Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12 314,65 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 30. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 16 206,39 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 761,12 Kč ve výši 12 % ročně od 30. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 28 520,04 Kč s odůvodněním, že žalobce s žalovaným uzavřel Smlouvu o úvěru, na základě které poskytnul žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr č. [hodnota], a to ve výši 12 403 Kč. Žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 88,35 Kč. Žalovaná částka 28 520,04 Kč sestává z jistiny 12 314,63 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 204,20 Kč, smluvního úrok ve výši 15 444,27 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 556,94 Kč, když dále žalobce požaduje úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 075,77 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:
5. Na účet žalovaného č. [č. účtu] žalobce poukázal v době od 2. 9. 2024 do 9. 10. 2024 částku 12 403 Kč, žalovaný zaplatil částku ve výši 88,35 Kč.Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek nepřiměřený, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla na účet č. [č. účtu] v období od 2. 9. 2024 do 9. 10. 2024 žalobcem poukázána částka ve výši 12 403 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalovanému, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na poskytnutou částku 12 403 Kč zaplatil 88,35 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 12 314,65 Kč, ve zbytku byla žaloba zamítnuta výrokem II. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
6. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy účastníci byli procesně úspěšní zhruba ve stejném rozsahu, žádnému tedy nenáleží náhrada nákladů řízení.