28 C 548/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem došlým Okresnímu soudu v [adresa] dne 21. 6. 2024 domáhala zvýšení výživného s odůvodněním, že rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 17. 12. 2021, č. j. [spisová značka] byl zamítnut návrh otce tehdy nezletilé [Jméno žalobkyně], na snížení výživného, když v době podání žaloby žalovaný přispíval žalobkyni na její výživu částku 4 000 Kč dle rozsudku Okresního soudu v [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne 28. 12. 2012. V období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2020 žalovaný výživné řádně nehradil, a proto byla vedena exekuce pro dlužnou částku na výživném 63 000 Kč. Žalobkyně v současné době studuje 2. ročník [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno], studijní program učitelství pro 1. stupeň ZŠ, magisterského programu v prezenční formě studia a se studiem má spojené výdaje, které v převážné míře nese její matka. Žalobkyně specifikovala své výdaje tak, že se svým přítelem bydlí v Olomouci, v bytě, za který hradí 15 000 Kč/měsíčně, dále pak její náklady představují jízdné z místa bydliště do Olomouce, jízdné po Olomouci – 2 000 Kč, strava – 4 000 Kč/měsíčně, osobní hygienické a zdravotní potřeby – 1 000 Kč/měsíčně, doučování, zájmy volný čas – 2 500 Kč/měsíčně, výdaje spojené se studiem – 5 000 Kč/za rok, bydlení u matky – 5 000 Kč měsíčně. Přivydělává si pouze po víkendech na brigádě 1 500 až 2 000 Kč. Žalovaný pracuje jako OSVČ, kdy si vydělá měsíčně částku 45 000 Kč. Přes předžalobní výzvu ze dne 17. 5. 2024 žalovaný dobrovolně výživné nezvýšil, proto žalobkyně požádala zvýšení výživného na částku 9 000 Kč počínaje dnem zahájení řízení.

2. Žalovaný se zvýšením výživného původně nesouhlasil s tím, že má za to, že částka 4 000 Kč je dostačující.

3. Okresní soud v [adresa] usnesením ze dne 23. 7. 2024 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil podepsanému soudu.[právnická osoba] ústního jednání žalobkyně na podaném návrhu setrvala a doplnila, že žalobkyně má výdaje dosahující až částky 20 000 Kč, když za jídlo a drogerii vydá 3 500 až 4 000 Kč, za náklady na dopravu autem, vlakem a tramvajemi 1 500 Kč/měsíčně, za oblečení asi 1 000 Kč/měsíčně, za nájem 7 310 Kč/měsíčně, telefon a internet 1 000 Kč/měsíčně, úrazové pojištění 824 Kč/měsíčně, stavební spoření 650 Kč/měsíčně, pojištění domácnosti v [Anonymizováno] 1 388 Kč/ročně a za studium jsou výdaje zejména na počátku semestru asi 2 000 Kč/za semestr. Poté co začala studovat, musela uhradit kauci za nájem bytu ve výši 25 860 Kč a dále také za vybavení bytu asi 13 000 Kč. Nájem činí 7 310 Kč + 6 000 Kč hradí ještě za energie. Výdaje spojené s bydlením hradí s přítelem napůl. Žalovaný nyní výživné hradí, navíc jí přispívá jedině na Vánoce či u příležitosti svátku či narozenin. Zástupce žalobkyně se dále ještě vyjadřoval k potencionalitě příjmu žalovaného s tím, že žalovaný má vysokoškolské vzdělání, byl dříve vojenským pilotem, měl tedy i možnost pracovat u ČSA, kde se výdělek pohybuje okolo 100 000 Kč, a i v současné době by mohl zastávat jiné zaměstnání s daleko vyšším příjem s ohledem na své vzdělání, např. manažerské posty s příjmem okolo min. 100 000 Kč. Pracoval také jako statutární orgán společnosti v pojišťovnictví a v této pozici by zajisté vydělával také 100 000 Kč měsíčně, tudíž částka na výživném požadovaná žalobkyní není v žádném případě nepřiměřená a žalovaný by tak mohl dosahovat daleko vyššího příjmu, a soud by tedy měl vycházet z pětinásobku částky životního minima, která