Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 5 379,90 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 15 379,90 Kč od 31. 3. 2024 do 29. 6. 2024, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 676 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
Odůvodnění
1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 11. 12. 2024 domáhal po žalované zaplacení částky 15 379,90 Kč s příslušenstvím představující částku, jež byla dne 5. 12. 2023 právním předchůdcem žalobce, společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] p.l.c. (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] p.l.c.) se sídlem [adresa] na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz. Částka měla být zaplacena do 30. 3. 2024. Úvěr byl poskytnut bezhotovostním převodem na účet č. 1961919010/30630. Právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalované lustrací z veřejně dostupných databází a výpočtem doložených příjmů a výdajů Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 pohledávka přešla na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Přes předžalobní upomínku ze dne 23. 6. 2024, žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Žalobce požadoval uhrazení žalované částky z titulu poskytnutého úvěru, příp. z titulu bezdůvodného obohacení shledá-li soud, že žalobce nemá nárok z titulu smlouvy o úvěru. Protože se žalovaná dostala do prodlení, požadoval žalobce také úroky z prodlení.
2. Okresní soud v [adresa] vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 12. 2. 2025 zrušen, neboť se jej žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou.
3. K jednání nařízenému na den 13. 5. 2025 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni, přičemž zástupce žalobce svou neúčast omluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobce, společnost společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].l.c. (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] p.l.c.) poskytl žalované dne 5. 12. 2023 bezhotovostním převodem na účet č. 1961919010/30630, jehož je majitelem, částku 10 000 Kč. Předmětná pohledávka pak byla postoupena na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně dodatků, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2024. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, kterou ani přes předžalobní výzvu ze dne 23. 6. 2024, dosud neuhradila.
5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná pouze částečně. Soud konstatuje, že nevzal v řízení za prokázané, že mezi předchůdcem žalobce, jakožto věřitelem, a žalovanou, jakožto dlužníkem, byla uzavřena smlouva o obsahu tvrzeném žalobcem. Žalobce sice předložil k důkazu nepodepsanou listinu, tj. návrh smlouvy, nicméně z této listiny se nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text odpovídal projevu vůle žalované. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, žalobce nedoložil žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a takto uzavřena. V řízení navíc nebylo prokázáno, že předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, jakožto spotřebitele, a to dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, což vedlo soud k závěru, že daná smlouva by byla neplatná i za předpokladu, že by se její uzavření v řízení prokázalo. Naproti tomu soud považuje provedenými důkazy za dostatečné prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč formou převodu na účet žalované dne 5. 12. 2023 a vyzval žalovanou k plnění předžalobní výzvou k zaplacení ze dne 23. 6. 2024 obsahující také sdělení, že pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na žalobce, přičemž lhůta k zaplacení byla stanovena v trvání 3 dnů. Soud takto vyhodnotil, že předchůdce žalobce poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu částku 10 000 Kč, žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila a je povinna toto obohacení vrátit dle ust. § 2991 o.z. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 10 000 Kč, kdy vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal žalobci také nárok na příslušenství ve smyslu § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci toto příslušenství od 3. 8. 2024, když žalobce prokázal doloženou výzvou k plnění s podacím lístkem, že tato výzva ze dne 27. 8. 2024 byla podána téhož dne na poště, tudíž ve smyslu § 573 o. z. se považuje za doručenou 3. pracovním dnem po odeslání, tj. ke dni 30. 6. 2024. Jestliže byla v dané výzvě stanovena lhůta k plnění v trvání 3 dnů, pak se žalovaná dostala do prodlení až dne 30. 6. 2024. Pokud žalobce požadoval úroky z prodlení již od 31. 3. 2024, tak s ohledem na výše uvedené, soud v této části žalobu zamítl (výrok II.), neboť byl shledán nedůvodným, stejně jako další částka požadovaná žalobcem. Je tedy zřejmé, že žalobci přísluší toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následujících o. z. a nárok a na příslušenství ve smyslu § 1970 o. z., když výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
6. Vzhledem k částečnému úspěchu žalobce soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř přiznal žalobci poměrnou část nákladů řízení ve výši 676 Kč. Žalobci náleží na nákladech řízení 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále 3 úkony á 300 Kč dle§ 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) a hotové výdaje, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a DPH 252 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Úspěch žalobce činí 30 % a 30 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 252 Kč činí 675,60 Kč, po zaokrouhlení 676 Kč. Pokud žalobce požadoval odměnu advokáta ve smyslu § 7 vyhl. č. 177/96 Sb., soud se s tímto názorem žalobce neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když v předmětném řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč, a v němž byla přiznána žalobci náhrada nákladů řízení. Tedy popsaná situace zcela koresponduje s ust. § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. Soud uložil žalovanému, s ohledem na jeho neúspěch ve věci, zaplatit žalobci takto vyčíslené náklady řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)
7. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.