34 C 517/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou, podanou soudu dne 26. 11. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 65 924,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 27. 1. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 76 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s příslušenstvím uhradit v měsíčních splátkách ve výši 3 288 Kč ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Úvěr byl žalované vyplacen v souladu s čl. IV. odst. 4. 3. smlouvy o úvěru. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny dle čl. X. smlouvy o úvěru, s čímž žalovaná souhlasila. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné z autorizačních doložek, připojených ke smluvní dokumentaci a z předsmluvních informací. Proti žalované však bylo zahájené insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] [spisová značka], pročež žalobkyně v souladu s čl. V odst. 5.6. úvěr ke dni 21. 10. 2024 zesplatnila. Žalovaná na dluh uhradila toliko 59 184 Kč (tj. 18 splátek po 3 288 Kč) a následně po zesplatnění úvěru 1 500 Kč. Žalobkyně tak požadovala krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 65 924,50 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 21. 10. 2024 a zároveň byla informována o zesplatnění úvěru, zbylou dlužnou částku však neuhradila.

2. Žalovaná u jednání konaném dne 9. 4. 2026 uvedla, že žalobkyně ji jednak poskytla částku 37 221 Kč na úhradu staršího závazku, a jednak částku 24 879 Kč převodem na její bankovní účet. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně po ní nepožadovala doložení příjmů či výdajů.

3. K soudnímu jednání konanému dne 9. 6. 2026 se žalobkyně omluvila, žalovaná se bez předchozí omluvy nedostavila, soud za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. tak jednal v nepřítomnosti účastníků, kdy vycházel žalobních tvrzení, žalobkyní doložených důkazů a z obsahu spisu4. Po provedeném dokazování soud učinil tato zjištění z těchto důkazů:5. Z listiny o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, osoba věřitele je v listině označena žalobkyně, jako osoba dlužníka je označena žalovaná, když předmětem této smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 76 000 Kč, a to vyplacením částky 24 879 Kč na účet spotřebitele č. [č. účtu] a částky 37 221 Kč ve prospěch věřitele, za účelem úhrady předchozího závazku ze smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Úvěr byl sjednán na dobu určitou 72 měsíců, přičemž zápůjční úroková sazba činí 24,76 %. RPSN činí 39,99 %. Celková dlužná částka tak činí 146 592 Kč. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Listina je podepsána pomocí SMS kódu.6. Z listiny označené Příloha č. [hodnota] posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr bylo zjištěno, že u žalované byly uvedeny v kolonkách její jméno, příjmení, stav, vzdělání a bydliště, včetně doručovací adresy, a dále měl být doložen občanský průkaz číslo [hodnota]. Dále bylo zde uvedeno, že příjem prohlášený spotřebitelem za poslední 3 měsíce činí 26 466 Kč, náklady na bydlení 12 270 Kč, přičemž finanční zůstatek spotřebitele činí 8 908 Kč. K listině nebyly přiloženy žádné listiny, které by tyto výdaje či příjmy osvědčovaly.7. Z detailu pohybu bezhotovostní platby, bylo zjištěno, že z čísla účtu [č. účtu] byla dne 1. 2. 2023 na protiúčet číslo [č. účtu] poukázána žalobkyní částka 37 221 Kč s poznámkou: [Anonymizováno].8. Z detailu pohybu bezhotovostní platby, bylo zjištěno, že z čísla účtu [č. účtu] byla dne 1. 2. 2023 na protiúčet číslo [č. účtu] poukázána žalobkyní částka 24 879 Kč s poznámkou: [Anonymizováno] doplatek úvěru.9. Z potvrzení [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaná odeslala z čísla účtu č. [č. účtu] na účet žalobkyně č. [č. účtu] v období od 22. 2. 2023 do 14. 8. 2024 celkem [hodnota] plateb ve výši 3 288 Kč (tj. za toto období odeslala žalovaná platby ve výši 59 184 Kč), dne 22. 2. 2023 platbu ve výši 500 Kč a dne 23. 2. 2023 platbu ve výši 500 Kč. Celkem tak žalovaná ze svého bankovního účtu na účet žalobkyně uhradila 60 184 Kč.10. Z potvrzení o provedení transakce společnosti [Anonymizováno] ze dne 7. 5. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná dne 15. 3. 2026 odeslala z účtu č. [č. účtu] na účet žalobkyně č. [č. účtu] platbu ve výši 1 000 Kč.11. Z potvrzení o provedení transakce společnosti [Anonymizováno] ze dne 10. 4. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná dne 16. 2. 2026 odeslala z účtu č. [č. účtu] na účet žalobkyně č. [č. účtu] platbu ve výši 500 Kč.12. Z listiny označené jako předžalobní výzva zesplatnění úvěru a oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 10. 2024 včetně podacího lístku ze dne 21. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala prostřednictvím svého zástupce na adresu žalované uvedenou ve smlouvě informaci o zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 65 924,50 Kč nejpozději do 4. 11. 