Výrok
I. Žaloba na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 11. 11. 2021 do 31. 8. 2022 ve výši 106 995,19 Kč a dále žaloba na zaplacení bolestného ve výši 17 805,50 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobou ze dne 7. 2. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 11. 11. 2021 do 31. 8. 2022 ve výši 106 995,19 Kč a zaplacení bolestného ve výši 17 805,50 Kč (50 bodů při hodnotě jednoho bodu 356,11 Kč). Žalobu odůvodnil tím, že dne 10. 11. 2021 utrpěl při výkonu pracovní činnosti pracovní úraz, kdy vykonával svou pracovní činnost spočívající ve vybíjení závlaček, přičemž při této pracovní činnosti žalobci puklo v rameni, v důsledku čehož nebyl schopen zvednout ruku. Žalobce ihned po této události zranění nahlásil svému mistrovi a nechal incident zapsat do knihy úrazu na bráně zaměstnavatele. Následně pak na základě magnetické rezonance ze dne 30. 5. 2022 bylo žalobci diagnostikováno poranění svalu šlachy manžety rotátoru ramene.
2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že žalobce dne 10. 11. 2021 při výkonu své běžné pracovní činnosti (vybíjení závlaček) pocítil žalobce bolest v pravém rameni, z čehož však nevyplývá, že by se v ten den při výkonu práce skutečně žalobce zranil, tedy že by se mu stal pracovní úraz v podobě poranění svalu a šlachy manžety rotátoru ramene. Pokud žalobce v žalobě tvrdí, že na základě magnetické rezonance ze dne 30. 5. 2022 (tj. více než po půl roce od údajného pracovního úrazu) mu lékař diagnostikoval „poranění svalu šlachy manžety rotátoru ramene“, pak z takového závěru nevyplývá, že k tomuto úrazovému poškození došlo právě dne 10. 11. 2021. Ani z předložených lékařských zpráv nevyplývá přímá souvislost následné léčby s ním. Žalovaná dále tvrdí, že k zápisu do knihy úrazů ze strany právního předchůdce žalované zjevně nedošlo, když původní zaměstnavatel měl za to, že „pocítění bolesti ramene“ nebylo pracovním úrazem, neboť nebyly naplněny znaky zákonné definice pracovního úrazu. Tvrzení, že nedošlo k zápisu do knihy úrazů je dle žalované prokázáno právě tím, že namísto zápisu do knihy úrazů byl se zaměstnancem sepsán „Zápis o z jednání o mimořádné události“.Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování3. Z pracovní smlouvy ze dne 26. září 2019 soud zjistil, že žalobce byl u žalované zaměstnán jako zámečník kolejových vozidel.4. Z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění soud zjistil, že žalobce v období od 24. listopadu 2021 do 31. srpna 2022 pobíral dávky nemocenského pojištění.5. Z výzvy ze dne 27. září 2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení bolestného ve výši 17 805,50 Kč a dále náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 106 995,19 Kč.6. Ze zdravotního záznamu soud zjistil, že žalobce dne 11. 11. 2021 pro cca den trvající bolesti pravého ramene vyhledal svého praktického lékaře [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno]. Žalobce uvedl, že mu předchozího dne při práci s kladivem prasklo v rameni.7. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že dne 10. 11. 2021 jsem měl za úkol vybíjet závlačky u mechanických brzd vagónů. Jednalo se o závlačku, která byla velká 13 mm. Navíc závlačka byla přirezlá, takže žalobce musel při vybíjení vyvinout sílu. Při této činnosti Žalobce používá nástroj tzv. „vybíják“; jedná se o zahnutou železnou tyč, která se zasune do závlačky, a pak se do té závlačky bouchá kladivem tak dlouho, až se uvolní. Při osmém až desátým úderu (už si to přesně nepamatuje), žalobci křuplo v rameni. Nato žalobce ihned ukončil pracovní činnost a kontaktoval dílenského mistra [jméno FO], kterému řekl, že mu ruplo v rameni a že to bolí. Nato šel na vrátnici, kde je kniha úrazu. Úraz do knihy úrazu zapsal vrátný, jehož jméno si již žalobce nepamatuje. Hned ten den šel žalobce ke svému praktickému lékaři, který je poslal za specialistou na rentgen a v květnu 2022 absolvoval vyšetření magnetickou rezonancí. Žalobce uvedl, že před listopadem 2021 se nikde s ramenem neléčil.8. Ze zápisu z jednání o mimořádné události soud zjistil, že žalovaná zaevidovala žalobcův incident ze dne 10. 11. 2021 nikoliv jako pracovní úraz žalobce, nýbrž jako mimořádnou událost, neboť nedošlo k naplnění definičních znaků pracovního úrazu.9. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví posudkového lékařství ze dne 29. 6. 2025 a z výslechu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] u jednání dne 6. března 2026 soud zjistil, že žalobce utrpěl rupturu (eventuálně částečnou rupturu) šlachy hřebenového svalu vpravo, přičemž tato ruptura vzniká nejčastěji při degenerativním postižení. Pokud tedy žalobce dne 10. 