v současné době odpovídá částce 121 500 Kč/měsíčně.5. Žalovaný u ústního jednání ke svým poměrům uvedl, že žije s přítelkyní v jejím družstevním bytě o velikosti 2+1, která je zaměstnaná, avšak výše jejího příjmu mu není známa. Na nájem a chod domácnosti přispívá částkou 13 000 Kč. Pracuje v OSVČ v osobní dopravě od září 2024 jako řidič Boltu. Má vystudovanou vysokou školu, byl vojenským pilotem a létal asi 5 let, ale v roce 1991 z armády odešel, protože nepodepsal novou přísahu. Následně 5 let pracoval v dělnických profesích a potom 20 let v pojišťovnictví s příjmem okolo 50 000 Kč hrubého. Pracoval také jako jednatel společnosti [jméno FO] s příjmem rovněž okolo 50 000 Kč hrubého. Jeho příjem za rok 2024 je cca 580 000 Kč hrubého, je však potřeba odečíst asi 60 % nákladů, které představují jednak pronájem vozidla, který platil 3 300 Kč/týdně od září 2021 a v lednu 2025 pak vozidlo od majitele odkoupil a splácí mu kupní cenu ve výši 5 000 Kč/týdně po dobu 14 týdnů, do května 2025. Za měsíc spotřebuje na pohonné hmoty asi 600 l nafty. Rovněž si platí pojištění vozidla 24 000 Kč/měsíčně. Má cukrovku 2. stupně a měsíčně vydá za léky asi 1 500 Kč. Má pouze jednu vyživovací povinnost. K ČSA jako pilot nemohl přejít, protože neuměl anglicky a také neměl na to zdravotní stav a ani žádný certifikát, že by mohl létat s dopravním letadlem, když je mu známo, že tento certifikát by si musel v dřívější době pořídit za zhruba 1 milion Kč představující výcvik a zkoušky. Následně žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že výši výživného ponechává plně na rozhodnutí soudu, které bude bez dalších připomínek respektovat.6. Při svých skutkových zjištěních vzal soud za prokázáno následující skutkový stav:- z rozsudku Okresního soudu v [adresa], sp. zn. P [Anonymizováno] /[Anonymizováno] -[Anonymizováno] ze dne 28. 2. 2012, že žalovanému bylo zvýšeno výživné od 1. 9. 2011 na částku 4 000 Kč/měsíčně, kdy jeho příjem tehdy činil 55 000 Kč hrubého, měl již pouze jednu vyživovací povinnost a nezletilá byla žákyní 2. třídy základní školy;- z rozsudku Okresního soudu v [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne 17. 12. 2021, že tímto rozhodnutím byl zamítnut návrh otce na snížení výživného, které žalovaný odůvodňoval skutečností, že musel „odevzdat“ řidičské oprávnění s ohledem na vícečetné exekuce, čímž přišel o možnost výdělečné činnosti;- z oznámení o skončení exekuce, že exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] vymáhal dlužné výživné v částce 63 000 Kč za dobu od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2020;- z potvrzení [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno], že žalovaná od roku 2023/2024, tj. od 22. 8. 2023 dosud studuje na [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno], [Anonymizováno] fakultě, učitelství pro 1. stupeň ZŠ;- ze smlouvy o nájmu bytu, že žalovaná spolu s přítelem má pronajatý byt o velikosti 1+1 a společně hradí nájem ve výši 8 620 Kč;- z měsíčníku – za tři měsíce žalovaná hradí 500 Kč, za jeden měsíc 200 Kč;- ze sdělení [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno], že na vysokoškolských kolejích může bydlet každý student [Anonymizováno] v [Anonymizováno] v prezenční formě studia, bez ohledu na to, kde má bydliště a kolejné je ve výši max. 4 470 Kč/měsíčně;- z potvrzení zaměstnavatele matky žalobkyně, že průměrný příjem matky žalobkyně činí 37 972 Kč;- z daňového přiznání žalovaného, že za rok 2024 jeho hrubý příjem činil 582 183 Kč a za rok 2023 54 887 Kč;- z předžalobní výzvy, že dne 13. 