Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 23. 10 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14 593,70 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 522,50 Kč za dobu od 23. 10. 2025 do zaplacení, a částky 554,33 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 262 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 27. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 26 148,03 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 23. 6. 2025 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 43 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 23. 7. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 28. 5. 2030. Dle čl. I odst. 3 Smlouvy je její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalovaného, a dále Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. X odst. 3 Smlouvy před podpisem smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně stanoveny. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, a to následujícím způsobem. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni, což vyplývá ze PDF souboru „uveruschopnost“ či „creditworthiness“, který byl soudu zaslán v příloze návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem „jine_CreditworthinessMethodology.pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking [právnická osoba], která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information [právnická osoba] (Poskytovatel služby informování o v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobkyně dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem „jine_creditworthiness.pdf“). Žalovaný dále provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů [právnická osoba]. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to bankovní a nebankovní registr klientských informací dne 23. 6. 2025, centrální evidence exekucí dne 23. 6. 2025, ISIR dne 23. 6. 2025, neplatné doklady MV ČR dne 23. 6. 2025. Žalovaný následně správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo [tel. číslo] číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (S. E. Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto: Dne 23. 6. 2025 v částce 11 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy následující volitelné služby: služba “Klidné spaní” za poplatek ve výši 109,80 Kč, služba “Presto” za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 28,80 Kč. Jedná se o služby, které jsou volitelné a je na uvážení zájemce o úvěr, zda je bude chtít využít. Částky zaplacené žalovaným byly dle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení žalovaného nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. IX odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 22. 10. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 23. 10. 2025. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 25 593,70 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: jistina 11 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 218,90 Kč, smluvní úrok 14 071,20 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 109,80 Kč, poplatek za službu „Presto“ 165 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“ 28,80 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy službu “Klidné spaní”, v původní výši 109,80 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy službu “Presto”, v původní výši 165 Kč. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.
2. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudila jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 6. 2025, výpisy z účtu, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínka včetně poštovního podacího archu.
4. Soud zjistil:- z listiny smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 6. 2025, že se týká žalobkyně jako věřitele a žalovaného jako klienta. Jde v ní o závazek věřitele poskytnout klientovi úvěr ve výši 11 000 Kč. Klient měl poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím (úrokem 1,066 % denně a poplatky) v pravidelných splátkách. Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení a zesplatnění úvěru v případě, kdy je Klient alespoň 90 dní v prodlení se splácením jedné nebo více splátek. Tato listina obsahuje kopii podpisu za žalobkyni a na místě podpisu žalovaného je strojový text: „Tímto podepisuji dne 2025-01-02 Klient“- z listiny BankID výpis, že žalobkyně provedla identifikaci žalovaného skrze bankovní identitu. Z listiny Autorizace ověření totožnosti, že došlo k ověření totožnosti spotřebitele (žalované) autorizované prostřednictvím přímého náhledu na její bankovní účet. z dokumentu jine_CreditworthinessMethodology, že má žalobkyně obecně nastaveno posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Z listiny Identifikované příjmy, že se jedná o interní dokument žalobkyně, která z množství různých údajů o příjmech na účtech dospěla k závěru o výši ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného. Z listiny Výpis o posouzení úvěruschopnosti, že se jedná o interní dokument žalobkyně, který vyšel z údajů poskytnutých žalovaným.- z listiny Přehled bankovních transakcí a výpis z účtu, že žalovanému byla vyplacena celkem částka 11 000 Kč.- z Výzvy k úhradě před podáním žaloby, a dokladu o podání, že jí právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky.
5. Z listin Informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, Příloha: Předpis denních splátek, Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, Všeobecné obchodní podmínky, soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí.
6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 11 000 Kč. Žalovaný byl poté vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do tří dnů. Soud nevzal za prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva jakéhokoliv obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu označenou Smlouva o úvěru, ovšem ta neobsahuje podpis žalovaného, který na ní ani není z ničeho identifikovatelný. Sama skutečnost, že žalobkyně identifikovala osobu žalovaného prostřednictvím bankovní identity, resp. skrze účet, nevypovídá nic o tom, že by žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu tvrzeného obsahu, a v podstatě ani o tom, že by všechny žalobkyní tvrzené údaje o žalovaném byly věrohodné. Soud byl připraven žalobkyni v daném směru poučit žalobkyni o jejích procesních povinnostech u jednání, avšak žalobkyně se jednání nezúčastnila a patrně tím dala najevo připravenost snést posouzení věci skrze institut bezdůvodného obohacení, jak ostatně v žalobě alternativně navrhovala.
7. Soud vedle toho nemá ani za to, že by žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v tomto směru předložila listiny pořízené jí samotnou a výpisy ze dvou účtů, které rozhodně nejsou způsobilé prokázat kdy, jak a jaké konkrétní informace o příjmech a výdajích žalobkyně od žalovaného získala a jak je konkrétně ověřila a vyhodnotila. Není ani zřejmé kdy a z jakých konkrétních databází osobu žalovaného ověřovala a s jakým výsledkem. I v daném směru byl soud žalobkyni připraven u jednání přiměřeně poučit.
8. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 11 000 Kč převodem na bankovní účet, jehož je majitelem. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil 0 Kč, žalovaný sám netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni něco uhradil. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalovanému, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 11 000 Kč; tedy v nárok žalobkyně je v tomto rozsahu po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu s § 1970 o. z., a to ve výši dle příslušného vl. nař. č. 351/2013 Sb., neboť smluvní úroky z prodlení žalobkyně nepožadovala. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že s ohledem na poměr procesního (ne)úspěchu nepřiznal žádné z účastnic nárok na náhradu nákladů řízení.
10. Lhůta splatnosti tímto rozhodnutím přiznaných částek byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
11. Žalobkyně zaplatila v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 1 046 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku ve výši 1 308 Kč. Proto soud žalobkyni zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] doplatek soudního poplatku tak, jak uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.