2024.13. Ze shodných tvrzení účastníků řízení vzal soud dále za prokázáno, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru č. [hodnota], když od žalobkyně obdržela finanční prostředky, a to částku ve výši 37 221 Kč na úhradu staršího závazku a částku 24 879 Kč převodem na její bankovní účet.14. Na základě shora uvedeného soud další důkazy nekonstatuje, neboť z nich nezjistil žádné relevantní právní skutečnosti, kdy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neprověřovala schopnost žalované čerpaný úvěr splácet před vlastním uzavřením smlouvy.15. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:16. Žalovaná se dne 27. 1. 2023 dohodla s žalobkyní tak, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 76 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami vrátit v celkové výši 146 592 Kč. Žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku 76 000 Kč a doposud uhradila toliko 60 684 Kč, z toho 59 184 Kč před podáním žaloby a 1 500 Kč po podání žaloby. Žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 21. 10. 2024 odeslanou na adresu žalované vyzvala k zaplacení žalobou požadované částky do 4. 11. 2024.17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále v textu jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.21. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko částečně. Soud v prvé řadě konstatuje, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 27. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., když toto vyplývá z nesporných tvrzení účastníků, na kterou je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná. S ohledem na výše uvedená zjištění však soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně podle § 86 odst. 1 ZoSÚ při uzavření předmětné smlouvy řádně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Spotřebitelský úvěr se poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, kterou se sjednal spotřebitelský úvěr dle § 87 tohoto zákona neplatná. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v prvé řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale i spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti je úřední povinností a též i v souladu s rozhodnutím ústavního soudu sp. III. US 4129/18. Soud však v daném případě dospěl k závěru, že byť žalobkyně předložila soudu doklady jako přílohu č. [hodnota] ke smlouvě o prověřování úvěruschopnosti žalované, nikterak však nedoložila její životní náklady a příjmy žádným relevantním způsobem. Za těchto okolností má soud za to, že beze zbytku nesplnila žalobkyně povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti, a proto soud vyhodnotil tuto smlouvu jako absolutně neplatnou pro nesplnění této povinnosti. Jestliže žalobkyně úvěr žalované přesto poskytla, je nutno toto jednání brát výlučně k její tíži, a tedy v neprospěch platnosti celé smlouvy. Soud byl připraven v souvislosti s uvedeným žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, zejména stran její výdajové stránky, a poučit ji podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednáních připravila o možnost tohoto poučení. Soud tak dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem podle § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o. z., kdy k tomu je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti dané smlouvy vychází z eurokonformního výkladu shora citovaných ustanovení ZoSÚ (srovnej rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Za situace, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinností při posouzení úvěruschopnosti, nepovažoval za potřebné samostatně posuzovat další námitku žalované ohledně rozporu sjednaných nákladů úvěru s dobrými mravy, neboť by to již nemohlo mít vliv na výsledek sporu.25. Naproti tomu soud považuje provedenými důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalované částku 76 000 Kč, jak vyplývá ze samotného tvrzení žalované. Žalovaná na dlužnou částku uhradila toliko 60 684 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu bylo poskytnuto žalované, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 15 316 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.26. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 5. 11. 2024 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaná tak byla podle 1958 odst. 2 o. z. povinna dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě výzvou ze dne 21. 10. 2024 zaslanou na adresu žalované, přičemž byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 4. 11. 2024. S ohledem na to, že žalovaná byla povinna uhradit dlužnou částku do 4. 11. 2024, pak od 5. 11. 2024 je v prodlení se splněním peněžitého závazku vůči žalobkyni. Na základě výše uvedeného bylo tak žalobkyni přiznáno příslušenství, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozhodnutí, kdy ve zbytku z důvodů výše sdělených, byla shledána žaloba nedůvodná a takto zamítnuta, jak je uvedeno v odstavci II. výroku tohoto rozhodnutí.27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.28. Dlužnou částku včetně příslušenství, byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.