Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 99 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 99 450 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 89 766 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 451,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 873,88 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 99 450 Kč od 28. 1. 2025 do 14. 3. 2025, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 99 450 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 99 450 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na soudním poplatku 1 892 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 189 216 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 10. 2022, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč (s tím, že částka ve výši 18 674 Kč bude použita k refinancování dosavadního úvěru č. [hodnota] u předchůdkyně žalobkyně, zbylá částka bude žalovanému poskytnuta převodem na účet) a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 86 835 Kč a poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč v 24 měsíčních splátkách po 8 007 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že se žalovaného dotázala na jeho majetkovou situaci, zjistila, že podniká v oblasti velkoobchodu a dosahuje příjmu 45 758 Kč měsíčně, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nesplácí další úvěry u jiných společností. Tyto informace ověřila ze živnostenského listu a z faktur, dále lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně zaplatil pouze 550 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, která po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 99 450 Kč, poplatek ve výši 89 766 Kč a dále úrok ve výši 12,75 % ročně z jistiny 99 450 Kč od 22. 10. 2024 do 27. 1. 2025 v kapitalizované výši 4 873,88 Kč a úrok ve výši 12,75 % ročně z jistiny 99 450 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Vzhledem k prodlení žalovaného žalobkyně požaduje též úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z neuhrazené jistiny 99 450 Kč od 22. 10. 2024 do 27. 1. 2025 v kapitalizované výši 3 451,74 Kč a dále úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z jistiny 99 450 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Dále již žalovaný nic nezaplatil ani přes výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a z provedených důkazů vzal za prokázané následující skutečnosti. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 10. 2022 soud zjistil, že se v této listině předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému prostředky ve výši 100 000 Kč, přičemž částka 18 974 Kč bude použita na splacení zůstatku dřívějšího úvěru žalovaného č. [hodnota] a zbylá částka bude vyplacena na účet žalovaného, a žalovaný se zavazuje vrátit celkovou částku 192 151 Kč skládající se z dlužné jistiny, pojistného ve výši 3 816 Kč, z částky představující úrok ve výši 86 835 Kč a poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 8 007 Kč. Ze sdělení [právnická osoba]., soud zjistil, že na bankovní účet č. [č. účtu] vedený na jméno žalovaného přišla dne 17. 10. 2022 platba ve výši 81 326 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že z účtu vedeného pro předchůdkyni žalobkyně odešla částka 81 326 Kč dne 17. 10. 2022 na účet č. [č. účtu]. Z tabulky o refinancování soud zjistil, že dne 16. 10. 2022 byl doplacen úvěr žalovaného u předchůdkyně žalobkyně č. [hodnota]. Z listiny označené jako zákaznická karta soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě, má základní vzdělání, podniká v oblasti velkoobchodu a dosahuje čistého příjmu 20 758 Kč měsíčně, další příjem jeho domácnosti činí 25 000 Kč měsíčně. Jeho odhadované měsíční výdaje činí 4 800 Kč a splácí jiný spotřebitelský úvěr u předchůdkyně žalobkyně částkou 3 231 Kč měsíčně. Dále je zde zaškrtnuto, že čistý příjem žadatele byl ověřen ze živnostenského listu a z faktur za měsíce srpen, září a říjen. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně na tento dluh celkem uhradil částku 550 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem dohodla dne 27. 1. 2025 na postoupení pohledávky za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného dopisem odeslaným dne 27. 2. 2025 o oznámení pohledávky vyrozuměla a vyzvala ho k úhradě dluhu do deseti dnů od obdržení dopisu. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 16. 4. 2025 odeslala předžalobní výzvu, kterou ho vyzvala k zaplacení dluhu.
4. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí věci.
5. Na základě zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 16. 10. 2022 a dne 17. 10. 2022 poskytla částku v celkové výši 100 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 10. 2022. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že se žalovaného dotázala na jeho příjmy, výdaje a osobní poměry. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což žalovanému oznámila. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 550 Kč, dále již nic nezaplatil, ačkoli jej žalobkyně vyzvala k zaplacení dluhu do deseti dnů dopisem odeslaným dne 27. 2. 2025.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Po právním posouzení věci soud dospěl k následujícím závěrům. Soud nejprve posuzoval, zda předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., a dospěl k závěru, že nikoli. Žalovaný je ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně, jakožto poskytovatelce spotřebitelského úvěru, v postavení spotřebitele, a proto se dle § 2 ZSÚ na jejich vztah použije také tento zákon. Žalobkyně však ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 ZSÚ, zejména že by s náležitou péčí zkoumala a ověřila příjmy a výdaje žalovaného, aby vyhodnotila, zda žalovanému jeho majetková situace umožňuje splnit dluh ve lhůtě splatnosti. Z předložené karty klienta není zřejmé, že co konkrétně představuje další příjem domácnosti žalovaného a dále není jasné, z čeho konkrétně se skládá částka označená jako výdaje žalovaného toliko ve výši 4 800 Kč měsíčně, která navíc budí pochybnosti, zda může pokrýt veškeré výdaje žalovaného, které jistě má minimálně na bydlení, stravování, ošacení, drogerii, náklady na dopravu, výživné, také lze předpokládat výdaje spojené s trávením volného času, platby za telefon, internet, příležitostný nákup předmětů osobní potřeby, apod. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně poměry žalovaného zjišťovala v potřebném rozsahu. Navíc neprokázala, že by její předchůdkyně skutečnosti uvedené žalovaným nějakým způsobem ověřila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, je smlouva o úvěru ze dne 16. 10. 2022 absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 o. z. K neplatnosti smlouvy o úvěru soud přihlédl i bez námitky žalovaného.
11. V řízení však současně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu, na základě neplatné smlouvy o úvěru, částku 100 000 Kč, a žalovaný se tak přijetím finančních prostředků bezdůvodně obohatil, proto je povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit dle § 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z. Pohledávka z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., proto je žalovaný povinen zaplatit svůj dluh žalobkyni. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 550 Kč, proto soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni nevrácenou část jistiny ve výši 99 450 Kč (100 000 mínus 550). Splatnost bezdůvodného obohacení nastává dle § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy věřitele. Žalobkyně žalovaného poprvé vyzvala k zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne 27. 2. 2025. Dle § 573 o. z. se tak má za to, že žalovanému zásilka došla dne 4. 3. 2025, a žalovaný byl následně povinen uhradit dlužnou částku dle výzvy do 14. 3. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh včas neuhradil, dostal se do prodlení a žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, tzn. od 15. 3. 2025. Výše úroku z prodlení je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 99 450 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 15. 3. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.
12. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého by měl převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
13. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, a proto zaplatila soudní poplatek ve výši 7 569 Kč dle položky 2 bod 1 písm. c) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán, soudní poplatek tak činí 9 461 Kč dle položky 1 bod 1 písm. b) ve spojení s položkou 2 bod 2 přílohy k zákonu o soudních poplatcích. Soud proto soudní poplatek doměřil a výrokem IV. zavázal žalobkyni k zaplacení doplatku soudního poplatku ve výši 1 892 Kč.