Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 499,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 499,97 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 7 202,39 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 689,94 Kč od 30. 5. 2025 do 20. 10. 2025, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 189,97 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 5 499,97 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, částku 86, 60 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 12 702,36 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 86,60 Kč s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 28. 1. 2025 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru číslo [hodnota], na základě níž žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč. Žalovaná své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Dlužná částka v celkové výši 12 702,36 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 5 499,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,45 Kč, smluvního úroku ve výši 7 012,42 Kč a poplatku za službu [Anonymizováno] ve výši 80,52 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalované smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od 28. 2. 2025 do 29. 5. 2025 v kapitalizované výši 86,60 Kč.
2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání dne 8. 6. 2026 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoliv oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.
4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se dne 28. 1. 2025 zavázala poskytnout žalované částku do výše 6 800 Kč na bankovní účet žalované [č. účtu]. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky úvěru vrátit žalobkyni spolu s poplatky a příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Denní úroková sazba činila 1,066 %.
5. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně poukázala žalované na bankovní účet č. [č. účtu] dne 28. 1. 2025 částku 5 500 Kč.
6. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 7. 5. 2026 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu číslo [č. účtu] je žalovaná.
7. Z výzvy k úhradě soud zjistil, že dne 8. 10. 2025 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 13 447,57 Kč vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 1. 2025 nejpozději do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla žalované odeslána dne 10. 10. 2025 doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě.
8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne 28. 1. 2025 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky v celkové výši 5 500 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 0,03 Kč. Výzvou ze dne 8. 10. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů.
9. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).
10. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně blíže nezkoumala příjmy žalované ani její výdaje, pokud jde zejména o náklady žalované na bydlení. Žalobkyně se spolehla na tvrzení žalované, aniž by takto získané údaje o příjmech a výdajích žalované ověřovala. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jejich příjmech a výdajích. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit další důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 28. 1. 2025 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované z neplatného právního jednání částku 5 500 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná uhradila žalobkyni podle skutkových tvrzení částku 0,03 Kč, soud žalobě vyhověl ohledně požadované jistiny 5 499,97 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalované dne 10. 10. 2025 výzvu k úhradě dluhu, přičemž soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované dne 15. 10. 2025. Jelikož byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů (kdy poslední dne lhůty připadl na sobotu 18. 10. 2026, posledním dnem lhůty tak byl, ve smyslu § 607 o. z., pracovní den nejblíže následující, tj. pondělí 20. 10. 2026) přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 21. 10. 2025, tj. ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení (výrok I.). Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítl (výrok II.).17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a skutečností, že procesně úspěšnější žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.18. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.