33 C 93/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 507,22 Kč s příslušenstvím to vše z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 10. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti [právnická osoba]. a žalovaným. Žalobkyně uvedl, že na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, kdy žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 507,22 Kč vrátit do 22. 9. 2023. Předmětná smlouva byla uzavřena tak, že se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.[Anonymizováno].cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 15 000 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 22. 9. 2023. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 20. 10. 2022 na bankovní účet [č. účtu], který žalovaný uvedl. Prostředky pro potvrzení totožnosti klienta jsou uvedeny v článku I.23 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno]. K ověření totožnosti je žalovaný kromě jména a příjmení, data narození, rodného čísla a adresy povinen uvést také druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti tohoto průkazu apod. V článku II.5. zmíněné smlouvy se dále uvádí: „Úvěrující bude zjišťovat totožnost klienta v případě provádění úkonů zejména pomocí elektronických kanálů: jestliže jsou úkony prováděny přes internet – pomocí čísla mobilního telefonu klienta a hesla systémově generovaným kódem.“ Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem. Toto je blíže upraveno v článku III.2.: „…podpis klienta je u této smlouvy a souvisejících dokumentů nahrazen zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu ze SMS (v tomto případě se jedná o kód [Anonymizováno]), který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou odeslanou dne 15. 3. 2025 žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na den 9. 7. 2025 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.

4. Soud provedl důkazy navržené a předložené žalobkyní a učinil níže uvedená zjištění.

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 20. 10. 2022 soud zjistil, že jako věřitel je zde označena společnost [právnická osoba]. a jako klient je označen žalovaný. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu]. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 12 ročně, poplatek za poskytnutí úvěru činil 9 507,22 Kč, splatnost úvěru byla dne 22. 9. 2023. V místě podpisu klienta chybí podpis žalovaného, kdy je zde pouze předtištěno jméno žalovaného a uveden SMS kód: [Anonymizováno].

6. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 2. 3. 2025 bylo zjištěno, že z účtu společnosti [právnická osoba]. byla dne 20. 10. 2022 provedena platba na účet [č. účtu] pod VS [var. symbol], ve výši 15 000 Kč7. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 3. 6. 2025 včetně příloh tomuto soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. [č. účtu] v říjnu 2025 byl žalovaný, který byl v zájmovém období jediným disponentem, přičemž dne 20. 10. 2022 byla na tento účet připsána částka 15 000 Kč od [právnická osoba].8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 včetně přílohy č. [hodnota] seznam pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele společnosti [právnická osoba]. na žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne15. 3. 2025 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. [hodnota]. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Poštovním podacím lístkem ze dne 15. 3. 2025 bylo prokázáno, že shora uvedené listiny byly žalovanému odeslány dne 15. 3. 2025.10. Z ostatních provedených důkazu soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.11. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., poskytla dne 20. 10. 2022 žalovanému na jeho bankovní účet vedený u společnosti [právnická osoba]. částku 15 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že žalovaný na tuto částku něčeho uhradil, když žalovaný žádné úhrady ani netvrdil. Žalobkyně sice předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, kde jsou jako smluvní strany uvedeny právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 15 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 507,22 Kč a splatností úvěru dne 22. 9. 2023, nicméně na této absentuje vlastnoruční podpis žalované či prostředek způsobilý tento podpis nahradit. Z žádné z žalobkyní předložených listin se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě – internet, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, když žalobkyně nedoložila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva uzavřena a podepsána. Pro úplnost soud uvádí, že i v případě, že by předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena, tato by byla dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z. „) absolutně neplatná, jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. K této neplatnosti by byl soud povinen v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]), jakož i judikaturou Evropského soudního dvora (viz např. rozsudek C-679/18 OPR) přihlédnout z úřední povinnosti. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 včetně přílohy č. [hodnota] - seznam pohledávek bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla společností [právnická osoba]. postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 15. 3. 2025, která byla žalovanému odeslána téhož dne jako doporučená zásilka, vyzvala k zaplacení dlužné částky do 3 dnů.12. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč bez platného právního důvodu. Předmětná pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni podle § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a žalovaný je povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 15 000 Kč vydat. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení se řídí § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalovaný byl prokazatelně vyzvána k úhradě předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2025 odeslanou téhož dne, a to ve lhůtě 3 dnů. Výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 19. 3. 2025, splatnost pohledávky tak nastala dne 24. 3. 2025 (poslední den lhůty byla sobota, tudíž se splatnost v souladu s § 607 o. z. posouvá na nejbližší následující pracovní den). Jelikož žalovaný ve lhůtě splatnosti celý dluh neuhradil, je ode dne následujícího po lhůtě splatnosti, tj. od 25. 3. 2025, v prodlení s úhradou dlužné částky podle § 1968 o. z. Od uvedeného data tak žalobkyni vzniklo v souladu s § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12 % ročně. Z důvodů shora uvedených soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 15 000 K s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěch účastníků byl takřka shodný.14. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.