Výrok
I. Výpověď z nájmu bytu ze dne 17. 12. 2025 daná žalovanou žalobkyni je neplatná.
II. Žaloba, aby bylo určeno, že nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovanou i nadále trvá, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 14. 1. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla určena výpověď z nájmu bytu č. [Anonymizováno] nacházející se v domě č. p. [Anonymizováno], na pozemku parc. č. [hodnota], obec [adresa], daná žalovanou žalobkyni, za neplatnou. Od počátku r. 2020 do konce r. 2025 byl nájem opakovaně automaticky prodlužován, přičemž nájemné bylo sjednáno ve výši 10 000 Kč předem, a taktéž byla složena kauce ve výši 10 000 Kč při započetí nájmu. Žalobkyně se dostala v. r. 2024 do vážných osobních, zdravotních a finančních potíží, nebyla po určitou dobu schopna hradit nájemné včas, ale dlužnou částku uhradila v lednu 2025. K dalšímu výpadku příjmů pak došlo v polovině r. 2025, a to se projevilo v dočasném neplacení nájemného. Dne 24. 9. 2025 žalovaná jednostranně zvýšila žalobkyni nájemné na částku 14 000 Kč od prosince 2025, přičemž žalobkyně žádala o odklad účinnosti s ohledem na své finanční možnosti. Pokud pak žalovaná na tuto odpověď nereagovala, vnímala žalobkyně, že s návrhem souhlasí, avšak dne 14. 12. 2025 žalobkyně obdržela návrh nové nájemní smlouvy se zvýšeným nájemným a navýšením požadované kauce, a pokud se pak žalobkyně snažila s žalovanou dohodnout, dne 17. 12. 2025 žalovaná zaslala žalobkyni výpověď z nájmu, přičemž k jejímu doručení došlo 29. 12. 2025. Žalobkyně namítala formální i obsahovou vadnost výpovědi a z tohoto důvodu navrhovala, nechť soud určí, že je výpověď neplatná. Taktéž se dožadovala určení, že nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovanou nadále trvá.
2. Žalovaná v rámci svého procesního stanoviska uvedla, že s žalobou souhlasí, vnímá výpověď ze dne 17. 12. 2025, doručenou žalobkyni 29. 12. 2025, jako neplatnou, čemuž svědčí i další chování žalované, že nikterak nevystěhovala žalobkyni z předmětného bytu a nájemní vztah i nadále trvá. Žalovaná neuvedla, že by výpověď danou žalobkyni vzala zpět.
3. Pro uvedené soud neprováděl ve věci dokazování listinami, jež byly předloženy, má za to, že základ nároku je žalovanou uznán, byť v dané věci nelze postupovat dle § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když se jedná o typ rozhodnutí, jež nepodléhá fikci uznání. Vycházel z nesporných skutkových tvrzení obou účastníků co do dalšího trvání nájemního vztahu, výpověď nebyla žalovanou vzata zpět a pro deklaraci v souladu s ust. § 2314 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) konstatoval neplatnost listiny ze dne 17. 12. 2025 pro nedůvodnost.
4. Pokud pak výrokem II. byla žaloba zamítnuta co do určení, že nájemní vztah trvá, uvedené neznamená, že nájemní vztah žalobkyně a žalované netrvá, jde pouze o formální postup soudu, kdy soud tím, že zneplatnil předmětnou výpověď, proklamuje, že nájemní vztah i nadále trvá a žalobkyně tedy není povinna předmětný byt vyklidit.
5. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy obě účastnice byly částečně procesně úspěšné, a to v rozsahu 50 %, tzn. dle procesní matematiky žádná nemá právo na náhradu nákladů řízení.