Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 658 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 056,57 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 100 658 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 169,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 668,37 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 103 447,61 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 200,32 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 169,52 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 743 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 105 827,52 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 11. 2023, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 105 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroků a poplatků v měsíčních splátkách, vždy ve výši 2,78 % z dlužné částky. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela ze sděleného měsíčního čistého příjmu ve výši 27 300 Kč z podnikání a dalšího příjmu domácnosti žalovaného ve výši 30 000 Kč měsíčně, zohlednila výdaje na bydlení ve výši 500 Kč a další výdaje ve výši 4 000 Kč měsíčně, dále splátky dalších úvěrů. Použila automatizované modely, do nichž vložila příjmy a výdaje žalovaného, které navýšila na částku životního minima a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný celkem načerpal 106 500 Kč, žalobkyni však uhradil postupně pouze 5 842 Kč, dále již nic nezaplatil ani přes výzvu. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené části jistiny ve výši 103 447,61 Kč, poplatků za pojištění (splatných 20. 2. 2024, 20. 3. 2024 a 20. 5. 2024) v celkové výši 779,91 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 1 000 Kč, dále úroku ve výši 27,90 % ročně z částky 103 447,61 Kč za dobu od 21. 5. 2024 do 11. 9. 2024 v kapitalizované výši 19 668,37 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 103 447,61 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z aktuálně dlužné částky od 4. 6. 2024 do 11. 9. 2024 v kapitalizované výši 4 256,89 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 105 827,52 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K jednání se žalovaný nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a na základě provedeného dokazování vzal za prokázané následující skutečnosti. Z listiny označené jako flexibilní půjčka - revolvingový úvěr č. [hodnota] ze dne 29. 11. 2023 soud zjistil, že se v této listině žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr až do výše 105 000 Kč a žalovaný se zavazuje splácet úvěr včetně úroku ve výši dle sazebníku ve splátkách. Žalovaný ve smlouvě uvedl své osobní údaje a dále údaje o vzdělání: střední s maturitou, typu bydlení: vlastní dům/byt, zdroji příjmu: podnikatel 27 300 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti: 30 000 Kč, výdajích na bydlení: 500 Kč, splátkách dalších úvěrů: 13 900 Kč, ostatních výdajích: 4 000 Kč, počtu vyživovaných dětí: 1. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že v rámci zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně dne 29. 11. 2023 zaznačila do formuláře zejména tyto informace o žalovaném: svobodný, bydlení vlastní dům/ byt, počet dětí 1, podnikatel, výše příjmu 27 300 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, měsíční výdaje uvedené v žádosti 18 400 Kč, registry [Anonymizováno] _[Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno] ověřeno, [jméno FO], [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno] nenalezen, [jméno FO]. Z listiny označené úvěrová zpráva z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že v době uzavření smlouvy zde měl žalovaný evidovány další 4 nesplacené splátkové úvěry a 2 kreditní karty, přičemž jsou zde evidovány také ukončené úvěry, odmítnuté úvěry a žádosti o úvěr. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba]., za měsíc říjen 2023 soud zjistil následující skutečnosti. Konečný zůstatek žalovaného na účtu v tomto měsíci činil 4 573,61 Kč, celkové příjmy činily 45 126,46 Kč a celkové výdaje 41 614,01 Kč. Příjem sestává z příchozích plateb od [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 29 860 Kč a 4 566,46 Kč a dále z blíže neoznačených plateb z různých účtů. Výdaje jsou pak tvořeny převážně blíže neoznačenými odchozími platbami, splátkami úvěrů a transakcemi platební kartou. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla postupně peněžní prostředky ve výši 105 000 Kč, 800 Kč a 700 Kč a žalovaný žalobkyni ve splátkách uhradil celkem 5 842 Kč. Ze sdělení [právnická osoba]., ze dne 28. 1. 2025 soud zjistil, že na bankovní účet č. [č. účtu] vedený na jméno žalovaného přišly platby od žalobkyně, a to dne 30. 11. 2023 ve výši 105 000 Kč, dne 29. 12. 2023 ve výši 800 Kč a dne 12. 1. 2024 ve výši 700 Kč. Z listiny posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že se jedná o metodiku, obecný postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 20. 5. 2024 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 21. 5. 2024 odeslala dopis, kterým jej vyzvala k zaplacení celého úvěru do 14 dní od sepsání výzvy. Z předžalobní výzvy včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 7. 6. 2024 odeslala předžalobní výzvu, kterou jej vyzvala k zaplacení dluhu.
4. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí věci.
5. Na základě zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně žalovanému poskytla částku v celkové výši 106 500 Kč na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 11. 2023. Před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že se dotázala na příjmy a výdaje žalovaného a příjmy domácnosti žalovaného, rodinný stav, bydlení, vyživované osoby a další čerpané úvěry žalovaného, vyjma prověření dalších úvěrů žalovaného v nebankovním registru klientských informací a příjmů žalovaného za poslední měsíc zjištěné údaje nijak neověřila. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 5 842 Kč, ačkoli jej žalobkyně vyzvala k zaplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy dopisem ze dne 20. 5. 2024, odeslaným dne 21. 5. 2024.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Po právním posouzení věci soud dospěl k následujícím závěrům. Soud nejprve posuzoval, zda účastníci uzavřeli platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., a dospěl k závěru, že nikoli. Žalovaný je ve vztahu k žalobkyni, jakožto poskytovatelce spotřebitelského úvěru, v postavení spotřebitele, a proto se dle § 2 ZSÚ na jejich vztah použije také tento zákon. Žalobkyně však před poskytnutím úvěru řádně nezkoumala a neověřovala příjmy a výdaje žalovaného a jeho případné další dluhy, jak jí ukládá § 86 ZSÚ, aby vyhodnotila, zda žalovanému jeho majetková situace umožňuje splnit dluh ve lhůtě splatnosti. Z předložené karty klienta a úvěrové smlouvy není zřejmé, co konkrétně představuje příjem žalovaného (v jakém oboru žalovaný podniká, jaké jsou jeho příjmy za delší časové období a náklady spojené s podnikáním apod.) a příjmy ostatních členů jeho domácnosti, z nichž žalobkyně vycházela, dále není jasné, z čeho konkrétně se skládá částka označená jako výdaje žalovaného na bydlení toliko ve výši 500 Kč a další výdaje žalovaného toliko ve výši 4 000 Kč měsíčně (mimo splátky úvěrů). Údaj o výdajích ve výši 4 000 Kč měsíčně navíc budí pochybnosti, žalobkyni muselo být zřejmé, že tato částka může stěží pokrýt veškeré výdaje žalovaného, které jistě má minimálně na stravování, ošacení, drogerii, náklady na dopravu, také lze předpokládat výdaje spojené s trávením volného času, platby za telefon, internet, příležitostný nákup předmětů osobní potřeby, výdaje pro vyživované dítě žalovaného apod. Žalobkyně tak poměry žalovaného nezjišťovala v potřebném rozsahu. Navíc skutečnosti uvedené žalovaným dostatečným způsobem neověřila. Žalobkyně toliko prověřila další úvěry žalovaného, neověřila však též příjem žalovaného a jeho skutečné výdaje. Žalovaný měl příjem z podnikání, žalobkyně se však spolehla pouze na informace zjištěné z výpisu z účtu žalovaného za jeden měsíc, v němž jsou patrné příchozí platby z výdělečné činnosti. Nezajímala se však o to, jaké má žalovaný s podnikáním spojené výdaje ani o to, jakých příjmů dosahoval v dalších měsících, přičemž příjmy z podnikání mohou v jednotlivých měsících dosahovat značně odlišné výše. K prokázání tvrzení o ověření výdajů žalovaného předložila toliko výpis z účtu žalovaného za měsíc říjen 2023, z něhož není patrná odchozí platba ve výši 500 Kč představující výdaje na bydlení a odchozí platby převážně nejsou nijak označeny, navíc dosahují více než 40 000 Kč. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Vzhledem k tomu, že žalobkyně jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, je smlouva o úvěru ze dne 29. 11. 2023 absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 o. z. K neplatnosti smlouvy o úvěru tak soud přihlédl i bez námitky žalovaného. Na tomto závěru o nesplnění povinnosti žalobkyně nic nemění skutečnost, že žalobkyně žalovaného lustrovala v registrech a že žalovaný dle registru NRKI nebyl v prodlení s hrazením dalších úvěrů. Naopak z výstupu z registru NRKI je zřejmé, že žalovaný měl řadu dalších nesplacených úvěrů, ostatně žalobkyně sama uvedla, že vycházela z měsíčních splátek úvěru žalovaného ve výši více než 18 000 Kč, proto měla majetkovou situaci žalovaného prověřovat o to důsledněji.