5. 2024 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke zvýšení výživného na částku 9 000 Kč a tato výzva byla žalovanému doručena 14. 5. 2024;- z přehledu zaměstnání, na č. l. 44 a násl., že průměrná hrubá mzda vojenského pilota činí 68 500 Kč, nabízená pozice ředitele společnosti [právnická osoba] nabízí plat ve výši 60 až 80 tis. Kč, firma [právnická osoba]. – finanční manažer – 140 až 150 tis. Kč, ředitel MS ZŠ Diakonie – 82 000 až 83 500 Kč, Service manager – 120 až 160 tis. Kč.7. Dle § 911, zák. č. 89/2012 Sb. o. z. ve znění pozdějších předpisů lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.8. Dle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne soudního řízení; u výživného [právnická osoba] i za dobu nejdéle 3 let zpětně od tohoto dne.9. Dle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného soud rozhodne odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popř. i k péči o rodinnou domácnost.10. Dle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. Bylo prokázáno, že naposledy bylo o výživném rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 28. 2. 2012, kdy nezletilá byla žákyní 2. třídy základní školy a příjem žalovaného dosahoval okolo 55 000 Kč měsíčně hrubého. V současné době žalovaná od studijního roku 2023/2024 studuje ve 2. ročníku Univerzity Palackého v Olomouci, pedagogické fakulty. Se studiem na vysoké škole jsou spojeny výdaje spojené s bydlením v Olomouci, kdy obývá byt 1+1 s přítelem, kdy napůl uhradily náklady spojené se složením kauce 25 000 Kč, vybavení bytu 13 000 Kč a dále hradí každý jednou polovinou nájemné 8 620 Kč + 6 000 Kč za energie. Na začátku každého školního roku má žalobkyně zvýšené výdaje se studiem, které specifikovala s tím, že celkem za studijní pomůcky, skripta a materiály uhradí cca 5 000 Kč/za rok. Dále hradí 4 000 Kč za stravu, jízdné v Olomouci hradí 500 Kč měsíčník na 3 měsíce, pokud jezdí vlakem, platí za vlak 50 až 70 Kč za jednu jízdu do místa bydliště, kdy domů dojíždí zhruba 2x měsíčně. Při studiu, když jede domů, si přivydělává jako servírka v restauraci o víkendu s příjmem 1 500 až 2 000 Kč. Se zdravotním stavem zvýšené výdaje nemá. Žalovaný pracuje jako OSVČ a jeho hrubý příjem za rok 2024 činil 582 183 Kč. Na bydlení se svou přítelkyní přispívá na nájem a chod domácnosti částkou 13 000 Kč měsíčně, od ledna 2025 platí pojištění vozidla 24 000 Kč/ročně a za léky na cukrovku vydá asi 1 500 Kč/měsíčně. Jinou vyživovací povinnost, než k žalobkyni nemá. Vzhledem ke skutečnosti, že naposledy bylo výživné pro žalobkyni stanoveno v roce 2012, kdy navštěvovala 2. třídu základní školy a nyní studuje ve 2. ročníku vysoké školy je nepochybné, že došlo k navýšení potřeb žalobkyně a je tudíž nezbytné také navýšení výživného, když částka 4 000 Kč se jeví jakožto nedostatečná. Při naposledy stanoveném výživném soud vycházel z čistého příjmu žalovaného cca 35 000 Kč/měsíčně. Žalobkyně žádné sociální dávky nepobírá ani o ně nežádala. Při stanovení výživného soud vycházel z hrubého měsíčního příjmu žalovaného v roce 2024 v částce cca 48 000 Kč/měsíčně. Při odečtení povinných odvodů žalovaný má příjem okolo 38 000 Kč/měsíčně a odečtení výdajů na léky okolo 36 000 Kč/měsíčně. Oproti minulého rozhodování se tak příjem žalovaného nijak zvláště nezvýšil, avšak je nepochybné, že výživné v částce 4 000 Kč pro studenta vysoké školy studujícího mimo své bydliště je naprosto nedostačující. Soud s ohledem na zjištěný skutkový stav vycházel z doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti ohledně výše výživného, kdy pro studenta vysoké školy je stanoveno výživné ve výši 19 – 25 % zjištěných příjmů. S přihlédnutím k poměrům žalovaného pak bylo výživné od doby podání žaloby, tedy od 21. 