Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 6 155 Kč a dále co do úroku z prodlení z částky 11 463 Kč za dobu od 20. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě dne 15. května 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 855 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce.Žalovaný své procesní stanovisko nevyjádřil.Ze smlouvy o zápůjčce, z všeobecných obchodních podmínek, z výpisu z účtu dokládajícího poskytnutí jistiny a z upomínky soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 20. 3. 2024 s žalobcem smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [č. účtu] dne 20. 3. 2024. Dne 25. 3. 2024 žalovaný uzavřel s žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 1 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [č. účtu] dne 25. 3. 2024. Dne 25. 3. 2024 žalovaný uzavřel s žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 6 700 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [č. účtu] dne 25. 3. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 763 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 19. 4. 2024, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným vrácena. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobci v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce má tedy za to, že tímto splnil svou povinnost dle § 86 ZSÚ a řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 (čl. 2.3 Smlouvy) za písemné výzvy odeslány dne 26. 4. 2024, 3. 5. 2024, 10. 5. 2024, 19. 5. 2024 a 3. 6. 2024. Celková výše dluhu žalovaného, kterou žalobce požaduje, činí 13 963 Kč (jistina + poplatek ve výši 11 463 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč). Dále z uzavřené smlouvy o zápůjčce vyplývá nárok žalobce na smluvní pokutu ve výši 3 392 Kč. Smluvní pokuta je dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 3. 2024 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 8 700 Kč, a to konkrétně ode dne 20. 4. 2024 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 15. 5. 2025, kdy žalobce vyhotovuje tento návrh.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je však podle obsahu právně soudem hodnocena jako úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ZoSÚ“) žalovanému poskytnuté plnění považuje za úvěr spotřebitelský, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele.Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zda ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovaným tvrzené skutečnosti tak, aby bylo možno učinit závěr, že postupoval v duchu zásad zodpovědného úvěrování. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a smlouvu o zápůjčce shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 občanského zákoníku; jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.U nároků žalobkyně uplatněných ze smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Dle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 290/2020-42).V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému z neplatné smlouvy poskytla plnění ve výši 8 700 Kč, což je na straně žalovaného bezdůvodným obohacením, a proto soud ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá občanského soudního řádu. Ve zbytku pak soud žalobu co do částky 6 155 Kč a dále co do úroku z prodlení z částky 11 463 Kč za dobu od 20. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně jako nedůvodnou zamítl.Protože byli oba účastníci procesně úspěšní částečně, soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu ve výroku III. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu účastnických nákladů řízení nepřiznal.