Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 16 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 33 792,37 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1. 5. 2022 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 50 092,37 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 3. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 50 092,37 Kč s odůvodněním, že žalobce uzavřel dne 8. 3. 2021 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytnul žalovanému úvěr v celkové výši 29 000 Kč. Dále byl mezi účastníky ujednán poplatek ve výši 32 978 Kč sestávající z úroku ve výši 25 182 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 296 Kč, cekem 61 978 Kč. Žalobce dále požaduje poplatek za vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč a 2 700 Kč za zaslané upomínky, celkem tedy 62 792,37 Kč. Žalovaný zaplatil toliko částku 12 700 Kč, zbývá zaplatit 50 092,37 Kč. Spolu s dlužnou částkou pak žalobce požaduje úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1. 5. 2022 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 0,1 % denně od 1. 5. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K jednání se nedostavil žalovaný, svou neúčast neomluvil. S ohledem na nepřítomnost žalovaného soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“)
4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:
5. Smlouva uzavřená 8. 3. 2021, poskytnuto 29 000 Kč, žalovaný zaplatil 12 700 Kč.
6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek přesahující částku samotného úvěru, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla žalobcem předána částka ve výši 29 000 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalovanému, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Pokud pak žalovaný zaplatil 12 700 Kč, bylo nutno tuto částku zohlednit a odečíst od částky poskytnuté jako úvěr. Výrokem I. tak bylo žalobě vyhověno v rozsahu částky 16 300 Kč. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta co do smluvního poplatku za poskytnutí úvěru a doplňkové služby ve výši 33 792,37 Kč pro nepřiměřenost, jak je uvedeno shora.
7. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy byl převážně úspěšný žalovaný, náklady řízení nepožadoval a prokazatelně mu nevznikly.