Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 200 Kč s 12% zákonným úrokem z prodlení z částky 7 200 Kč za dobu od 14. 1. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba žalobkyně, aby byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 5 050 Kč, 12,75% zákonný úrok z částky 7 200 Kč za dobu od 10. 4. 2024 do 13. 1. 2025 a 0,75% zákonný úrok z prodlení z částky 7 200 Kč za dobu od 14. 1. 2025 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne 31. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 12 250 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky řízení došlo dne 8. 6. 2024 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 5 000 Kč, když na základě dodatku k této smlouvě ze dne 8. 6. 2024 došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 7 200 Kč. Žalovaný měl splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, žalovaný však nehradil ničeho, proto žalobkyně ke dni 9. 9. 2024 celý úvěr zesplatnila. Vedle dlužné jistiny úvěru nárokovala žalobkyně náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč a úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z aktuální dlužné částky, tj. za dobu od 10. 9. 2024 do 22. 1. 2026 ve výši 3 600 Kč. Přestože žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř., která byla žalovanému doručena, dlužnou částku žalobkyni nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání konanému dne 26. 5. 2026 se zástupkyně žalobkyně omluvila, žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, kdy vycházel z žalobních tvrzení a žalobkyní doložených listinných důkazů.
4. Po provedeném dokazování učinil soud tato zjištění z těchto listinných důkazů:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi věřitelem – žalobkyní a dlužníkem – žalovaným bylo zjištěno, že ke dni 8. 6. 2024 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 5 000 Kč s úrokovou mírou 40 % p. m. a RPSN 5513 %. Účet klienta byl číslo [č. účtu].
6. Z dodatku ke spotřebitelskému úvěru bylo zjištěno, že tato původní půjčená částka byla navýšena na částku 7 200 Kč, přičemž dodatek byl sjednán ke dni 8. 6. 2024, s tím, že žalovaný se zavázal splácet úvěr formou splátek.
7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 6. 2024 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně formou služby ThePay provedla platbu na účet číslo [č. účtu] částkou 5 000 Kč.
8. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 14. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně provedla téhož dne platbu na tentýž účet žalovaného v částce 2 200 Kč.
9. Z předžalobní výzvy adresované žalobkyní žalovanému ze dne 3. 1. 2025 bylo zjištěno, že tímto byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 9 776,17 Kč ve lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy, když tato výzva byla podána na poště dne 6. 1. 2025.
10. Žalobkyně doložila, že smlouva byla skutečně uzavřena s žalovaným po předložení kopie jeho občanského průkazu číslo [hodnota] vydaného dne 25. 2. 2019, jakož i evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného dne 13. 2. 2024.
11. Jiné důkazy soud nekonstatuje, neboť z těchto nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti podstatné pro zjištění skutkového soudu, když soud dospěl k závěru, že skutkový stav byl náležitě objasněn v takovém rozsahu, aby soud mohl ve věci meritorně rozhodnout.
12. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 8. 6. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě kteréžto žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč převodem na jeho účet číslo [č. účtu] téhož dne. Následně došlo dne 14. 6. 2024 k uzavření dodatku k této smlouvě, kdy byla původně poskytnutá částka úvěru 5 000 Kč navýšena o částku 2 200 Kč a téhož dne byla částka zaslána žalovanému. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy samé prokazovala schopnost žalovaného úvěr splácet dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
14. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva byla proto byla z důvodu nesplnění povinnosti zkoumání schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr shledána dle § 87 z. s. ú. absolutně neplatnou.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Po právním zhodnocení tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný toliko částečně, a to co do částky 7 200 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, když je zřejmé, že žalobkyni přísluší toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) a nárok na příslušenství z této částky, který plyne z ustanovení § 1970 o. z., když výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 7 200 Kč, žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil a je povinen toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 7 200 Kč, a to včetně příslušenství z této částky, ovšem až od 14. 1. 2025, když žalobkyně prokázala doloženou výzvou k plnění s podacím lístkem, že tato byla podána dne 6. 1. 2025 na poště, tudíž ve smyslu § 573 o. z. se považuje za doručenou třetím dnem po odeslání, s tím, že jestliže byla v dané výzvě stanovena lhůta k plnění v trvání do sedmi dnů od odeslání této výzvy, žalovaný se tak dostal do prodlení ke dni 14. 1. 2025. Ve zbytku byl z důvodů výše uvedených shledán nárok neopodstatněným, když nebylo prokázáno, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena a že žalobkyni přináleží další nároky vyplývající ze smluvního ujednání, a dále nebylo prokázáno, že žalobkyni náleží příslušenství z přiznané částky, jak bylo požadováno v žalobě, neboť nebylo osvědčeno, že v tom čase byl žalovaný již v prodlení se splněním peněžitého závazku vůči žalobkyni; na základě výše uvedeného byl žalobní nárok ve zbylé části zamítnut tak, jak je uvedeno v odstavci II. tohoto rozhodnutí.
18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 54 % a neúspěšná v rozsahu 46 % (když soud při stanovení míry úspěchu zohledňoval nejen úspěch co do jistiny, ale také co do kapitalizovaného příslušenství z dlužné částky ke dni vydání rozhodnutí), za užití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když po odečtení neúspěchu od úspěchu byla výše úspěchu žalobkyně marginální.
19. Lhůta k zaplacení přiznané částky a jejího příslušenství je odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.