35 C 223/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované zaprvé domáhá zaplacení částky 25 888 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 4. 2022 (dále také „nárok 1“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr tak, že se žalované dotázala na její majetkovou situaci, zjistila, že dosahuje z pracovního poměru příjmu 26 755 Kč měsíčně, bydlí u rodičů a její měsíční výdaje činí 16 616 Kč. Příjmy ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek, výdaje z výpisů z účtu. Žalovaná však předchůdkyni žalobkyně zaplatila celkem pouze 9 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, která po žalované požaduje nesplacenou jistinu ve výši 10 189,93 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 402,01 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 725 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1 335,35 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 735,71 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 % ročně z jistiny od 13. 6. 2023 do 22. 4. 2024 ve výši 997,31 Kč a úrok ve výši 8 % ročně z jistiny 10 189,93 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Vzhledem k prodlení žalované žalobkyně požaduje též úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z neuhrazené jistiny 10 189,93 Kč od 13. 6. 2023 do 22. 4. 2024 v kapitalizované výši 1 953,66 Kč a dále úrok z prodlení v zákonné výši 15 % z jistiny a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 10 591,94 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Dále již žalovaná nic nezaplatila ani přes výzvu.Žalobkyně se dále po žalované domáhala zaplacení částky 43 614 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 11. 2021 (dále také „nárok 2“), na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve splátkách spolu s úrokem a poplatky, zcela však dluh neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, která po žalované požadovala nesplacenou jistinu ve výši 15 399,49 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 361,31 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 125 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěru ve výši 1 731 Kč, úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 497,20 Kč, smluvní pokutu ve výši 17 500 Kč a dále též úrok a úrok z prodlení.Žalobkyně se dále po žalované domáhala zaplacení částky 22 556,45 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 8. 2021 (dále také „nárok 3“), na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve splátkách spolu s úrokem a poplatky, zcela však dluh neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, která po žalované požadovala nesplacenou jistinu ve výši 8 020,70 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 201,34 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 2 450 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěru ve výši 464,64 Kč, úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 987,32 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 432,45 Kč a dále též úrok a úrok z prodlení.

2. Ještě před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do nároku 2 a nároku 3.

3. Soud proto výrokem I. tohoto rozhodnutí řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Předmětem řízení tak nadále zůstal pouze nárok 1.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. K jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud proto jednal v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. a z provedených důkazů vzal za prokázané následující skutečnosti. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 12. 4. 2022 soud zjistil, že se v této listině předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalované prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavazuje vrátit celkovou částku ve výši 27 888 Kč skládající se z dlužné jistiny a z úroku ve výši 15 761 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a z úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že od předchůdkyně žalobkyně v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč převzala. Z listiny označené jako žádost o úvěr soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je rozvedená, bydlí u rodičů, má střední vzdělání s maturitou, vyživuje jedno dítě, je zaměstnána od 1. 1. 2022 u společnosti [právnická osoba] na dobu určitou do 31. 12. 2022 a dosahuje čistého příjmu 26 755 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá, její měsíční výdaje na bydlení činí 1 000 Kč, další osobní výdaje činí 6 320 Kč, žalovaná také hradí splátky dalšího úvěru ve výši 9 296 Kč měsíčně. V kolonce doložení příjmu je zaškrtnuto políčko výplatní pásky a pracovní smlouva. Z pracovních smluv bylo zjištěno, že žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřely pracovní smlouvu s nástupem do práce 1. 1. 2018, následně též 1. 1. 2021 a následně též od 1. 1. 2022 na pozici skladová účetní, z výplatní pásky za únor 2022 bylo zjištěno, že je žalovaná měla čistý měsíční příjem ve výši 26 703 Kč, z výplatní pásky za březen 2022 bylo zjištěno, že je žalovaná měla čistý měsíční příjem ve výši 26 807 Kč. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek a potvrzení o úhradě soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem dohodla dne 20. 5. 2024 na postoupení pohledávky za žalovanou. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalované dne 23. 9. 2024 odeslala předžalobní výzvu, kterou jí oznámila postoupení pohledávky a vyzvala ji k zaplacení dluhu do 27. 9. 2024.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 soud nezjistit žádné skutečnosti, jelikož žalobkyně ani přes poučení dle § 118a o. s. ř. neprokázala, že žalované toto oznámení o postoupení pohledávky odeslala. Rovněž z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí věci.

