Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 45 001 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 1. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 33 999 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 1. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 79 000 Kč s odůvodněním, že dne 23. 3. 2025 mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 45 000 Kč, když dále byl sjednán poplatek ve výši 31 500 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 45 000 Kč, poplatku ve výši 31 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč s tím, že úvěr byl zaslán na účet č. [č. účtu] prostřednictvím společnosti [Anonymizováno]. Spolu s dlužnou částkou žalobce požaduje úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od 1. 6. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím společnosti [Anonymizováno] poukázal na účet žalovaného dne 23. 3. 2025 částku ve výši 45 001 Kč.
5. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek přesahující částku samotného úvěru, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla na účet č. [č. účtu] žalobcem poukázána částka ve výši 45 001 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalovanému, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Stejně tak bylo žalovanému uloženo zaplatit úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z., jak je shora specifikován ve výroku I. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné neshledal důvodu.
6. Výrokem II. pak byla žaloba částečně zamítnuta co do částky 33 999 Kč, když smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, žalovaný tak není povinen zaplatit požadovaný poplatek za poskytnutí úvěru, stejně jako smluvní pokutu.
7. Výrokem III. bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení, procesní úspěch ve věci je na obou stranách obdobný.