Výrok
I. Manželství uzavřené mezi manželem [Jméno manžela] a manželkou [Jméno manželky], rozenou [Anonymizováno], dne [datum] před [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], [adresa], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manželé se svým společným návrhem podaným u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhali rozvodu manželství, které uzavřeli dne [datum] před [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], [adresa] s odůvodněním, že z jejich manželství se nenarodilo žádné dítě, když oba manželé nežijí v manželském společenství a nevedou společnou domácnost od ledna roku 2024, přičemž hodlají uzavřít dohodu o odděleném společném jmění manželů.
2. Následně v průběhu řízení účastníci změnili návrh v důsledku toho, že dohoda o vypořádání majetkových poměru a bydlení na dobu po rozvodu nebyla mezi účastníky uzavřena v řádné formě, což brání rozhodnutí věci v režimu tzv. „nesporného rozvodu manželství“, když z ustanovení § 757 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) vyplývá, že smluvený rozvod je mimo jiné podmíněn uzavřením dohody o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu. Po patřičném poučení ze strany soudu manžel v rámci svých dispozičních oprávnění s předmětem řízení upravil návrh v tom smyslu, že z důvodu nefunkčnosti a neobnovení manželského soužití se domáhá rozvodu manželství s manželkou ve smyslu § 755 o. z. Se změnou skutkových tvrzení manželka souhlasila a dodala, že taktéž nemá zájem na obnovení manželského soužití. S ohledem na vůli účastníků byla proto věc projednána v režimu sporného rozvodu dle § 755 o. z.
3. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že manžel je občanem Slovenské republiky a manželka je občankou České republiky, soud vyřešil příslušnost ve smyslu kapitoly 2 oddílu 1 článku 3 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, přičemž spor účastníků řízení byl posouzen dle právního řádu ČR v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. V řízení bylo prokázáno oddacím listem, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum], přičemž z jejich manželství se nenarodily žádné děti. Z výpovědi obou účastníků bylo prokázáno, že tito nežijí jako manželé již delší dobu, když jejich soužití bylo více než 5 let problémové, přičemž manželé asi před 2 lety přestali společné hospodařit, před 1,5 rokem se přestali intimně stýkat a již rok nebydlí ve společné domácnosti. Dále oba účastníci připustili, že za trvání manželství navázali známost s novými partnery, přičemž manželka v současné době s tímto partnerem žije, manžel nyní žije sám.
4. Za daných okolností tedy soud dospěl závěru, že byly zcela naplněny předpoklady dané ustanovením § 755 o. z., tzn. že v řízení bylo prokázáno, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, když nelze očekávat jeho konsolidaci, neboť ani jeden z účastníků neprojevil kvalifikovaný zájem na obnovení manželského soužití. Manželství neplní ani jednu ze svých funkcí, tj. biologickou, když se manželé déle než 1 rok intimně nestýkají, ekonomickou, když společně více než 2 roky nehospodaří, a ani výchovnou, když z manželství účastníků se nenarodilo žádné dítě, je tedy svazkem ryze formálního charakteru, a proto bylo manželství účastníků za užití ustanovení § 755 o. z. rozvedeno. Soud je povinován se ve smyslu § 756 o. z. také zabývat příčinami rozvratu manželství, kdy tyto soud shledává na straně obou účastníků, kteří nedokázali sladit manželské potřeby a problémy tak, aby manželství zůstalo zachováno, přičemž došlo k jejich rezignaci na manželská práva a povinnosti, když přestali společně žít, navíc za trvání manželství každý z účastníků navázel mimomanželskou známost. Ze všech výše uvedených důvodů tedy soud manželství účastníků rozvedl tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozhodnutí.
5. Vzhledem k tomu, že oba z účastníků se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy toto rozhodnutí zcela koresponduje s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o z. ř. s.