34 C 672/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne 5. 9. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 10 079,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 5. 3. 2024 mezi společností [právnická osoba]. a jako původním věřitelem a postupitelem společností [právnická osoba]. jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 25. 7. 2022 smlouvu o úvěru, na jejíž základě byl poskytnut žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl být zaplacen nejpozději do 25. 10. 2022. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak dlužnou částku žalobkyni nezaplatila, přičemž při sjednání úvěru se zavázala zaplatit kromě částky 6 000 Kč také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 079,60 Kč, rovněž splatných ke dni 25. 10. 2022. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním svých osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu ve smlouvě o úvěru. Po dokončení registrace na webových stánkách zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy a s navrhovanou výši úvěru 6 000 Kč se splatností 25. 10. 2022, kdy peněžní prostředky byly žalované zaslány na bankovní účet č. [č. účtu], který žalovaná uvedla. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě toho dospěla k závěru, že je dáno finančním možnostem žalované úvěr splácet. Žalovaná však nevrátila úvěr v dojednaných datech splatnosti. Dle článku 15 odst. 3 smlouvy o úvěru měl úvěrující právo klientovi, který plnil své povinnosti, plynoucí ze smlouvy řádně a včas přiznat slevu z poplatku za poskytnutí úvěru. Jelikož žalovaná nesplnila řádně svou povinnost, žalobkyně požadovala zaplacení ceny úvěru před poskytnutou slevou. Přestože žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2024 vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky, žalovaná tuto žalobkyni nezaplatila.

2. Žalovaná se k soudnímu jednání konanému dne 16. 1. 2025 omluvila ze zdravotních důvodů, kdy požádala, aby jí bylo umožněno dluh splácet formou splátek v minimální výši, kdy bude nyní nastupovat do práce na zkrácený úvazek, přičemž pobírá invalidní důchod druhého stupně.

3. Vzhledem k tomu že se jak žalobkyně, tak žalovaná k soudnímu jednání omluvily, soud za užití ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, kdy vycházel z žalobních tvrzení a z listinných důkazů a obsahu spisu.

4. Po provedení důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] soud zjistil, že jako strana úvěrující byla označena společnost [právnická osoba]., jako strana dlužníka byla označena žalovaná, když předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč s tím, že tato částka žalované byla poskytnuta převodem na účet č. [č. účtu], přičemž splatnost této částky byla stanovena do 3 měsíců ke dni 25. 10. 2022 se zápůjční úrokovou sazbou 40 % ročně. Poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru byl stanoven na částku 4 079,60 Kč. Z potvrzení české spořitelny bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [č. účtu] byla označena žalovaná s tím, že dne 25. 7. 2022 byla žalované uhrazena platba 6 000 Kč z účtu č. [č. účtu] [právnická osoba]. pod VS [var. symbol]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, jakož i ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení takto vzniklé pohledávky za žalovanou, což žalované bylo oznámeno před podáním žaloby, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně na ni přešla a zároveň byla vyzvána k zaplacení dlužné částky, a to předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2024, když tato výzva byla podána téhož dne na poště, tak jak bylo zjištěno z podacího lístku.

5. Dalších důkazů soud neprováděl, neboť z nich nezjistil žádné relevantní skutečnosti, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav je náležitě objasněn v takovém rozsahu, aby mohl ve věci rozhodnout.

6. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jako věřitelem a žalovanou, jako dlužníkem byla řádně uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu nadepsané smlouvy, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovanou nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by jejich text odpovídal projevu vůle žalované. Nebylo dále prokázáno, že byla smlouva skutečně mezi účastníky řádně uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena, když žalobkyně neoznačila žádné důkazy, týkající se způsobu ověření totožnosti žalované. I kdyby soud vzal za prokázané, že smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou řádně uzavřena, nebyl naplněn další podstatný předpoklad pro platné uzavření smlouvy a to skutečnost, že v řízení nebylo prokázáno, že by řádně právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, tak jak to stanoví ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru, podle něhož je věřitel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele a jeli to nezbytné, doptává se možných posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr se poskytne jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péči, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná podle § 87 z. s. ú., zákon č. 257/1916 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.). Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele. Oproti tomu soud považuje za dostatečně prokázané tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 6 000 Kč převodem na její účet, když nezaplacením této dlužné částky věřiteli vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky 6 000 Kč předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2024, poté co byla seznámena s tím, že byla postoupena pohledávka z původního věřitele na žalobkyni, když tato výzva byla podána na poště dne 15. 3. 2024.

7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni.

10. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. a to v částce 6 000 Kč, která jí byla poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení této dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2024, když tato výzva byla podána na poště téhož dne, a tudíž byla řádně doručena žalované ve smyslu § 573 o. z. dne 18. 3. 2024, přičemž v této výzvě bylo uvedeno, že je povinována zaplatit dlužnou částku do 3 dnů; posledním dnem této lhůty byl den 21. 3. 2024 a od 22. 3. 2024 je žalovaná se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobkyni v prodlení, a to ve smyslu §§ 1968 a 1970 o. z., když výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozhodnutí, když co do zbylého nároku byl shledán z důvodu výše uvedených nárok žalobkyně nedůvodným, a proto byla ve zbytku žaloba zamítnuta. Soud zavázal žalovanou k zaplacení dlužné částky formou splátek, zohledňující osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované, která toho času pobírá invalidní důchod, a proto za užití ust. § 160 odst. 1, věta druhá o. s. ř. stanovil, že žalovaná je povinována zaplatit žalobkyni přiznanou částku a její příslušenství formou splátek, pod ztrátou výhody splátek.

11. Jelikož míra úspěchu žalobkyně a neúspěchu byla téměř identická (když soud zohlednil i neúspěch co do kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí), soud za užití ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.