11. 2021 ucítil bolest v rameni, pak v tomto případě se nejednalo o následek úrazu, ale došlo k projevu degenerativního onemocnění, které se projevilo při běžné pracovní činnosti, kterou žalobce vykonával. Tyto degenerativní změny odpovídají věku žalobce, který má 61 let a který pracoval v celoživotní fyzické zátěži. K ruptuře u žalobce došlo při běžné pracovní činnosti, avšak s ohledem na degenerativní změny ramenního kloubu mohlo k této ruptuře dojít kdykoliv a kdekoliv jinde. Žalobce s ohledem na tyto degenerativní změny nemůže vykonávat práce se zátěží na pravou horní končetinu. Hybnost v ramenním kloubu se však upravila. Navíc žalobce v srpnu 2022 utrpěl cévní mozkovou příhodu, která vedla k obrně pravé horní končetiny. V důsledku toho má oslabenou pravou horní končetinu včetně jemné motoriky. Toto onemocnění je daleko závažnější než postižení pravého ramenního kloubu. Žalobce je omezen i pro jemnou motoriku pravé ruky.Právní hodnocení skutkového stavu10. Podle ustanovení § 269 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.11. Podle ustanovení § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.12. Podle ustanovení § 271c odst. 1 zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2.13. Podle ustanovení § 271c odst. 2 zákoníku práce vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.14. Podle ustanovení § 271k odst. 1 zákoníku práce pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.15. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem (popřípadě nemocí z povolání) vzniká při kumulativním naplnění těchto předpokladů: 1) existence pracovního úrazu (popřípadě nemoci z povolání), 2) vznik újmy na zdraví na straně zaměstnance a 3) příčinná souvislost mezi pracovním úrazem či nemocí z povolání na straně jedné a újmou na zdraví na straně druhé.16. V projednávaném případě bylo prokázáno, že žalobce dne 10. listopadu 2021 při výkonu své běžné pracovní činnosti utrpěl rupturu (eventuálně částečnou rupturu) šlachy hřebenového svalu vpravo. Znaleckým zkoumáním však bylo prokázáno, že k této ruptuře nedošlo v příčinné souvislosti s touto pracovní činností, nýbrž ruptura byla důsledkem degenerativního postižení ramenního kloubu, přičemž pokud by k této ruptuře nedošlo při běžné pracovní činnosti, pak by k ní došlo při jiné činnosti jindy a jinde. Za následky spojené s rupturou šlachy hřebenového svalu tak neodpovídá žalovaná, neboť nemá příčinu v pracovní činnosti žalobce, nýbrž je důsledkem degenerativního postižení ramenního kloubu, které odpovídá věku žalobce a také tomu, že byl po celý život vystaven fyzické zátěži. Protože není dána příčinná souvislost mezi plnění pracovních úkolů a ujmou na zdraví, soud proto žalobu, na základě které se žalobce domáhal zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 11. 11. 2021 do 31. 8. 2022 ve výši 106 995,19 Kč a dále zaplacení bolestného ve výši 17 805,50 Kč, ve výroku I. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.17. Procesně úspěšná žalovaná by měla mít v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení proti procesně neúspěšnému žalobci, avšak soud v tomto případě aplikoval ustanovení § 150 občanského soudního řádu a z důvodu hodného zvláštního zřetele žalované straně náhradu nákladů řízení proti žalobci nepřiznal. Tento důvod hodný zvláštního zřetele soud spatřuje v tom, že žalobce začal trpět bolestmi ramene až po incidentu ze dne 10. listopadu 2021, a proto se mohl důvodně domnívat, že se jedná o následek pracovního úrazu, respektive mohl mít za to, že újma na zdraví souvisí s jeho pracovní činností. Až znaleckým zkoumáním z oboru zdravotnictví však bylo prokázáno, že žalobcova újma na zdraví nemá svou příčinu v pracovní činnosti žalobce, nýbrž jde o projev degenerativního postižení ramenního kloubu, což však žalobce jako laik nemohl vědět. Bylo by proto příliš tvrdé, pokud by soud v této situaci žalobce zavázal zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.18. Žalobce byl v tomto řízení procesně neúspěšný a České republice v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady, které budou vynaloženy na znalečné a odměnu ustanoveného zástupce, avšak vzhledem k tomu, že žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, soud v souladu s ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu o nákladech řízení České republiky o rozhodl ve výroku III. tohoto rozsudku tak, že se České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odměna ustanoveného zástupce žalobce bude přiznána samostatným usnesením.