6. 2024 zvýšeno na částku 7 500 Kč, kdy soud má za to, že takto stanovené výživné odpovídá jak majetkovým poměrům a schopnostem a možnostem povinného, tak odůvodněným potřebám oprávněné – žalobkyně, když je nepochybné, že i její matka by se měla stejnou měrou podílet na výživě žalobkyně, když vzhledem k jejímu věku si již nemůže plnit vyživovací povinnost osobní péčí. Při takto zvýšeném výživném představuje dluh na výživném za období od 21. 6. 2024 do 31. 5. 2025 částku 39 667 Kč (poměrná část výživného za 6/2024 – 1 167 Kč, za 7-12/2024 – 21 000 Kč a 1-5/2025 – 17 500 Kč). S ohledem na výši výživného a vzniklý dluh byl žalovaný zavázán zaplatit dlužné výživné dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě do 30. 11. 2025.12. Pokud zástupce žalobce navrhoval, aby soud vycházel z potencionality příjmů žalovaného, tak soud má za to, že tato úvaha v daném případě není namístě, když žalovaný je zaměstnán, vykonává povolání, ze kterého má příjem. Nejedná se tudíž o osobu, která by se vyhýbala zaměstnání, byl by bez příjmů a výživné by řádně nehradil. Žalobkyní uváděné možnosti hypotetických příjmů soud považuje za zcela nepřiléhavé, když je třeba mít na zřeteli, že žalovaný je osobou ve věku 60 let, bez zkušeností v nabízených profesích a také je třeba přihlédnout ke zdravotnímu stavu žalovaného.13. Protože byla žalobkyně v řízení částečně úspěšná, byly jí přiznány náklady řízení dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve výši 18 924 Kč představující 40% úspěch žalobkyně ve sporu. Tuto částku představuje odměna zástupce za 3 úkony právní pomoci á 9 500 Kč dle § 8 ve spojení s § 7 vyhl.č. 177/96 sb. – za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a k tomu náležící režijní paušál 3x 300 Kč. Dále byly přiznány zástupci 2 úkony právní pomoci á 2 300 Kč dle § 9 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 a k tomu náležící režijní paušál 2x 450 Kč za účast u ústního jednání dne 20.2.2025 a 15.5.2025 Součástí odměny je také náhrada ztráty času 8 půlhodin á 150 Kč, tj. 1 200 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Dále cestovné vozidlem Volvo XC40, RZ [SPZ], při cestě [adresa] a zpět k ústnímu jednání 20. 2. 2025, tj. celkem [hodnota] km při průměrné spotřebě 6,5 l benzinu natural/100 km a ceně za pohonné hmoty dle vyhl. č. 475/2024 Sb. 40,50 Kč/l pohonný hmot. Paušál činí 5,80 Kč a při takto zjištěných nákladech cestovné představuje částku po zaokrouhlení 474 Kč a kilometrovné 1 044 Kč. Dále bylo přiznáno cestovné vozidlem [jméno FO], RZ [SPZ], při cestě k ústnímu jednání 15. 5. 2025, [adresa] a zpět, tj. celkem [hodnota] km při průměrné spotřebě 6 l benzinu/100 km a ceně dle vyhl. č. 475/2024 Sb. 40,50 Kč/l a paušální náhradě 5,80 Kč/km. Cestovné tak činí 437,40 Kč a kilometrovné 1 044 Kč. Součástí odměny je i DPH 8 210,87 Kč, tudíž celkem byly přiznány náklady řízení ve výši 47 310,274 Kč, po zaokrouhlení 47 310 Kč a 40 % z těchto nákladů představuje částku 18 924 Kč. Pokud zástupce žalobce požadoval ještě úkon za vyjádření ve věci ze dne 5. 3. 2025, pak tento úkon přiznán nebyl, neboť soud má za to, že zde uvedená skutková tvrzení měla být již součástí žalobního návrhu. Lhůta k plnění je dána ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a povinnost hradit náklady řízení k rukám zástupce žalobce vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.