Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobci k žalovanému, která byla stanovena rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. května 2015, číslo jednací [spisová značka] se s účinností od 1. 7. 2024 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou, která byla podána u Okresního soudu v Ostravě dne 10. září 2024, se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, který je jeho synem, s odůvodněním, že syn dostudoval a je plnoletý.
2. Žalovaný své procesní stanovisko nevyjádřil.
3. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. května 2015, číslo jednací [spisová značka] soud zjistil, že žalobce má stanovenou vyživovací povinnost k žalovanému ve výši 1 200 Kč měsíčně.
4. Z potvrzení o studiu Střední školy [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa] ze dne 1. 9. 2023 a ze zprávy této školy ze dne 11. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl studentem 4. ročníku denního studia obor informační technologie ve školním roce 2023/2024. V současné době žalovaný tuto školu už nestuduje, maturitní zkoušku úspěšně vykonal dne 11. září 2024.
5. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení soud zjistil, že žalovaný má otevřený pojistný vztah u zaměstnavatele [právnická osoba].[IČO] IČO, , a to od 1. 7. 2024.
6. Podle ust. § 911 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
7. Z citovaného ust. § 911 občanského zákoníku vyplývá, že na výživné je právo jen za předpokladu, že oprávněný není schopen sám se živit. Výkladem a contrario lze dovodit, že osoba, která je schopna sama se živit, na výživné právo nemá.
8. Protože je žalovaný osobou, která je schopna sama se živit, soud proto vyhověl návrhu na zrušení vyživovací povinnosti a s účinností 1. 7. 2024 vyživovací povinnost, která byla stanovena žalobci rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. května 2015, číslo jednací [spisová značka], ve výroku I. tohoto rozsudku zrušil.
9. Výrok II. tohoto rozsudku vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť procesně úspěšný žalobce, který by jinak měl proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu nepožadoval, a proto soud o účastnických nákladech řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.