Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] s 12% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od 27. 1. 2025 do zaplacení, a to ve splátkách po [částka], když první splátku je povinen zaplatit 20. 5. 2025, další splátky vždy do každého 20. dne měsíce následujícího, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, k rukám žalobce.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci dalších [částka], částku [částka], 12,75% úrok z prodlení ročně z částky [částka] od 4. 10. 2024 do 26. 1. 2025 a [právnická osoba] % úrok z prodlení ročně z částky [částka] od 27. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 3. 2. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka] s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalobce s žalovaným distančním způsobem dne 4. 6. 2024 uzavřel Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na adrese www.flexifin.cz, na základě které se žalobce zavázal poskytnou žalovanému úvěr jiný než na bydlení až do výše [částka] s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit, přičemž první splátka byla splatná 4. 7. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat 25. 11. 2025. Ještě před tím, než žalobce poskytl žalovanému úvěr, zkoumal jeho úvěruschopnosti jednak na dostupných registrech a dále potom dotazem u žalovaného. Den 4. 6. 2024 pak byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet č. [účet] úvěr v částce [částka]. Žalovaný si ve smlouvě zvolil ještě službu „Presto“ za poplatek ve výši [částka]. Žalovaný dluh nesplácel, dostal se do prodlení, a proto žalobce požaduje celkový dluh ve výši [částka], z něhož představuje [částka] jistina, poplatek za vyplacení tranší úvěru [částka], smluvní úrok 6 374,47 a poplatek za „Presto“ službu [částka]. Žalobce požadoval také úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaný v prodlení. Přes předžalobní výzvu ze dne 20. 1. 2025 žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho.
2. Platební rozkaz vydán nebyl, žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K jednání nařízenému na 6. 5. 2025 se zástupce žalobce omluvil a soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 jednal v jeho nepřítomnosti.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce s žalovaným dne 4. 6. 2024 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalobce převodem na účet žalovaného č. 5324172063/0800 převedl částku [částka]. Žalobcem ověřená výše čistého příjmu žalovaného činila [částka]. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2025, avšak žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná pouze částečně. Žalovaný u ústního jednání potvrdil, že si distančním způsobem sjednal s žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka [částka]. Tuto částku však nesplácel, protože přišel o zaměstnání. Žalovaný u ústního jednání uvedl, že rozhodně nedosahoval příjmu [částka], jak vyplývá ze založených dokladů. Naopak jeho příjem byl okolo [částka]. Nikdy nežil sám, po celou dobu žije v bytě s rodiči a dalšími třemi sourozenci. Rodičům nějakou částkou přispává také na bydlení. Bylo tak sice prokázáno uzavření smlouvy, avšak nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2006 Sb. o spotřebitelském úvěru, což vedlo soud k závěru, že daná smlouva je neplatná. Žalobce sice v žalobě tvrdil zjištěný příjem [částka], tato výše příjmu však není ničím doložena a výdaje nejsou tvrzeny a ani doloženy. Naproti tomu soud považuje provedenými důkazy za dostatečné prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému částku [částka], a to formou převodu na účet žalovaného dne 4. 6. 2024. Předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2025 žalobce vyzval žalovaného k vrácení částky, přičemž lhůta k vrácení byla stanovena v trvání 3 dnů. Soud tak vyhodnotil, že žalobce poskytl žalovanému, byť na základě smlouvy, avšak v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, částku [částka], žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil a je povinen toto obohacení vrátit dle ust. § 2991 o. z. Soud proto žalobě vyhověl co do částky [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal žalobci také nárok na příslušenství ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. a zavázal žalovaného zaplatit žalobci také příslušenství od 27. 1. 2025, když žalobce prokázal doloženou výzvou k plnění s podacím lístkem, že tato výzva byla dne 20. 1. 2025 podána na poště, a tudíž ve smyslu § 573 o. z. se považuje za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tj. ke dni 24. 1. 2025. Jestliže byla v dané výzvě stanovena lhůta v trvání tří dnů, pak se žalovaný dostal do prodlení až dne 27. 1. 2025. Pokud žalobce požadoval úroky již od 4. 10. 2024, tak s ohledem na výše uvedené soud v této části žalobu zamítl (výrok II.), neboť byl shledán nedůvodným, stejně jako další částky požadované žalobcem, při shledání uzavřené smlouvy za neplatnou pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru. Je tedy zřejmé, že žalobci přísluší toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. a nárok na příslušenství ve smyslu § 1970 o. z., když výše úroků z prodlení je odůvodněna ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb.
6. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, pak soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
7. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit ve splátkách dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud vyhověl žádosti žalovaného o splátky, vzhledem k tomu, že je evidován na úřadu práce, nepobírá žádné sociální dávky a jeho příjem tvoří jen příjem z brigády cca [částka] týdně.