Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce pro žalovaného stanovaná rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 19. 9. 2006, č. j. [spisová značka] ve výši 1 000 Kč měsíčně se s účinností od 1. 9. 2025 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou z 16. 6. 2025 domáhal zrušení vyživovací povinnosti pro žalovaného, jak mu bylo stanoveno naposledy rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 19. 9. 2006, sp. zn. [spisová značka].
2. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že zrušení vyživovací povinnosti požaduje ke dni 31. 8. 2025. Žaloba byla odůvodněna tím, že se dozvěděl, že žalovaný, který je jeho synem, se již soustavně nepřipravuje na své budoucí povolání a ukončil studium závěrečnou zkouškou dne 13. 6. 2025.
3. Žalobce na žalobě setrval, žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud zjistil, že naposledy bylo o výživném žalobce pro žalovaného rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 19. 9. 2006, č. j. [spisová značka], kdy žalobci byla stanovena vyživovací povinnost pro žalovaného částkou 1 000 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno a mezi účastníky rovněž nesporné, že žalovaný ukončil studium na Odborném učilišti a praktické škole [adresa] závěrečnou zkouškou dne 13. 6. 2025 a od 15. 9. 2025 je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, a to až dosud.
5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb., když dle § 911 dovodil, že žalobci vyživovací povinnost vůči žalovanému zanikla, neboť tento je schopen sám se živit, když jednak ukončil studium a jednak je veden jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. V souladu s žalobním požadavkem bylo tak žalobě vyhověno, přičemž žalobce sám prohlásil, že uhrazené výživné zpětně požadovat nebude.
6. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. nebylo přiznáno právo náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť ani žalobce, který byl ve věci zcela úspěšný, toto nepožadoval.