Výrok
I. Žaloba doručená soudu dne 16. 4. 2021, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky za dobu od 21. 7. 2017 do zaplacení 8,05 % ročně z této částky, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa] [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa] [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 20. 4. 2017 úvěr ve výši 2 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 7. 2017. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 500 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč a případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 0 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 20. 4. 2017. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobkyně (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 2. 2. 2021. Poplatek za poskytnutí úvěruje stanoven dle článku I. Smlouvy, a obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jednání.
4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: výpis z účtu ze dne 20. 4. 2017, smlouva o spotřebitelském úvěru, smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínka s poštovním podacím archem.
5. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.
6. Soud konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu, neboť tato skutečnost se z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru nepodává. Podpis žalovaného na listině absentuje. Žalobkyně v řízení nepředložila žádný relevantní důkaz o tom, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě.
7. Z výpisu z účtu soud zjistil, že z účtu předchůdce žalobkyně byla dne 20. 4. 2017 provedena platba ve výši 2 500 Kč na účet označený pouze svým číslem. Z této listiny se nepodává, že by částka 2 500 Kč byla poskytnuta právě žalovanému. Soud tak nevzal za prokázáno, že by byla žalovanému skutečně vyplacena buď v hotovosti, nebo jakýmkoliv jiným způsobem tvrzená částka, neboť žalobkyní předložené důkazy nejsou způsobilé prokázat tvrzení, že žalovanému byl v tvrzené výši úvěr poskytnut, tj. že žalovaný úvěr čerpal; soud nevzal za prokázáno, že se jedná o účet, jehož majitelem je žalovaný, resp. že se jedná o účet, který by svým aktivním úkonem určil žalovaný k poukázání finančních prostředků.
8. Zástupcem žalobkyně byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení dluhu.
9. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná.
10. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu a neprokázala ani, že by žalovanému byly peněžní prostředky fakticky poskytnuty.
11. Podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrový se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyní předložená smlouva svým obsahem naplňovala podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Jelikož předchůdce žalobkyně uzavíral smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona.
12. V předložené úvěrové smlouvě či jiných listinách nebyl obsažen žádný podpis žalovaného, a to ani elektronický. Přestože elektronický podpis je v zák. č. 397/2016 Sb. a v čl. 3 bodu 10 nařízení EU [číslo] 2014 vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení a dalších identifikačních údajů žalované v záhlaví smlouvy, doplněné o tvrzení žalobkyně, že žalovaná smlouvu odsouhlasila na webových stránkách úvěrujícího. Soud tedy uzavírá, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Nedodržení písemné formy podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru sice nemá za následek neplatnost smlouvy o úvěru, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného.
13. Rovněž tak žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovanému byly fakticky poskytnuty tvrzené peněžní prostředky. Poskytnutím úvěru je třeba rozumět převedení příslušných peněžních prostředků z vlastnictví úvěrujícího do vlastnictví úvěrovaného, tj. poskytnuté peněžní prostředky musí být ve vlastnictví úvěrujícího (srov. [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 690 – 714). V posuzované věci se předchůdce žalobkyně zavázal převést peněžní prostředky na účet žalovaného. Z provedeného důkazu - potvrzení o provedené platbě - bylo pouze prokázáno odeslání finančních prostředků z účtu. Žádným z provedených důkazů pak už nebylo prokázáno nabytí peněžních prostředků žalovaným.
14. Soud byl připraven u jednání žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř.
15. S ohledem na vše výše uvedeno soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.
16. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla se svou žalobou převážně procesně neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
17. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku, proti kterému není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.