Výrok
I. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě dne 11. 12. 2024, na základě kterého se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 40 250,42 Kč spolu s úrokem z prodlení z této dlužné částky za dobu od 21. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 19 735 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě dne 11. prosince 2024, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 40 250,42 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru.
2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že dlužnou jistinu zaplatila, přičemž požadované příslušenství je v rozporu s dobrými mravy, neboť výše úroků je 146 % a RPSN činí necelých 300 %. Žalovaná dále poukazuje na to, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostatečně zkoumala a posoudila úvěruschopnost žalované. Z tohoto důvodu má za to, že úvěrová smlouva je neplatná.
3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]., (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno].) se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [Jméno žalobkyně]., se sídlem [adresa], IČO [Anonymizováno], jako postupníkem a novým věřitelem.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a z webových stránek www.[Anonymizováno].cz soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 14. 9. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala celkem částku 27 320 Kč s tím, že nejprve po uzavření úvěrové smlouvy obdržela dne 24. 9. 2023 částku 24 000 Kč a dne 2. 10. 2023 obdržela částku 3 320 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 20. května 2024. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.[Anonymizováno].cz zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná čerpala 40 250,42 Kč a splatností dne 20. května 2024. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům ponechává rezervu 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB.
5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované [č. účtu]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol]. Žalovaná čerpala celkem částku 27 320 Kč s tím, že nejprve po uzavření úvěrové smlouvy obdržela dne 24. 9. 2023 částku 24 000 Kč a dne 2. 10. 2023 obdržela částku 3 320 Kč6. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 18. listopadu 2024.7. Z výpisu z účtu u [Anonymizováno] č. [č. účtu] soud zjistil, že žalovaná dlužnou jistinu žalobkyni zaplatila ve výši 27 320 Kč. Konkrétně Žalovaná zaplatila žalobkyni dne 17. ledna 2024 částku 4 200 Kč, dne 16. 11. 2023 částku 4 000 Kč, dne 10. ledna 2025 částku 9 200 Kč, dne 12. 1. 2025 částku 6 599 Kč a dne 10. 10. 2023 částku 3 321 Kč.8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ZoSÚ“) žalované poskytnuté plnění považuje za úvěr spotřebitelský, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele.9. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované a zda ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovanou tvrzené skutečnosti tak, aby bylo možno učinit závěr, že postupoval v duchu zásad zodpovědného úvěrování. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 občanského zákoníku, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.10. U nároků žalobkyně uplatněných ze smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Dle ust. § 6 odst. 1, 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalované (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 290/2020-42). Zaplatila-li tedy žalovaná z neplatné Smlouvy žalobkyni částku 27 320 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, která rovněž činila 27 320 Kč. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalovaná žalobkyni vrátila vše, co od ní na základě neplatné úvěrové smlouvy obdržela. Žalobkyně tak další právo na plnění vůči žalované nemá. Z tohoto důvodu soud proto návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě dne 11. 12. 2024, na základě kterého se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 40 250,42 Kč spolu s úrokem z prodlení z této dlužné částky za dobu od 21. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, jako nedůvodný zamítl.11. Procesně úspěšná žalovaná má také proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž tato náhrada nákladů řízení spočívá v odměně právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalobce učinil v této věci 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu ze dne 8. ledna 2025, písemné vyjádření k žalobě ze dne 28. ledna 2025 a účast u soudního jednání 28. února 2025). Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu činí 2 740 Kč, a proto při 4 úkonech právní služby je odměna 10 960 Kč. Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobci náhrada hotových výdajů, a to 4 režijních paušály po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč. Dále byla přiznána náhrada za ztrátu času podle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu a cestovní výdaje celkem ve výši 4 295 Kč za cestu zástupce žalované z [adresa] do [adresa] a zpět při ztrátě času 2 x 1 hodina a 45 minut. Celkem tak náhrada nákladů řízení včetně 21 % DPH činí 19 735 Kč. Žalobkyně byla zavázána zaplatit tuto náhradu nákladů řízení žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalované v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.