Výrok
I. Vyživovací povinnost, která byla stanovena žalobci vůči žalovanému ve výši 3 100 Kč měsíčně rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], se s účinností od 27. 9. 2024 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou, která byla podána u Okresního soudu v Ostravě dne 20. září 2024, se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, který je jeho synem, neboť žalovaný neúspěšně složil závěrečné zkoušky na SOU a nyní je uchazečem o zaměstnání na úřadu práce.
2. Žalovaný s žalobou vyjádřil souhlas s tím, že od 27. září 2024 je po neúspěšném složení závěrečné písemné zkoušky evidován na úřadu práce.
3. Z protokolu o ústním jednání ze dne 27. září 2024 u Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v [adresa] soud zjistil, že 27. 9. 2024 žalovaný podal žádost o zprostředkování zaměstnání u úřadu práce.
4. Z rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 16. 3. 2022, č. j. [spisová značka] soud zjistil, že žalobci byla vůči žalovanému stanovena vyživovací povinnost ve výši 3 100 Kč měsíčně.
5. Podle ust. § 911 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
6. Z citovaného ust. § 911 občanského zákoníku vyplývá, že na výživné je právo jen za předpokladu, že oprávněný není schopen sám se živit. Výkladem a contrario lze dovodit, že osoba, která je schopna sama se živit, na výživné právo nemá.
7. Protože je žalovaný osobou, která je schopna sama se živit, neboť již nestuduje, ale je veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, soud proto vyhověl návrhu na zrušení vyživovací povinnosti a vyživovací povinnost, která byla stanovena žalobci vůči žalovanému ve výši 3 100 Kč měsíčně rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 16. 3. 2022, č. j. [spisová značka], s účinností od 27. 9. 2024 ve výroku I tohoto rozsudku zrušil.
8. Výrok II. tohoto rozsudku vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť procesně úspěšný žalobce, který by jinak měl proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu nepožadoval, a proto soud o účastnických nákladech řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.