Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 16 670 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 30. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 12. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 16 670 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] uzavřela dne 30. 8. 2023 s žalovaným Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 11 500 Kč, když částka byla zaslána na účet žalovaného č. [č. účtu] pod VS [var. symbol], částka 4 829,73 Kč je pak požadována jako poplatek za poskytnutí úvěru, a dále úrok ve výši 340,27 Kč. Spolu s dlužnou částkou požadoval žalobce úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 30. 9. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaný svým podáním ze dne 5. 2. 2025 uvedl, že jednak omlouvá svou nepřítomnost u jednání dne 18. 3. 2025 a jednak, že hodlá dlužnou částku uhradit v co nejrychlejším termínu tak, aby učinil toto do konání jednání.
3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce i žalovaný svou neúčast u jednání písemně omluvili. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.
4. V rámci provedeného dokazování bylo soudem zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným proběhla následně ve vztahu k celkové dlužné částce dohoda o zaplacení částky 15 000 Kč do 13. 12. 2024 v rámci splátkového kalendáře, což žalovaný učinil 12. 12. 2024, a částky 13 000 Kč do 31. 1. 2025, což žalovaný učinil 27. 1. 2025.
5. Po právním zhodnocením shora zjištěného skutkového stavu má soud za to, že žalobě nelze vyhovět, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný dlužnou částku zcela uhradil. Žalobce na dotaz soudu, zda se tak stalo, sice nikterak nereagoval, soud má však za to, že pokud došlo k předložení důkazu o dohodě mezi účastníky a potvrzení o realizaci platby zcela korespondují s těmito dohodami, lze vycházet ze skutečnosti, že částka byla uhrazena, i když uvedené žalobce nepotvrdil. Výrokem I. tak byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.
6. Výrokem II. pak v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaný sice zaplatil dlužnou částku až po podání žaloby, ale lze predikovat, že zčásti by byla žaloba zamítnuta, a to pro nepřiměřeně vysoký poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní úrok ve věci, a jednak soud zohlednil snahu žalovaného situaci vyřešit, nereakci žalobce na výzvu soudu a dle ust. § 150 o.s.ř. tak rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.