Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 214 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky za dobu od 12. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 455 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokátky], advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 7. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 214 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že dne 16. 4. 2025 v čase 15:20 hodin způsobil žalovaný na parkovišti při [adresa] u OC Futurum poblíž prodejny Sinsay s osobním automobilem [jméno FO] [jméno FO], RZ: [SPZ] dopravní nehodu tak, že při vyjíždění z parkovacího místa poškodil v místě zaparkované osobní vozidlo tovární značky [jméno FO] Superb, RZ: [SPZ], ve vlastnictví pana [jméno FO]. Žalovaný po dopravní nehodě nezastavil, nespolupracoval při zjišťování skutkového stavu, dopravní nehodu neohlásil na policii a z místa dopravní nehody ujel, aniž by tuto událost jakkoliv řešil. Následnou lustrací bylo nadto zjištěno, že žalovaný nebyl v době DN držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel. K vozidlu, kterým byla způsobena škoda, bylo u žalobkyně sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla smlouvou č. [hodnota] ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Na žalobkyni se následně obrátil poškozený se svým nárokem na výplatu pojistného plnění a žalobkyně mu jako náhradu škody uhradila částku ve výši 13 214 Kč jako náhradu škody způsobené na poškozeném vozidle. Žalobkyně uplatnila vůči žalovanému svůj nárok na náhradu pojistného plnění ve výši 13 214 Kč, které za žalovaného plnila, na základě ustanovení § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, kdy z důvodu řízení vozidla bez platného řidičského oprávnění, má pojistitel proti pojištěnému (řidiči vozidla) právo na náhradu toho, co za něj plnil. K úhradě pohledávky vyzvala žalobkyně žalovaného dne 10. 6. 2025, splatnost tedy nastala ke dni 11. 7. 2025. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 4. 8. 2025 předžalobní upomínku s výzvou k plnění dlužné jistiny ve lhůtě 15 dnů, stanovené nad rámec lhůty dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.
2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.
3. Žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jednání.
4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: výpis z registru ČKP, relace Policie ČR, likvidační zpráva, výplatní dopis, kalkulace, upomínka, předžalobní upomínka včetně poštovního podacího archu. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu tak, jak jej tvrdila žalobkyně v žalobě, když s ohledem na jeho faktickou nespornost a povahu provedených důkazů (tj. listin, jejichž pravost ani věcná správnost nebyla žádným účastníkem zpochybněna) v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nerozepisoval jednotlivá skutková zjištění.
5. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti. Žalovaný způsobil třetí osobě škodu, za kterou odpovídá. Žalovaný, přes upomínky žalobkyně, neuhradil dlužnou částku, která představuje majetkovou újmu žalobkyně. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno. Soud tak dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je v celém rozsahu po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu s § 1970 o. z., a to ve výši dle příslušného vl. nař. č. 351/2013 Sb.
6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, čímž jí vzniklo právo vůči žalovanému na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně sestávají z odměny za zastupování žalobkyně v řízení advokátem, a to za celkem [hodnota] úkony právní služby á 1 660 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 11, odst. 2, písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a odeslání předžalobní výzvy), dále 4 x režijní paušál 450 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše s DPH ve výši 21 % z těchto částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř., a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč; tj. na nákladech řízení celkem 7 455 Kč. Tyto náklady řízení žalobkyni prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému uplatnění jejího práva. K náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.