Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 90 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 21. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 463 Kč, a to k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] soudní poplatek ve výši 4 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 11. 2. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím, což odůvodnil tak, že žalobce je insolvenční správce dlužníka [Jméno žalobce B]., IČO [IČO žalobce B], se sídlem [adresa]. Usnesením [Anonymizováno] soudu v [adresa] č. j. [Anonymizováno] [spisová značka] -[Anonymizováno] ze dne [datum] byl zjištěn úpadek a žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem. Usnesením téhož soudu č. j. [Anonymizováno] [spisová značka] -[Anonymizováno] bylo rozhodnuto o konkursu. Dne 16. 2. 2024 uzavřel žalobce a žalovaný dohodu o narovnání týkající se vozidla [Anonymizováno] [Anonymizováno], na základě které se žalovaný zavázal uhradit do majetkové podstaty dlužníka částku 100 000 Kč. Žalovaný uhradil jen 10 000 Kč, a to dne 25. 3. 2024. Další částky již neuhradil. Žalovaný tedy dluží částku 90 000 Kč. Ačkoliv žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky vyzýval, dlužná částka zůstala neuhrazena.
2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.
3. K jednání nařízenému ve věci se žalobce ani žalovaný nedostavili. Žalobce svou neúčast u jednání omluvil a souhlasil s jednáním a rozhodnutím v jeho nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobcem, tedy z listin, které žalobce k prokázání svých skutkových tvrzení označil, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: dohoda o narovnání ze dne 16. 2. 2024, předžalobní upomínka, včetně poštovního podacího archu. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu tak, jak jej tvrdila žalobkyně v žalobě, když s ohledem na jeho faktickou nespornost a povahu provedených důkazů (tj. listin, jejichž pravost ani věcná správnost nebyla žádným účastníkem zpochybněna) v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nerozepisoval jednotlivá skutková zjištění.
5. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.
6. V dané věci soud vycházel z listiny - dohody o narovnání ze dne [datum], ve které žalovaný svým podpisem uznal svůj závazek, jež je vymáhán žalobou. Soud proto postupoval podle § 2053 o. z., dle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Tímto byla nastolena vyvratitelná domněnka o existence závazku a došlo k přesunu důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, tedy na žalovaného, aby případně tvrdil a prokázal, že závazek v uznaném rozsahu neexistoval či zanikl. Žalovaný v tomto směru ničeho netvrdil, k žalobě se nevyjádřil a nadto se ani k jednání nedostavil a soud jednal v jeho nepřítomnosti, přičemž soud byl připraven při jednání žalovaného poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ve shora uvedeném smyslu, jakož i o následcích nesplnění této povinnosti. Žalovaný se však k jednání nedostavil a dobrovolně se tak zbavil práva na poučení, které by se mu ze strany soudu dostalo, avšak pouze při jednání, neboť poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. je konstruována pouze jako poučovací povinnost soudu při jednání, a nikoliv mimo jednání. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno. Soud tak dospěl k závěru, že nárok žalobce je v celém rozsahu po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, když i nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení je v souladu s § 1970 o. z., a to ve výši dle příslušného vl. nař. č. 351/2013 Sb.
7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný procesní úspěch, čímž mu vzniklo právo vůči žalovanému na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšného žalobce sestávají z odměny za zastupování žalobce v řízení advokátem, a to za celkem [hodnota] úkonů právní služby á 4 700 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u ústního jednání a odeslání předžalobní výzvy), dále 2 x režijní paušál po 450 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše s DPH ve výši 21 % z těchto částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř.; tj. na nákladech řízení celkem 12 463 Kč. Tyto náklady řízení žalobci prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému uplatnění žalobcova práva. K náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
8. V daném případě byl žalobce v řízení podle § 11 odst. 2, písm. n) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozen od placení soudních poplatků. V souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. přešla poplatková povinnost s ohledem na výsledek sporu na žalovaného. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení soudního poplatku ve výši 4 500 Kč, když vycházel ze sazebníku soudních poplatků platného v době podání žaloby (položka 1, bod 1, písm. b) Sazebníku poplatků). Soudní poplatek byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě stanovené v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., a to na účet Okresního soudu v , adresa9. Dlužnou částku, jakož i náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.