový stav byl náležitě objasněn v takovém rozsahu, aby soud mohl meritorně rozhodnout.
8. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázané, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu nadepsané smlouvy a její přílohy, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by jejich text odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena, když neoznačila žádná tvrzení ani důkazy týkající způsobu ověření totožnosti žalovaného, např. skrze kontrolu občanského průkazu, elektronický podpis nebo jiné prostředky ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 28. 2. 2025 částku 21 000 Kč pomocí bezhotovostního převodu na účet žalovaného, když toto tvrzení žalobkyně nebylo nikterak žalovaným zpochybněno. Soud také nevzal za prokázané, že by žalobkyně jakkoli prověřovala schopnost žalovaného čerpaný úvěr splácet před uzavřením smlouvy.
9. Soud nevzal za prokázané, že by smlouva mezi stranami o tvrzeném obsahu byla uzavřena. Pokud by její uzavření bylo prokázáno, soud by po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a následujících o. z. jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v [adresa], že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 14. března 2018, sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva by proto byla shledána absolutně neplatnou i za předpokladu, že by se její uzavření v řízení prokázalo.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1879 a následujících o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni.
13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 21 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil a je povinen v souladu s §§ 2991, 2993 o. z. toto obohacení vydat žalobkyni. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství, neboť je nepochybné, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku vůči žalobkyni v souladu s §§ 1968, 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to již dříve, než ke dni 11. 8. 2025, kdy nejpozději nastala splatnost dané pohledávky doručením předžalobní výzvy a oznámení o zesplatnění ze dne 28. 7. 2025, přičemž žalobkyně požadovala zaplacení částky nejpozději ke dni 11. 8. 2025, když dnem následným po tomto datu již nepochybně žalovaný byl se splněním svého peněžitého závazku v prodlení.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 380 Kč, a to k rukám jejího právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení zahrnují soudní poplatek 880 Kč, tři úkony po 400 Kč, a to 1) převzetí věci a příprava, 2) sepis žaloby, 3) předžalobní výzva, tři režijní paušály po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) bod 3, odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, když není plátcem DPH.
15. Pro úplnost soud dodává, že se neztotožnil s názorem žalobkyně, že jí náleží náhrada nákladů řízení ve výši 8 170 Kč, neboť v daném případě se jedná o typický příklad formulářové žaloby, věci typově i skutkově jednoduché, nárok je uplatněn vzorovou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), v níž jsou standardně měněny pouze identifikační údaje žalované strany. Opakované podávání obdobných žalob vyplývá z informačního systému soudu, proto stanovení náhrady nákladů řízení za právní zastoupení žalobkyně dle ust. § 14b a. t. je dle názoru soudu zcela adekvátní, když jsou splněny i další podmínky pro aplikaci § 14b a. t., totiž že předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.
16. Lhůta k plnění je dle§ 160 odst. 1 o. s. ř.