Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 25. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 7 348,59 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 224,42 Kč ve výši 12 % ročně od 25. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 7. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 12 848,59 Kč s odůvodněním, že žalobce uzavřel dne 24. 10. 2024 s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] až do výše 11 600 Kč, na základě které poskytnul žalované úvěr v celkové výši 5 500 Kč, když částka byla zaslána na účet žalovaného č. [č. účtu] dne 24. 10. 2024, když dále je v rámci celkové požadované částky 12 786,57 Kč kromě nesplacené jistiny 5 499,97 Kč požadován poplatek za vyplacení finančního úvěru ve výši 109,45 Kč, smluvní úrok ve výši 7 012,15 Kč a poplatek za službu [Anonymizováno] ve výši 165 Kč. Spolu s dlužnou částkou žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období 24. 11. 2024 do 22. 2. 2025 v kapitalizované výši 62,02 Kč. Spolu s dlužnou částkou požaduje žalobce úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od 25. 2. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:
5. Žalobce zaslal na bankovní účet č. [č. účtu] (majitel žalovaná) částku ve výši 5 500 Kč.
6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek přesahující částku samotného úvěru, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalované byla na účet č. [č. účtu] v říjnu 2024 žalobcem poukázána částka ve výši 5 500 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalované, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Výrokem I. tak bylo žalobě vyhověno v uvedeném rozsahu.
7. Výrokem II. byly pro uvedené zamítnuty ostatní nároky uplatněné žalobcem s ohledem na skutečnost, že soud nevycházel z uzavřené smlouvy o úvěru, když tato nebyla co do zajištění uzavřena platně, nelze žalobci přiznat více než částku, která představuje reálnou hodnotu, kterou žalovaná obdržela. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
8. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšná žalovaná tyto nepožadovala, prokazatelně jí nevznikly, soud tak žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.