33 C 49/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 10 135 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 135 Kč od 18. 1. 2024 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 12. 2023 uzavřela s žalovanou elektronicky prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz Smlouvu o zápůjčce, na základě které zaslala žalované na účet č. [č. účtu] téhož dne částku ve výši 8 600 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 795 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne 17. 1. 2024. Žalovaná žalobkyni na výše uvedený závazek uhradil pouze částku 7 200 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní pokutu ve výši 3 440 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky (náklady na písemné výzvy žalované) ve výši 2 500 Kč. Při uzavírání smlouvy prostřednictvím webové stránky žalobkyně „www.coolcredit.cz“ si žalovaná nejprve nastavila podle své vlastní volby splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnila formulář „Žádost o poskytnutí zápůjčky“, kde zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované pomocí skenu dokladu totožnosti žalované s její fotografií a ověřovací korunovou platbou zaslanou z účtu označeného jménem a příjmením žalované, na nějž byla následně zápůjčka vyplacena. Smlouva byla podepsána elektronicky PINem zaslaným na zadané telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejich rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně žalované dne 5. 11. 2024 zaslala předžalobní výzvu, na kterou žalovaná však nereagovala a dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila3. K jednání konanému dne 5. 5. 2025 se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) věc projednal v nepřítomnosti účastníků.4. Soud provedl důkazy předložené a navržené žalobkyní a po provedeném dokazování dospěl k následujícím zjištěním.5. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne 18. 12. 2023 včetně Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že jako smluvní strany jsou uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako klient, předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované bezhotovostní zápůjčku ve výši 8 600 Kč převodem na účet č. [č. účtu] nejpozději do 2 dnů od účinnosti smlouvy a závazek žalované vrátit zápůjčku spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 2 795 Kč nejpozději dne 17. 1. 2024. V místě podpisu smluvních stran jak v samotné smlouvě, tak i Všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, absentuje podpis žalované, kdy v místě vyhrazeném pro podpis klienta je uvedeno pouze jméno žalované, datum včetně hodiny, minuty a sekundy a PIN kód: 3789.6. Z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 12. 2023, číslo výpisu 2023/12, str. 344/585, bylo zjištěno, že z účtu č. [č. účtu] byla dne 16. 12. 2023 zaslána na účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] částka 1 Kč.7. Z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 12. 2023, číslo výpisu 2023/12, str. 367/585, bylo zjištěno, že na účet č. [č. účtu] byla dne 16. 12. 2023 z účtu č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] zaslána částka 8 600 Kč.8. Z výpisu z běžného účtu č. [č. účtu], číslo výpisu 2024/8, ze dne 30. 8. 2024, strana 1, bylo zjištěno, že majitelem uvedeného účtu je žalobkyně.9. Sdělením společnosti [právnická osoba]. ze dne 26. 3. 2025, které si soud vyžádal k návrhu žalobkyně, bylo prokázáno, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [č. účtu] je od 19. 2. 2018 žalovaná, přičemž dne 18. 12. 2023 byla na uvedený účet připsána částka 8 600 Kč od společnosti , právnická osoba10. Z předložených listin – Upomínka ze dne 24. 1. 2024, Upomínka ze dne 31. 1. 2024, Opakovaná výzva k úhradě ze dne 7. 2. 2024, Opakovaná výzva k úhradě ze dne 16. 2. 2024, Opakovaná výzva k úhradě ze dne 2. 3. 2024 soud zjistil, že tyto listiny vystavila žalobkyně a mínila jimi vyzvat žalovanou k úhradě dlužné částky. Soud však nevzal za prokázáno, že by žalobkyně žalovanou účinně vyzývala k úhradě dlužné částky, neboť tato skutečnost z uvedených listin nevyplývá. U žádné z těchto listin totiž nebylo prokázáno odeslání na adresu žalované.11. Z výzvy k úhradě před podání žaloby ze dne 5. 11. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 5. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 10 895 Kč, a to do tří dnů a dále nákladů právního zastoupení.12. Po provedeném dokazování soud konstatuje, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyní předložené listiny označené jako Smlouva o zápůjčce a Všeobecné obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] neprokazují, že by jejich obsah odpovídal vůli žalované, neboť na nich absentuje vlastnoruční podpis žalované či jiný prostředek způsobilý podpis žalované nahradit. Uvedené listiny jsou u místa pro podpis klienta opatřeny pouze číselným PIN kódem. Jelikož žalobkyně soudu nepředložila ani nenavrhla žádné důkazy k prokázání jí tvrzeného způsobu uzavření smlouvy prostřednictvím webových stránek žalobkyně, tj. prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nelze z označených listin dovodit, že by mezi účastníky došlo k uzavření jakékoli smlouvy postupem ve smyslu § 562 odst. 1 o. z. či jinak. Pro úplnost soud uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy včetně jejího dodatku zkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice ve své žalobě uvedla skutková tvrzení stran posouzení úvěruschopnosti žalované, avšak pouze v obecné rovině, kdy neuvedla žádná svá konkrétní zjištění ohledně příjmové a výdajové stránky žalované, přičemž v řízení ani nepředložila ani nenavrhla žádné důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. I v případě, že by mezi účastníky skutečně došlo k uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy, byla by tato dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z. „) absolutně neplatná. K této neplatnosti by byl povinen soud v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]), jakož i judikaturou Evropského soudního dvora (viz např. rozsudek C-679/18 OPR) přihlédnout z úřední povinnosti. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila. Na druhou stranu bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně žalované zaslala na její bankovní účet dne 18. 12. 2023 částku 8 600 Kč. Žalována žalobkyni uhradila částku 7 200 Kč. Žalovaná žádné další úhrady ani netvrdila.13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně žalované poskytla bez právního důvodu částku 8 600 Kč. Žalovaná se přijetím uvedené částky bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 o. z. a podle § 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto bezdůvodného obohacení vydat. Dle tvrzení žalobkyně jí žalovaná uhradila částku 7 200 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 1 400 Kč (8 600 Kč – 7 200 Kč). Jelikož mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy, nebyla sjednána smluvní pokuta, další poplatky, ani splatnost závazku. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení se tak řídí § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě předžalobní výzvou ze dne 5. 11. 2024 odeslanou téhož dne, a to ve lhůtě tří dnů. Výzva byla žalované ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 8. 11. 2024, lhůta k plnění tak končí dne 11. 11. 2024. Žalovaná je tedy od 12. 11. 2024 v prodlení s úhradou dlužné částky ve smyslu § 1968 o. z. Od uvedeného data tak žalobkyni vzniklo v souladu s § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení od 12. 11. 2024, avšak pouze ve výši 12,75 % ročně s ohledem na § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o výzvy uvedené v bodě 10 tohoto rozsudku, soud nemá za prokázáno, že žalované byla některá ze shora uvedených výzev odeslána, neboť k prokázání této skutečnosti nebyly žalobkyní předloženy ani navrženy žádné důkazy.14. Ve zbývající části byl nárok žalobkyně zamítnut jako nedůvodný. Pokud se domáhala žalobkyně zákonných úroků z prodlení od dřívějšího data než od 12. 11. 2024, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, splatnost mezi stranami řádně a platně sjednána nebyla.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.16. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.