Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, která byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 5. 2019, č. j. [spisová značka] se s účinností od 1. 3. 2025 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou, která byla podána u Okresního soudu v Ostravě dne 30. 12. 2025, se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti pro svého zletilého syna (to jest žalovaného), která mu byla stanovena naposledy rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 23. května 2019, číslo jednací [spisová značka].
2. Žalovaný s žalobou vyjádřil souhlas.
3. Ze shodných skutkových tvrzení obou účastníků soud zjistil, že žalovaný je schopen sám se živit, neboť od 1. 3. 2025 pracuje a je výdělečně činný.
4. Podle ust. § 911 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
5. Z citovaného ust. § 911 občanského zákoníku vyplývá, že na výživné je právo jen za předpokladu, že oprávněný není schopen sám se živit. Výkladem a contrario lze dovodit, že osoba, která je schopna sama se živit, na výživné právo nemá.
6. Protože je žalovaný osobou, která je schopna sama se živit, soud proto vyhověl návrhu na zrušení vyživovací povinnosti a s účinností 1. března 2025 vyživovací povinnost, která byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 5. 2019, č. j. [spisová značka] s účinností od 1. 3. 2025 zrušil.
7. Výrok II. tohoto rozsudku vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť procesně úspěšný žalobce, který by jinak měl proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu nepožadoval, a proto soud o účastnických nákladech řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.