Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 24. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 460,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 24. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 2. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 10 460,50 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO] uzavřela dne 24. 5. 2022 s žalovaným prostřednictvím stránek [Anonymizováno] Smlouvu o úvěru, na základě které poskytnul žalovanému úvěr v celkové výši 5 000 Kč, když částka byla zaslána na účet žalovaného č. [č. účtu] pod VS [var. symbol] a částka 5 460,50 Kč je pak požadována jako poplatek za poskytnutí úvěru. Spolu s dlužnou částkou požadoval žalobce úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 24. 6. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:
5. Právní předchůdce žalobce dne 24. 5. 2022 zaslal na bankovní účet č. [č. účtu] (majitel žalovaný) částku ve výši 5 000 Kč pod VS [var. symbol].
6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek přesahující částku samotného úvěru, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla na účet č. [č. účtu] v květnu 2022 pod VS [var. symbol] právním předchůdcem žalobce poukázána částka ve výši 5 000 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalovanému, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Výrokem I. tak bylo žalobě vyhověno v uvedeném rozsahu.
7. Výrokem II. byly pro uvedené zamítnuty ostatní nároky uplatněné žalobcem s ohledem na skutečnost, že soud nevycházel z uzavřené smlouvy o úvěru, když tato nebyla co do zajištění uzavřena platně, nelze žalobci přiznat více než částku, která představuje reálnou hodnotu, kterou žalovaný obdržel. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
8. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy účastníci byli procesně úspěšní zhruba ve stejném rozsahu, žádnému tedy nenáleží náhrada nákladů řízení.