Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

33 C 292/2024

Soud: Okresní soud v OstravěDatum rozhodnutí: 27. 11. 2024Č. j.: 33 C 292/2024-56Samosoudkyně: Mgr. Jana ŠvachováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 10. 2. 2025Předmět řízení: o zaplacení 13 522,80 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSOV:2024:33.C.292.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva pracovnísmlouva nájemní
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (18) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 670 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 670 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 7 852,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 375,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 302,24 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 655,05 Kč od 30. 4. 2024 do 14. 6. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 985,05 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 5 670 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 18,37 % ročně z částky 6 655,05 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 3. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 522,80 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 2. 11. 2022 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti částku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vedle poskytnuté částky právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit zápůjční úrok ve výši 4 463 Kč za sjednanou dobu řádného splácení s úrokovou sazbou ve výši 18,37 % ročně, částku výši 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku 1 529 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Zapůjčenou částku včetně úroků a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 65 týdenních splátkách po 260 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne 31. 1. 2024. Žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil pouze 1 330 Kč. Poslední platba byla žalovaným uhrazena dne 13. 12. 2022. Jelikož dlužná částka nebyla uhrazena řádně a včas, neuhrazená jistina ve výši 6 655,05 Kč se ode dne 1. 2. 2024 až do zaplacení úročí úrokem ve výši 18,37 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy. Žalobkyní po žalovaném požadovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 6 655,05 Kč, dlužných úhrad za poplatky ve výši 6 867,75 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 302,24 Kč (úrok ve výši 18,37 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 655,05 Kč od 1. 2. 2024 do 29. 4. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 375 Kč (zákonný úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 655,05 Kč od 21. 12. 2022 do 29. 4. 2024), úroku ve výši 18,37 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 655,05 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 655,05 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Výše uvedená pohledávka za žalovaným byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 společností [právnická osoba] postoupena na žalobkyni jako nového věřitele. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdce před uzavřením Smlouvy posoudil s odbornou péči schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet a to zejména na základě zhodnocení informací požadovaných i získaných od žalovaného. Žalovaný byla dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V doplnění žaloby ze dne 18. 10. 2024 žalobkyně uvedla, že žalovaným poskytnuté informace v rámci posouzení úvěruschopnosti byly zaznamenány v zákaznické kartě žalovaného ze dne 2. 11. 2022 a byly ověřeny před uzavřením Smlouvy z výplatních pásek za srpen a září 2022. Právní předchůdce žalobkyně si současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, tedy že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník-skladník u společnosti Human & [právnická osoba]., jeho měsíční příjem činí 38 604 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dospěl právní předchůdce s ohledem na výši požadované zápůjčky k názoru, že žalovaný je schopen tuto zápůjčku splácet.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl vyzván.

3. K ústnímu jednání konanému dne 27. 11 2024 se žalovaný, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud tedy podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žalobkyně u ústního jednání na žalobě setrvala. Soud provedl důkazy navržené a předložené žalobkyní a učinil níže uvedená zjištění.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou podnikající v předmětu podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 2. 11. 2022 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky 7 000 Kč žalovanému společností [právnická osoba], a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně, smlouva byla uzavřena na 65 týdnů, výše úroku za dobu řádného trvání smlouvy činila 4 463 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru činil 1 500 Kč, poplatek za službu flexibilního a komfortního splácení činil 1 529 Kč, pojistné za Doplňkové pojištění činilo 2 405 Kč, celková částka k zaplacení činila 16 897 Kč, RPSN činila 198,71 %. Celkovou částku se žalovaný zavázal splatit v 65 týdenních splátkách ve výši 260 Kč (výše poslední splátky činila 257 Kč). Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že převzal jistinu spotřebitelského úvěru v hotovosti.

6. Ze zákaznické karty, žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 2. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný v souvislosti s žádostí o poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč uvedl u druhu bydlení, že žije v nájmu, je svobodný, je zaměstnán na plný úvazek jako dělník-skladník u společnosti Human & [právnická osoba]., jeho čistý příjem činí 26 604 Kč, další čisté příjmy domácnosti uvedl ve výši 12 000 Kč. Své odhadované měsíční výdaje uvedl ve výši 15 000 Kč. Dále uvedl, že nemá kreditní kartu, zápůjčku u jiné společnosti ani bankovní účet. V části „Ověřené dokumenty“ je zaškrtnuto pole „výplatní pásky“, u nějž je dopsáno 08/09 2022. Ze zákaznické karty tedy vyplývá, že právní předchůdkyně ověřovala pouze žalovaným uvedený příjem ze zaměstnání, a to z výplatních pásek za měsíce srpen a září 2022. Ze zákaznické karty je zjevné, že právní předchůdce se nezabýval ověřením a doložením žalovaným tvrzených čistých příjmů domácnosti ani žalovaným uváděných výdajů.

7. Z tabulky umoření ze dne 6. 5. 2024 soud zjistil, že tato se vztahuje ke smlouvě č. [hodnota] ze dne 2. 11. 2022, a dále také to, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně na předmětný závazek celkem částku 1 330 Kč, nesplacená výše jistiny tak činí 6 655,05 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, vč. výňatku z Přílohy č. [hodnota] - seznamu postupovaných pohledávek vzal soud za prokázáno, že původní věřitel společnost [právnická osoba] jako postupitel uzavřel s žalobkyní jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni s účinnosti ke dni podpisu oběma smluvními stranami. Předmětná pohledávka za žalovaným je v seznamu postupovaných pohledávek uvedena pod pořadovým číslem [hodnota].