7. Na základě zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Předchůdkyně žalobkyně žalované dne 12. 4. 2022 v hotovosti poskytla částku ve výši 15 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru z téhož dne. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalované splácet úvěr tak, že se žalované dotázala na její příjmy, výdaje a osobní poměry, ověřila příjem z pracovního poměru, výdaje žalované nijak neověřila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2024 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což žalované oznámila v předžalobní výzvě. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem 9 500 Kč, dále již nic nezaplatila, ačkoli ji žalobkyně vyzvala k zaplacení dluhu do 27. 9. 2024 dopisem odeslaným dne 23. 9. 2024.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po právním posouzení věci soud dospěl k následujícím závěrům. Soud nejprve posuzoval, zda předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 12. 4. 2022 platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., a dospěl k závěru, že nikoli. Žalovaná je ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně, jakožto poskytovatelce spotřebitelského úvěru, v postavení spotřebitelky, a proto se dle § 2 ZSÚ na jejich vztah použije také tento zákon, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Žalobkyně však ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 ZSÚ, zejména že by s náležitou péčí zkoumala a ověřila příjmy a výdaje žalované a její další dluhy, aby vyhodnotila, zda žalované její majetková situace umožňuje splnit dluh ve lhůtě splatnosti. Předchůdkyně žalobkyně se sice žalované dotázala na majetkovou situaci, výdaji se však nezabývala v potřebném rozsahu, aby zjistila, co konkrétně částka výdajů představuje a jaké další dluhy žalovaná splácí. Současně nebylo prokázáno, že by údaje sdělené žalovanou o výdajích jakkoli ověřila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Žalobkyně nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně prověřovala skutečné výdaje žalované, výši dalších dluhů žalované a zda žalovaná tyto dluhy řádně splácí, případné exekuce žalované, insolvenční řízení vedené proti žalované, ale i další poměry žalované, vyživovací povinnosti. Předchůdkyně žalobkyně si sice vyžádala před poskytnutím úvěru alespoň pracovní smlouvu a výplatní pásky, nebylo však prokázáno, že ověřila výdajovou stránku žalované z výpisů z účtů, jak tvrdila, a že se tak pouze nespolehla na prohlášení žalované o jejích výdajích, navíc toliko ve výši přibližně 7 000 Kč bez splátek dalších úvěrů. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru řádně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, je smlouva o úvěru ze dne 12. 4. 2022 absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 o. z. Dle jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZSÚ by sice soud měl přihlížet k neplatnosti smlouvy pouze k námitce spotřebitele, toto ustanovení je ale nutno vyložit eurokonformně v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen „směrnice 2008/48/ES). Česká právní úprava, stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele pouze relativní neplatnost, je totiž v rozporu s požadavky směrnice 2008/48/ES, jelikož zakotvuje nižší standard ochrany spotřebitele. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je proto nutno vykládat tak, že soud zkoumá z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 OPR). Nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit činí smlouvu od počátku absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Uvedený přístup je naplněním zásady ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K neplatnosti smlouvy o úvěru tak soud přihlédl i bez námitky žalované.

13. V řízení však současně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu, na základě neplatné smlouvy o úvěru, částku 15 000 Kč a žalovaná se tak přijetím finančních prostředků bezdůvodně obohatila, proto je povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit dle § 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z. Pohledávka z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., proto je žalovaná povinna zaplatit svůj dluh žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni uhradila na první nárok 9 500 Kč, soud tak uložil žalované uhradit žalobkyni nevrácenou část jistiny ve výši 5 500 Kč (15 000 Kč mínus 9 500 Kč). Splatnost bezdůvodného obohacení nastává dle § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy věřitele. Žalobkyně žalovanou poprvé prokazatelně vyzvala k zaplacení dlužné částky do 27. 9. 2024 předžalobní výzvou odeslanou dne 23. 9. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh včas neuhradila, dostala se do prodlení a žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, tzn. od 28. 9. 2024. Výše úroku z prodlení činí 12,75 % dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 28. 9. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

14. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř., dle kterých by měla převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. K neúspěchu žalobkyně je nutno totiž přičíst také předmět částečného zastavení řízení, které žalobkyně zavinila zpětvzetím žaloby. Žalované však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, a proto zaplatila soudní poplatek ve výši 3 644 Kč dle položky 2 bod 1 písm. c) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán, soudní poplatek by tak činil 4 603 Kč dle položky 1 bod 1 písm. b) ve spojení s položkou 2 bod 2 přílohy k zákonu o soudních poplatcích a žalobkyně by byla povinna zaplatit soudu doplatek soudního poplatku ve výši 959 Kč. Současně však žalobkyně následně vzala před zahájením jednání žalobu zčásti zpět, proto soud výrokem V. vrátil žalobkyni přeplatek na soudním poplatku snížený o 20 % v souladu s § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích ve výši 1 687 Kč (soudní poplatek za nároky 1 až 3 činil v doměřené výši 4 603 Kč, za nárok 1 by činil pouze 1 295 Kč, 80 % z rozdílu tedy činí 2 646 Kč, tj. 1 687 Kč po odečtení částky dosud nezaplaceného doplatku).