11. V řízení však současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu, na základě neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru, postupně celkovou částku 106 500 Kč a žalovaný se tak přijetím finančních prostředků bezdůvodně obohatil, proto je povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit dle § 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z. Žalovaný uhradil celkem 5 842 Kč, proto soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni část nevrácené jistiny ve výši 100 658 Kč. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává dle § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy věřitele. Žalobkyně žalovaného poprvé vyzvala k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 20. 5. 2024, odeslanou následujícího dne. Dle § 573 o. z. se tak má za to, že žalovanému zásilka došla dne 24. 5. 2024, a žalovaný byl následně povinen uhradit dlužnou částku dle výzvy do 3. 6. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh včas neuhradil, dostal se do prodlení a žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, tzn. od 4. 6. 2024. Výše úroku z prodlení je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 106 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 4. 6. 2024 do zaplacení (úrok z prodlení soud částečně kapitalizoval v souladu s návrhem žalobkyně), a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalobkyni přiznal částečnou náhradu nákladů odpovídající míře jejího úspěchu. Pro účely výpočtu poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně soud kapitalizoval předmět řízení (k jistině připočetl příslušenství kapitalizované ke dni rozhodnutí v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Hodnota sporu tak činí 149 178,25 Kč (požadovaná jistina plus kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení) a žalobkyně byla úspěšná co do 114 057,91 Kč (100 658 Kč plus kapitalizovaný úrok z prodlení). Žalobkyně tedy byla úspěšná ze 76 % a neúspěšná z 24 %, a má proto nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 52 % (76% úspěch mínus 24% neúspěch).
13. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 32 198 Kč představující:- 4 234 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 21 360 Kč za odměnu zástupce žalobkyně za čtyři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba, účast u jednání) ve výši 3 x 5 340 Kč dle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, a 1 x 5 340 Kč dle § 7 odst. 5 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025,- za náhradu hotových výdajů zástupce 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a 1 x 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025,- 401 Kč za náhradu za promeškaný čas a cestovné (respektive jednu devítinu náhrady za promeškaný čas a cestovného, jelikož žalobkyně se téhož dne účastnila u Okresního soudu v Ostravě celkem devíti jednání, přičemž celková částka činí 3 606,39 Kč, tzn. 3 606,39: 9 = 400,77). Částka náhrady za promeškaný čas představuje 1 200 Kč za 8 půlhodin strávených cestou k jednání a zpět po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025; cestovné za cestu k jednání a zpět představuje cestovné za cestu automobilem zn. [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], na trase [adresa] a zpět, celkem najeto 330 km, průměrná spotřeba 4,3 l motorové nafty na 100 km, sazba základní náhrady za 1 km ve výši 5,80 Kč, cena pohonných hmot ve výši 34,70 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., tzn. celkem 2 407 Kč,- náhradu za DPH ve výši 21 % z odměny zástupce a náhrady hotových výdajů dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. 4 854 Kč.
14. Soud z výše uvedených důvodů výrokem III. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 743 Kč (52 % z částky 32 198 Kč), a to k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.