Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 999,97 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 6 806,56 Kč a požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 5 352,31 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem 11 806,53 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 5 352,31 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 12. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru a téhož dne mu poskytla 5 000 Kč. Po zohlednění plateb žalovaného vyčíslila neuhrazenou jistinu na 4 999,97 Kč. Vedle ní požadovala poplatek za vyplacení úvěru 99,50 Kč, smluvní úrok 6 374,81 Kč, poplatky za služby „Klidné spaní“ a „Presto“ ve výši 87,84 Kč a 165 Kč a smluvní pokutu 79,41 Kč.
2. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného podle své interní metodiky, prověřila jej v registrech a ověřila jeho příjem prostřednictvím přístupu k údajům o bankovním účtu. V žalobě označila za ověřený čistý měsíční příjem 25 000 Kč, ve vyjádření ze dne 17. 9. 2026 však 34 962 Kč. K tomuto vyjádření předložila výpis transakcí z účtu žalovaného vytvořený systémem Kontomatik, zahrnující období od 28. 12. 2023 do 27. 12. 2024.
3. Soud vyšel ze zjištění, že žalovanému bylo poskytnuto 5 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně o dosavadních úhradách současně plyne, že jako dosud nevrácenou část poskytnutých peněz sama uplatňuje 4 999,97 Kč. Rozhodující spornou právní otázkou je, zda žalobkyně prokázala splnění povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a zda jí vedle vrácení jistiny náležejí smluvní úroky, poplatky a smluvní pokuta.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném při uzavření smlouvy, musí poskytovatel před jejím uzavřením důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele jej splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se posuzuje schopnost plnit smluvní povinnosti, zejména splátky, porovnáním příjmů a výdajů a zohledněním dalších údajů o finanční situaci, závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona je smlouva při poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou neplatná; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem.
5. Posouzení úvěruschopnosti proto nemůže spočívat pouze v ověření totožnosti, výše příchozích plateb nebo v kontrole, zda proti spotřebiteli není vedena exekuce či insolvenční řízení. Poskytovatel musí mít podklad pro úsudek, jaká část pravidelného příjmu spotřebiteli zbývá po úhradě jeho obvyklých výdajů a již existujících závazků a zda z této částky může hradit splátky nového úvěru v době jejich splatnosti. U revolvingového úvěru je třeba hodnotit sjednané podmínky čerpání a splácení, nikoli vycházet pouze z toho, že první čerpaná částka byla nízká. Výpis z bankovního účtu může být podstatným podkladem pro takové hodnocení; sám výpis však ještě není doloženým výsledkem porovnání příjmů, výdajů, dosavadních dluhů a nově sjednaných plateb.
6. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, současně vysvětlil, že samotné pochybení při prověřování úvěruschopnosti automaticky nečiní smlouvu neplatnou. Pro závěr o neplatnosti musí být postaveno najisto, že úvěr neměl být poskytnut, protože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele jej splácet. Na tomto rozlišení Nejvyšší soud setrval i při následném rozhodování. Soud proto v této věci hodnotil vedle postupu žalobkyně také údaje, které byly o finanční situaci žalovaného dostupné bezprostředně před uzavřením smlouvy.
7. Výpis Kontomatik sice zachycuje pravidelné příchozí platby od zaměstnavatele žalovaného, současně však zachycuje významné pravidelné výdaje odpovídající nájemnému a opakovaná čerpání dalších půjček krátce před uzavřením posuzované smlouvy. Dne 17. 12. 2024 na účet přišlo 13 700 Kč označených jako zápůjčka od [Anonymizováno] a 5 500 Kč jako půjčka od [Anonymizováno]; další čerpání od [Anonymizováno] výpis zaznamenává 19., 20., 26. a 27. 12. 2024. Šlo o konkrétní okolnosti, které vyžadovaly zjistit výši zbývajících závazků, jejich splatnost a zatížení příjmu žalovaného. Příchozí částky z půjček nebylo možné považovat za jeho pravidelný disponibilní příjem.
8. Žalobkyně nepředložila přesvědčivou bilanci, která by tyto okolnosti zohlednila a ukázala, jak před podpisem smlouvy dospěla k závěru, že žalovaný může nový úvěr splácet. Nevysvětlila ani rozdíl mezi dvěma uváděnými částkami ověřeného čistého příjmu. Odkaz na interní metodiku a tvrzení o prověření registrů nenahrazují vyhodnocení konkrétního žalovaného. Kontrola exekučního a insolvenčního rejstříku sama nevypovídá o výši a splatnosti ostatních úvěrů. Předložený výpis naopak upozorňuje na další dluhy vznikající těsně před poskytnutím úvěru; žalobkyně neprokázala, že tyto zjevné pochybnosti před uzavřením smlouvy objasnila a že měla spolehlivý podklad pro závěr o schopnosti žalovaného splácet.
9. Soud tedy neopírá závěr o neplatnosti pouze o chybějící písemnou bilanci. Opírá jej o souběh konkrétních známek značného zatížení žalovaného dalšími čerstvě čerpanými úvěry a pravidelnými výdaji s tím, že žalobkyně neobjasnila jejich dopad na schopnost plnit závazky z nové smlouvy. Za tohoto skutkového stavu nebylo možné uzavřít, že před poskytnutím úvěru byly důvodné pochybnosti o jeho splácení vyloučeny. Úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva je podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. Tento závěr odpovídá i účelu povinnosti předcházet poskytování úvěrů při riziku nadměrného zadlužení spotřebitele.
10. Z neplatné smlouvy žalobkyni nevzniká právo na sjednaný úrok, smluvní poplatky ani smluvní pokutu. Žalovaný je však podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit peněžní prostředky, které mu byly poskytnuty a které dosud nevrátil. Soud proto žalobě vyhověl co do požadované neuhrazené jistiny 4 999,97 Kč a ve zbývající částce 6 806,56 Kč ji zamítl.
11. Soud nepřiznal ani požadovaný úrok z prodlení od 29. 4. 2025. Žalobkyně jeho počátek odvozovala od výpovědi a splatnosti podle neplatné smlouvy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se však doba vrácení jistiny řídí možnostmi spotřebitele; datum určené neplatnou smlouvou samo o sobě prodlení s jejím vrácením nezakládá. Nejvyšší soud tento důsledek vysvětlil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Žalovaný v řízení netvrdil konkrétní okolnosti, které by vyžadovaly určit pro vrácení zbývající jistiny delší dobu; povinnost tvrdit a prokázat své možnosti v tomto směru tíží spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. Soud proto ve výroku I. stanovil lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně uspěla pouze s částí peněžitého nároku odpovídající vrácení jistiny; v požadavku na smluvní úrok, další platby i úrok z prodlení úspěšná nebyla. Žalovanému podle dostupného obsahu spisu nevznikly prokázané náklady, jejichž náhradu by mu bylo možné přiznat. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.