Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 915,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 22 915,15 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 13 843,89 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 569,83 Kč od 29. 4. 2025 do 20. 10. 2025, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 654,68 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 22 915,15 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 935,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 759,04 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 27. 4. 2024 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru číslo [hodnota], na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky v celkové výši 28 182 Kč. Žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, kdy zaplatil toliko částku 2 335,85. Dlužná částka v celkové výši 36 759,04 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 25 951,02 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 281,84 Kč, smluvního úroku ve výši 10 189,21 Kč a poplatku za službu [Anonymizováno] ve výši 336,97 Kč.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání dne 8. 6. 2026 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.
4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se dne 27. 4. 2024 zavázala poskytnout žalovanému částku do výše 80 000 Kč na bankovní účet žalovaného [č. účtu]. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky úvěru vrátit žalobkyni spolu s poplatky a příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Denní úroková sazba činila 0,983 %.
5. Ze sdělení [právnická osoba]., doručenému soudu dne 5. 5. 2026, soud zjistil, že majitelem bankovního účtu číslo [č. účtu] je žalovaný a že žalobkyně poukázala žalovanému na tento účet celkově částku ve výši 25 251 Kč, a to v platbách: dne 2. 9. 2024 ve výši 143 Kč, dne 5. 6. 2024 ve výši 3 508 Kč, dne 4. 6. 2024 ve výši 10 100 Kč a dne 27. 4. 2024 ve výši 11 500 Kč.
6. Z výzvy k úhradě soud zjistil, že dne 8. 10. 2025 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 37 224,75 Kč vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 4. 2024 nejpozději do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 10. 10. 2025 doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě.
7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne 27. 4. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky v celkové výši 25 251 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni, dle samotného tvrzení žalobkyně, částku ve výši 2 335,85 Kč. Výzvou ze dne 8. 10. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů.
8. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).
9. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně blíže nezkoumala příjmy žalovaného ani jeho výdaje, pokud jde zejména o náklady žalovaného na bydlení. Žalobkyně se spolehla na tvrzení žalovaného, aniž by takto získané údaje o příjmech a výdajích žalovaného ověřovala. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech a výdajích. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit další důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 27. 4. 2024 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému z neplatného právního jednání částku 25 251 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaný uhradil žalobkyni podle skutkových tvrzení žalobkyně částku celkově ve výši 2 335,85 Kč, soud žalobě vyhověl v částce ve výši 22 915,15 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 10. 10. 2025 výzvu k úhradě dluhu, přičemž soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného dne 15. 10. 2025. Jelikož byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do tří dnů (kdy poslední dne lhůty připadl na sobotu 18. 10. 2026, posledním dnem lhůty tak byl, ve smyslu § 607 o. z., pracovní den nejblíže následující, tj. pondělí 20. 10. 2026) přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 21. 10. 2025, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.). Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítl (výrok II.).16. Výrok III tohoto rozsudku týkající se náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud matematickým propočtem zjistil, že žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná v rozsahu 59,86 %, žalobkyni byly proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení ve výši 19,72 % celkových nákladů (rozdíl mezi úspěchem v rozsahu 59,86 % a neúspěchem v rozsahu 40,14 %). Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 838 Kč, odměny za tři úkony právní služby učiněné do zahájení řízení včetně po 700 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „AT“), náhrady hotových výdajů za tři úkony učiněné do zahájení řízení včetně po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT a 21 % DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, když právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení o jeho registraci. Soud, oproti návrhu žalobkyně, při stanovení výše nákladů řízení vycházel z § 14b AT, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně tak činí částku 4 742 Kč, z toho 19,72 % pak je částka ve výši 935,10 Kč. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.17. Žalovaný byl zavázán zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí, v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro rozhodnutí o jiné lhůtě splatnosti.