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 30. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně tímto sdělením, které bylo žalovanému dne 30. 5. 2024 zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě, oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval jej k úhradě dlužné pohledávky na účet žalobkyně do 10 dnů od doručení tohoto dopisu.

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 7. 2024 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 29. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 13. 8. 2024.

11. Z ostatních provedených důkazů, a to smluvních podmínek, informace o zpracování osobních údajů a čestného prohlášení soud nezjistil, žádné skutečnosti relevantní pro posouzení dané věci.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 2. 11. 2022 poskytl žalovanému v hotovosti částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s dalšími poplatky, tj. celkem částku 16 897 Kč, vrátit v 65 týdenních splátkách. Doposud žalovaný uhradil částku ve výši 1 330 Kč. Právní předchůdce žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětných smluv ověřoval příjmovou stránku žalovaného, avšak pouze částečně. Žalovaný doložil svůj příjem ze zaměstnání výplatními páskami za měsíc srpne a září 2022. Pokud jde o žalovaným uváděný čistý příjem domácnosti, tak jeho specifikací natož jeho doložením se právní předchůdce žalobkyně vůbec nezabýval. Právní předchůdce žalobkyně navíc zcela rezignoval na zkoumání výdajové stránky žalovaného, kdy se spokojil pouze s údajem uvedeným žalovaným stran předpokládané výše výdajů bez toho, aby si od žalovaného vyžádal poklady dokládající výši tvrzených výdajů. Předmětná pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena původním věřitelem společností [právnická osoba] s Postoupení pohledávky bylo uvedenou společností žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 4. 2024 odeslaným dne 30. 5. 2024, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od data doručení předmětného dopisu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2024.

13. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce věc posoudil podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) upravující smlouvu o úvěru. Vzhledem k tomu, že při uzavírání předmětné smlouvy o úvěru žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a právní předchůdce žalobkyně v pozici podnikatele ve smyslu § 420 o. z. nutno právní vztah vzniklý z předmětné smlouvy posuzovat podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ)“), neboť podle § 2 odst. 1 citovaného zákona je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. V projednávané věci jsou stěžení ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 ZoSÚ. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 3 odst. 1 písm. c) ZoSÚ se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud jde o samotnou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr splácet, tak poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péči ve smyslu § 75 ZoSÚ. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. [spisová značka], podle kterého pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V případě, že věřitel s odbornou péčí neposoudí úvěruschopnost, jak mu ukládá § 86 ZoSÚ, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) absolutně neplatná. K této neplatnosti je soud povinen v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]), jakož i judikaturou Evropského soudního dvora (viz např. rozsudek C-679/18 OPR) přihlédnout z úřední povinnosti.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru žalovanému řádně zkoumal jeho schopnost úvěr splácet. Řádné posouzení úvěruschopnosti předpokládá zjištění a ověření hlavních příjmů žadatele a dále jeho běžných životních nákladů včetně nákladů na již exitující závazky spotřebitele, a následně porovnání těchto příjmů a výdajů za účelem zjištění disponibilních zdrojů spotřebitele a jejich porovnání s předpokládanou výši splátek za účelem zjištění, zda je spotřebitel schopen bez obtíží schopen tyto splátky uhradit. Právní předchůdce žalobkyně částečně ověřoval příjmovou stránku žalovaného, co se týče výdajové stránky tak žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by právní předchůdce nějakým způsobem ověřoval výdaje uváděné žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně neměl před uzavřením Smlouvy k dispozici ověřené a doložené údaje o příjmech a výdajích, tudíž nemohl řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr řádně splácet. V kontextu tohoto zjištění nemůže závěr právního předchůdce žalobkyně o úvěruschopnosti žalovaného obstát. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.„) absolutně neplatná. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a další poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. a žalovaný je podle § 2991 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 ZoSÚ povinen žalobkyni vydat bezdůvodného obohacení ve výši 5 670 Kč (právní předchůdce žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytl částku 7 000 Kč, žalovaný uhradil na předmětnou smlouvu částku 1 330 Kč). Jelikož mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy, nebyla ani sjednána splatnost závazku. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení se tak řídí § 1958 odst. 2 o. z. Soud vzal za prokázáno, že žalovaný byla k úhradě dlužné částky vyzván v oznámení o postoupení pohledávky odeslaným dne 30.5.2024, přičemž žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení uvedeného dopisu. Žalovanému byla výzva ve smyslu § 573 o. z. doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 4. 6. 2024, lhůta k plnění tak končí dne 14. 6. 2024 a od 15. 6. 2024 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky podle § 1968 o. z. Žalobkyni tak od 15. 6. 2024 vzniklo právo na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v aktuálním znění. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, tak tato je dána v souladu s § 1879 o. z., neboť Smlouvou o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovaným včetně jejího příslušenství byla postoupena na žalobkyni. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací