Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 14 615 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 5. 2. 2018 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 5. 2. 2018 do zaplacení. Žalobce svou žalobu odůvodnil skutečností, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 20. 11. 2017 uzavřena smlouva o podnikatelské zápůjčce č. [hodnota], na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, se splatností nejpozději do 4. 2. 2018. Poplatek za poskytnutí zápůjčky čítá 4 615 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že nezbývá než žalobu v celém rozsahu zamítnout, když v souladu se zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, nelze vyhodnotit smlouvu, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jako platnou, když ze strany žalobce nebylo ani tvrzeno, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jakým způsobem, dále pak byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky v nepřiměřené výši, a s odkazem na nález ÚS sp. zn. I. ÚS 199/11 soud tak mohl posoudit žalobu toliko v intencích ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Pokud pak učinil dotaz u [právnická osoba]. ve vztahu k účtu č. [č. účtu], jak specifikoval žalobce, bylo soudu sděleno, že majitelem tohoto účtu je jiná osoba než žalovaný. Soud tak nemohl dle skutkových tvrzení a důkazních návrhů učiněných ze strany žalobce zjistit, zda došlo k poskytnutí finanční částky 10 000 Kč právním předchůdcem žalobce žalované. Bylo na žalobci, aby dostál své povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, žalobce tuto splnil, avšak z provedeného důkazu nebylo prokázáno tvrzení žalobce. Pokud by pak soud dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. chtěl poučit žalobce o povinnosti označit důkazy pro prokázání tvrzení, když z dosud označených a provedených důkazů toto zjištěno nebylo, a žalobce se k jednání nedostavil, zbavil se tak této možnosti, když těžiště poučovací povinnosti soudu tkví u jednání. Pro nyní uvedené nezbylo než žalobu zamítnout v celém rozsahu.
5. Výrokem II. pak bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když zcela úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, prokazatelně mu nevznikly. Bylo tak rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.