Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení, k rukám žalobce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 2 857 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
Odůvodnění
1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 17. 1. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce Creafinance [právnická osoba]. (původně creditON.cz.s.r.o.) uzavřel se společností De Vies [právnická osoba]. dne 16. 8. 2024 Smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným a tento nástupce jí poté dne 27. 8. 2024 Smlouvou o postoupení pohledávek postoupil na žalobce dne 28. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu žalobce ze dne 7. 9. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení, a proto žalobce vedle částky 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení požadoval ještě úroky z prodlení od 18. 9. 2024.
2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 27. 3. 2025 zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.[právnická osoba] jednání nařízenému na 1. 7. 2025 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, přičemž zástupce žalobce svou neúčast omluvil. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalovanému dne 28. 12. 2022 na jeho účet č. [č. účtu] částku 20 000 Kč. Předmětná pohledávka pak byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2024 a 27. 8. 2024, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 9. 2024. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou však ani přes předžalobní výzvu ze dne 7. 9. 2024 nevrátil.6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce byla podána převážně důvodně. Soud konstatuje, že nevzal v řízení za prokázané, že mezi předchůdcem žalobce, jakož to věřitelem a žalovaným, jakožto dlužníkem, byla uzavřena smlouva o obsahu tvrzeném žalobcem. Žalobce soudu ani smlouvu o poskytnutí úvěru nepředložil a tím, že se k ústnímu jednání nedostavil, zbavil se tak možnosti poučení o doplnění skutkových tvrzení, nicméně žalobce již v žalobě požadoval plnění z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Sice předložil k důkazu nepodepsanou listinu, tj. návrh smlouvy, nicméně z této listiny se nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text odpovídal projevu vůle žalovaného. V řízení navíc nebylo prokázáno, že předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, a to dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, což vedlo soud k závěru, že daná smlouva by byla neplatná i za předpokladu, že by se její uzavření v řízení prokázalo. Naproti tomu soud považuje provedenými důkazy za dostatečně prokázané tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč formou převodu na účet žalovaného dne 28. 12. 2022 a vyzval k žalovaného k plnění výzvou ze dne 7. 9. 2024 a tato výzva obsahovala také sdělení, že pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobce. Lhůta k zaplacení byla stanovena ve lhůtě 3 dnů. Soud takto vyhodnotil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému bez právního důvodu částku 20 000 Kč, žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil a je povinen toto obohacení vrátit dle ust. § 2991 o. z. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč, a zároveň zavázal žalovaného uhradit také úroky z prodlení, když žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, a to ve smyslu § 1968 a 1970 zák. č. 89/2012 o. z. a zavázal žalovaného zaplatit toto příslušenství od 18. 1. 2024, když žalobce prokázal doloženou výzvou k plnění s podacím lístkem, že tato výzva ze dne 7. 9. 2024 byla podána téhož dne na poště, tudíž ve smyslu § 573 o. z. se považuje za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tj. ke dni 10. 9. 2024. Jestliže byla v dané výzvě stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů, pak se žalovaný dostal do prodlení dne 14. 9. 2024. Žalobce požadoval úroky z prodlení od 18. 9. 2024, tedy od doby, kdy žalovaný již byl v prodlení, tudíž od tohoto data označeného žalobcem soud zavázal zaplatit příslušenství dlužné pohledávky. Je tedy zřejmé, že žalobci přísluší nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. a nárok na příslušenství ve smyslu § 1970 o. z., když výše úroku z prodlení je odůvodněna ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.7. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má v řízení plně úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníku, který ve věci úspěch neměl a žalobci byly přiznány náklady řízení ve výši 2 857 Kč. Náklady řízení na straně žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou zástupce za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) á 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 3 x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT spolu s 21% DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 357 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení tedy činí celkem částku 2 857 Kč, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Pokud žalobkyně požadovala odměnu advokáta ve smyslu § 7 AT, soud se s tímto neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a v němž byla přiznána žalobci náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje s § 14b AT.8. Dlužnou částku včetně nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř.